U italského pobřeží zahynulo 62 lidí. Kolik dalších lidí zabije protimigrační politika?

28. 2. 2023

čas čtení 5 minut
 

Smrtelné ztroskotání lodi je jen posledním důsledkem tvrdého postoje Itálie, který je spojen s bráněním legální migraci ze strany EU a uzavíráním bezpečnějších tras


Fotografie těla dvouletého Alana Kurdiho ležícího na tureckém pobřeží se v roce 2015 dostala na titulní stránky novin. "Už nikdy více," volal rozhořčený mezinárodní tisk poté, co se Kurdi a jeho syrská rodina utopili při pokusu dostat se do bezpečí v Evropě.

Nejnovější tragédie ve Středozemním moři, která si vyžádala životy nejméně 62 osob včetně dětí, je jasnou připomínkou toho, že se nic nezměnilo. Italská premiérka Giorgia Meloniová vyjádřila "hluboký zármutek". Italský prezident Sergio Mattarella varoval, že tato tragédie by neměla nechat "nikoho lhostejným", a apeloval na Evropskou unii. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová slíbila "zdvojnásobit úsilí", píše italský filozof Lorenzo Marsili.

 

O jejich osobní upřímnosti není pochyb. A přesto instituce, kterým předsedají, nesou odpovědnost za pokračující ztráty na životech ve Středozemním moři. Evropská migrační politika nadále odsuzuje každý rok více než 2 000 mužů, žen a dětí ke smrti ve Středozemním moři.

Vláda Meloniové aktivně sabotuje pátrací a záchranné mise vedené nevládními organizacemi, které se snaží zachránit životy na moři. Podle nové legislativy její vlády nesmějí lodě, které mají na palubě zachráněné migranty, zůstat na moři a pokračovat ve své misi. Musí se vydat do přístavů, které jim italské úřady přidělily se sídlem v severní Itálii, tedy několik dní plavby od hlavního dějiště operací. To má za následek drastické zkrácení doby, po kterou se plavidla mohou zapojit do záchrany životů, a jistě i odpovídající zvýšení počtu úmrtí.

Evropa má však za ztráty na životech ve Středozemním moři hlubší odpovědnost. Loď, která se převrátila u kalábrijského pobřeží, plula ze vzdáleného Turecka. Proč se nepokusila zakotvit v mnohem bližším Řecku? Důvod je dvojí. V roce 2016 se německá vláda, jíž tehdy předsedala Angela Merkelová, dohodla s Tureckem na migrační dohodě, která dodnes zasypává neliberální režim Recepa Tayyipa Erdogana evropskými penězi výměnou za to, že každý uprchlík, který se do Řecka dostane nelegálně z Turecka, bude poslán zpět.

Kromě toho se Evropská unie věnuje pomoci balkánským zemím, aby investovaly do policejních opatření a správy hranic. Cesty  do Evropy přes Turecko, Řecko nebo Balkán byly uzavřeny, což povzbuzuje migranty k cestě dále na západ směrem do Itálie.

Meloniová tvrdí, že chce v severní Africe pouze zopakovat to, na čem se Evropa již dohodla s Tureckem a Balkánem. Evropa by podle ní měla uzavřít dohody, které migranty před jejich cestou uzavřou v těchto zemích.

Tento systém již částečně funguje: statisíce migrantů jsou nelegálně zadržovány v provizorních koncentračních táborech v Libyi, které provozují milice a kde je dobře zdokumentováno mučení a znásilňování. Toto opatření schválila v roce 2017 sociálnědemokratická italská vláda Paola Gentiloniho, který je v současnosti komisařem EU pro hospodářské záležitosti. Jakkoli je   politika Meloniové nemorální, její nemorálnost sdílejí jak italské, tak evropské instituce.

Mohlo by být všechno jinak? Ano. Stovky nevládních organizací, občanských platforem a obcí již léta shromažďují návrhy na jiný evropský přístup k migraci. Evropská pátrací a záchranná mise by měla převzít věci do veřejných rukou a provádět pravidelné operace ve Středozemním moři.

Migranti zachránění na moři by měli být přerozděleni po celé EU a dohody mezi státy by měly být doprovázeny větší rolí obcí. Proč by měla Francie blokovat například Montpellier v přijímání zachráněných migrantů?

Jak tvrdí italská pátrací a záchranná mise Mediterranea, nelegální obchod s lidmi existuje jen proto, že neexistují legální cesty pro migraci do Evropy. EU musí stanovit roční kvóty pro víza pro uchazeče o práci a zajistit, aby papírování vyřizovaly její konzuláty po celém světě. Německo svými nedávnými kroky k rozšíření pracovních víz přímo v Ghaně ukazuje cestu. Mnozí dají přednost čekací listině, ať je jakkoli dlouhá, před životu nebezpečným dvouletým přechodem pouště a moře.

V neposlední řadě je třeba silně rozšířit programy okružní migrace. Migrace není nikdy dobrým řešením pro země původu, vede k odlivu mozků a rozbíjí komunity. Cirkulační migrace umožňuje migrantům přicházet do EU pravidelně na omezenou dobu. Španělsko například plánuje vyškolit a zaměstnat skupinu marockých řidičů nákladních automobilů, čímž rozšíří osvědčené programy v zemědělském sektoru.

Poslední migrační tragédie vyvolává smutek a hněv každého člověka a představuje další skvrnu na svědomí každého Evropana. Měli bychom však s podezřením hledět na každého politika, který jako reakci nabízí empatii. Další slzy už nepotřebujeme. Potřebujeme, aby se změnila politika.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4616

Diskuse

Obsah vydání | 2. 3. 2023