Přiznání "rusofoba"

21. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Foto: Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.

Během své účasti na kampani proti americkému radaru v Brdech, kdy jsem se nacházel v intenzivním kontaktu s osobou, která se mi později sama přiznala k práci pro Rusy, jsem byl také coby potenciální zástupce na jednáních s MO ČR prověřován ministerstvem vnitra z hlediska možných rizik pro vyzrazení utajovaných skutečností. Jak asi tušíte, prověrka proběhla bez nejmenšího zádrhele - ačkoliv jsem ji nakonec ani nepotřeboval. Jaký myslíte, že bych asi musel mít šílený bezpečnostní "škraloup", abych se ve stylu poradců našeho prezidenta bezpečnostnímu prověření po léta systematicky vyhýbal?


Od uvedené doby žiju s vědomím, že v systému zajišťování bezpečnosti České republiky existují paradoxní a těžko pochopitelné díry. Na jedné straně vím za posledních 32 let o mnoha případech, kdy úřady tvrdě popotahovaly přátele mezi anarchisty, včetně ponižujících domovních prohlídek atd., jako údajné vážné nebezpečí pro ČR. Na straně druhé - jak nejhmatatelněji ukazuje právě kauza Vrbětice - tu vlastně nikdy neexistovala důsledná a vážně míněná obrana před nepřátelskými aktivitami cizího státu, které představují skutečné ohrožení národní bezpečnosti. Vyžadovalo by to totiž politickou podporu z nejvyšších míst. A ta už velmi dlouho chybí.

Od vyhlášení ruské vojenské reformy ve verzi Sergeje Šojgu v roce 2012 a posléze po napadení Ukrajiny Ruskem v roce 2014 mělo být alespoň těm, kdo se o záležitosti národní bezpečnosti poněkud zajímají, v zásadě jasné, že nás čeká tvrdá konfrontace s Moskvou, která jen s velkým štěstím nesklouzne k otevřenému ozbrojenému střetu. Rusko se nepřezbrojuje kvůli mezinárodní prestiži, a už vůbec ne proto, že by snad nevědělo, co s penězi. Nyní už dokonce zbrojí na dluh, ačkoliv všechny ostatní výdaje v rámci tvrdě restriktivní rozpočtové politiky snižuje. Připravuje se tedy cíleně na válku. Přinejmenším devět let.

Jak na jiném místě konstatuje Mark Galeotti, může být šokem, pokud najednou zjistíte, že jste fakticky už sedm let ve válce se zemí, kterou váš prezident celou dobu vychvaluje do nebe a může se přetrhnout při prosazování jejích zájmů na úkor čehokoliv českého, včetně ústavy.

Takový šok si ovšem mohou dovolit "obyčejní lidé", kteří mají v každodenním životě jiné starosti než soustavně sledovat, co se na ně v Moskvě chystá. Ti kdo měli povinnost orientovat se lépe a udržovat si průběžně přehled jsou v odlišné situaci. Pokud - jak tomu v mnoha případech bylo - až dosud ruskou hrozbu bagatelizovali, nebo se dokonce aktivně stavěli do pozice jejích napomahačů, je záležitostí jejich svědomí (pakliže lze toho slova u nich použít), aby pro sebe vyvodili důsledky a závěry ohledně svých "analytických" schopností. Nepochybuji ovšem, že velká většina z nich provede bleskový obrat a namísto zuřivého boje proti nám, "rusofobům", začne usilovně předstírat, že vlastně vždycky stála na správné straně a ani vteřinu nezakolísala.

Pochopte, prosím: V žádném případě tento text nepíšu proto, že bych snad stál o nějakou osobní satisfakci, o návrat "přátel", kteří mě kvůli dlouholetým obavám o další bezpečnostní vývoj v České republice nálepkovali, zesměšňovali či dokonce posílali k psychiatrovi. A omluvu od fanatických příznivců hradního kolaboranta, kteří mi zejména v letech 2014-2015 prakticky každodenně vyhrožovali zabitím, nečekám už vůbec. Tito lidé se prostě už nezmění.

Byl bych nicméně přesto velmi rád, kdyby provalení kauzy Vrbětice vedlo v České republice k určité katarzi. K takovým změnám, které zajistí, že se žádné další pokládání ruských náloží na českém území - skutečných ani symbolických - už neuskuteční.

A jsem na 100 % přesvědčen, že pokud zmíněné vůbec někdo dokáže zajistit, pak pro(h)radní "hrdinové" na poslední chvíli Babiš a Hamáček to rozhodně nejsou.

3
Vytisknout
4483

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2021