O ruském "nárazníku" v Arktidě

28. 4. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 1 minuta
Podle obhájců ruského imperialismu se Moskva v každém případě své imperiální agrese chová "defenzívně" a rozsáhlými výboji sleduje jedině obranu vlastního území. Defenzivní chování RF však vidíme pouze v Asii, kde se Kreml kvůli těžkému demografickému úpadku ruskojazyčného obyvatelstva cítí velice slabý a omezuje se proto na hájení statu quo. Sledujeme-li vojenskou expanzi do Sýrie, do Afriky, dokonce na jihoamerický kontinent, dlouhodobé krádeže území sousední Gruzie či Kazachstánu, těžko akceptovat propagandistické tvrzení o "vytváření nárazníkových států".


I tam, kde Kreml záměrně provokuje či uměle vytváří "zamrzlé konflikty", čímž konstruuje záminku k porcování sousedů a vlastní vojenské přítomnosti na jejich území, činí tak jen proto, aby je oslabil a znemožnil jim sledovat samostatnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Nikoliv proto, aby loutkovými útvary typu Podněstří či donbaských "republik" vytvořil jakýsi neutrální prostor.

Čerstvý ruský nárok na dalších 705 000 km2 území v Arktidě představuje jiný fakt těžko slučitelný s narativem "čistě obranných aktivit na cizím území". Nejnovější nárok Kremlu se totiž zcela záměrně kříží s dávno předloženými nároky Dánska a Kanady - a ohrožuje dokonce kontrolu druhého zmíněného státu nad jeho teritoriálními vodami.

Rusko se v zásadě chystá prohlásit celou arktickou oceánskou oblast za vlastní "kontinentální šelf" - a ostatní státy zde zastrašuje agresívními vojenskými manévry.

Pokud se takto expanzionisticky a agresívně chová "stát zatlačený do kouta, který se jenom brání agresi NATO", pak tedy raději ani nechtějme vědět, co by dělal, kdyby snad "do kouta zatlačený" nebyl...

1
Vytisknout
2493

Diskuse

Obsah vydání | 30. 4. 2021