Boydiánský skandál, aneb proč Čechy neohrožuje dilema "OODA versus Yoda"

24. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 2 minuty
Foto: Wikimedia Commons. Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.

"When you look at the dark side, careful you must be. For the dark side looks back." - Yoda

Hlavní zásadou zatím posledního významného amerického stratéga Johna Boyda (1927-1997) bylo "proniknout do nepřátelského cyklu OODA" (observation-orientation-decision-action, pozorování-orientace-rozhodnutí-akce) a být tak vždy schopen efektivní akce dříve než protivník.


Hvězdnou hodinou boydismu se staly obě války proti Iráku v letech 1991 a 2003. Od té doby však už můžeme jasně pozorovat také zjevné nedostatky.

První částí boydiánského skandálu je fakt, že výhody preferované Boydem popisují především taktickou rovinu rozhodování, která ale v demokraciích zůstává oddělena od roviny strategické. Velitel západní armády může mít sice skvěle promazaný cyklus OODA, ale politik, který je mu nadřazen, který rozhoduje o válce a určuje její cíle, funguje úplně jiným způsobem. Rozhodnutí přijímá pomalu a v krátkodobém výhledu méně efektivně než jeho autoritářské protějšky. A neexistuje způsob, jak na tom něco podstatného změnit.

A možná bychom se o to ani neměli snažit. Poněvadž koncepty "pozorování" a "orientace" vůbec nemusejí být tak intuitivní, jak sugeroval bývalý pilot Boyd - a dokonce ani na taktické úrovni. Zahlédl jsem z kokpitu bitevního letounu A-10 rotu nepřátelských tanků zaparkovaných pod stromy a ihned se na ně vrhám, abych neztrácel čas? Možná bych neměl, protože jde o zdařilé levné atrapy, na které zbytečně vyplýtvám drahou a nedostatkovou přesně naváděnou munici, která pak bude chybět při palbě na skutečné cíle.

Stručně řečeno, boydismu chybí pojem o tom, co s cyklem OODA dokáže udělat ruská maskirovka. Postrádá také povědomí o podstatném rozdílu v adekvátnosti rychlého a pomalého myšlení, který podrobně popsal nobelista Kahneman. Může se tak velmi snadno stát opiátem taktických velitelů, jejichž schopnost orientace je ve skutečnosti velmi špatná, když si ani nepřipustí, že by mohli být posláni do války, která se (jako třeba Afghánistán) v samotné taktické rovině vůbec nedá vyhrát. Boydismus potenciálně vyrábí odhodlané hrdiny zapáleně bojující za předem ztracenou věc.

Ale v Česku vlastně tradičně máme úplně opačné problémy s politickou a strategickou dimenzí cyklu OODA.

V národních krizích se tu běžně dole marně vyčkává rozkazu shora, který nakonec nikdy nepřijde.

Jako když ozbrojené oddíly Komunistické strany Německa tak dlouho čekaly na partajní rozhodnutí drtivě zasáhnout proti nacistům, až se sešly v Dachau.

1
Vytisknout
2721

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2021