11. 9. 2022
/
Pavel Veleman
čas čtení
8 minut
Jsme země tisíců
čápů, stovek opravdu velkých čápů, desítek obřích čápů a
milionů drobných žabiček…
V
sociální oblast již teď asistuji u beznadějné potopy občanů
do obrovské chudoby, kterou většina nikdy nezažila:
Ztráty
bydlení často díky nevyplacenému příspěvku na bydlení včas
od naprosto přetíženého úřadu práce, nemožnost splácet ceny
energií, veliká inflace, obrovský stres, měnící se v agresivitu
klientů všech skupin ve společnosti mezi sebou, zhoršující se
psychický stav obyvatelstva, vzrůst závislostí všeho druhu,
vzestup kriminality, těžké deprese zejména u starších občanů,
domácí násilí v rodinách a hádky, které nejvíce dopadají na
děti, opětovná vlna půjček, která bude pokračovat další
vlnou exekucí. Azylové domy s klienty praskají i v létě ve švech
a klienti nacházejí poloprázdné potravinové banky.
"…Tak
dost! Už to skončeme! Přestalo mě to bavit! A ještě se všichni
tváří, že se k tomu propůjčili ze soucitu, aby se ten chudáček,
co je úplně mimo, mimo čas, prostor a život, nerozčílil! No jo,
protože jinak…,copak by si takovou nadvládu nechal líbit? Oni
ano, každý den, každou minutu vyžadují od ostatních, aby byli
takoví, jaké je chtějí mít…A oni toho využívají, donutí
vás, aby jste se poddali a přijali ten jejich způsob, abyste
slyšeli a viděli jako oni!..."
Luigi
Pirandello, Jindřich IV, 1921
Těžko
říci, proč nám neustále vnucují ty vyprázdněné, politické kandidátky
naprosto tupé kampaně. A jelikož politici nemají absolutně co
nabídnout vyděšené společnosti k ekonomické realitě všedního
dne, zůstávají pouze strašlivé fráze: Bude líp s… Dáme
Prahu dohromady! Společně to dokážeme! A to slyším snad
nejvíce za posledních třicet let ve své sociální bublině:
Poprvé nejdu k volbám, vůbec nemám koho volit…