Covid pas není diskriminační

25. 3. 2021 / Jana Feiglová

čas čtení 5 minut

Covidové pasy jsou nyní frekventovaným tématem společenských diskuzí. Evropská komise představila „digitální zelený certifikát“, který by měl v době pandemie usnadňovat cestování. Certifikát by podle EK měl dostat každý, kdo splní jedno ze tří kritérií – bude očkován, vykáže se negativním testem nebo v přiměřené době před cestou podstoupí test na přítomnost protilátek v těle.

Covid pasy (nebo nějaká alternativní schválená dokumentace) jsou potřeba. Nezbytné jsou hlavně proto, že existují země, které se rozhodly covid popřít, neřešit a snahu epidemii zvládnout ani nepředstírají (letoviska typu Tanzanie, Zanzibar, kam teď rádi jezdí čeští zbohatlíci, celebritky a jiní dobráci...). Tyto země na cestovním ruchu prozatím krátkodobě profitují za nesmírnou cenu pro domovské země různých vykutálených turistů. Nicméně z dlouhodobého hlediska se jim to, odhaduji, příliš nevyplatí. Lidé budou mít tendence jezdit spíše do hygienicky bezpečných zemí a nebudou riskovat, že jim po příletu vyjde pozitivní test nebo se nakazí nějakou hodně nepříjemnou mutací viru... A pak jsou tu státy jako Česko, kde se kontrola epidemie vymyká vládě trvale z rukou – země, které jsou momentálně velmi rizikové.

Státy nemají kapacity zjišťovat u každého, kdo vystoupí z letadla třeba z Itálie, jakými všemi destinacemi se předtím reálně protáhl. Nebylo by to ani žádoucí. Razítko do pasu na daném území nemusí turista vůbec dostat a do mnoha států se cestuje jen na občanku. Zavlečení nebezpečných mutací zpět do země při návratu je s vysokou pravděpodobností jedno z nejzásadnějších rizik, soudě podle zemí, které dokázaly nákazu proti Česku nesrovnatelně úspěšněji uhlídat, a to v zásadě jen díky uzavřeným hranicím. Život (včetně ekonomiky) v nich může běžet prakticky bez omezení.

Na covidových pasech není nic diskriminačního. Nebylo by od věci, aby platily i na některé segmenty společenského života uvnitř státu. Jak může vůbec někdo pokládat za diskriminační prokázat, že není infekční a nepředstavuje riziko pro ostatní? Nedává to smysl, pokud chceme vrátit život společnosti do stavu, který pokládá většina za běžný. Je to úplně to nejmenší, co může každý udělat, a v případě neinvazivních testů to ani není nijak nepříjemné.

Diskriminační však rozhodně je, že lidé, kteří často dodržují všechna opatření, dobrovolně se co nejvíc izolují, nejezdí poslední rok nikam do ciziny, nechodí na ilegální party, promořovat se na nahnědlé demonstrace ani chlastat do hospod otevřených přes nařízení vlády, končí kvůli neukázněnosti, hlouposti a rozcapenosti jiných ve špitálech. A pokud neskončí oni ani nikdo z jejich blízkých na covidovém oddělení nebo v igelitovém pytli, nesou stále celou tíži lockdownů a sociální izolace spolu s občany, kteří společenskou zodpovědnost trvale odmítají nést. Zodpovědný, solidární přístup by měl přinášet i společenské benefity, ne jen samé nevýhody.

Silně neetické je také to, že ekonomické náklady na provoz měsíce přeplněných nemocnic, náklady na veškeré investice do nemocničního vybavení a do zdravotních pomůcek související s covidem i náklady na skomírající ekonomiku nesou současně i všichni ti, kteří se na šíření viru snažili ze všech sil nepodílet. Nesou je všechny děti, jež nemohou týdny či měsíce do škol a které je potřeba podpořit v první řadě. Nesou je senioři, živnostníci, umělci… Daňová solidarita je normální a žádoucí věc. Položme si ale otázku, zda je spravedlivé, že tu někteří po všech stránkách doplácejí na katastrofu, na níž se snažili svým jednáním nepodílet a které se dalo zabránit nebo ji alespoň zásadněji mírnit. Ty ekonomické náklady táhneme úplně všichni – protože peníze, které v posledním roce musejí jít nutně na ochranu a léčbu nakažených a kolabující špitály, nebudou moci být investovány do zlepšování kvality veřejného života (vzdělávání, kultury, ekologie, infrastruktury, ochrany památek...) ve státě. Každý také platíme nepeněžní náklady individuálním, velmi osobním způsobem.

Až covid ustoupí a někteří naši spoluobčané dobojují svůj facebookový zápas s realitou, nechají se nejspíš postupně a potichu – aby to jejich kumpáni na sociálních sítích nevěděli – taky naočkovat. Protože povinné testování kvůli cestám na Jadran, při vstupu na určité akce, do veřejných budov i ve firmách (a možná karanténa či izolace) se jim zanedlouho silně zprotiví. Tím spíš, pokud budou covid pasy fungovat i na vnitrostátní život (zaměstnání, zábava, knihovny, přednášky, sportoviště, hospody, muzea, špitály, pečovatelské domy...). Covid pasy mají zajistit vysokou míru bezpečí pro všechny.

 

 

 

 

 

 

-1
Vytisknout
7587

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2021