"Nemůžeme dovolit, aby věci s Čínou zašly tak daleko, jako jsme to udělali s Ruskem"

3. 3. 2023

WELT: Musíme se Číny bát, pane Bütikofere?

Reinhard Bütikofer: Ne, zejména proto, že nemusíme čelit Lidové republice sami. Ale pokud to tak má zůstat, pak se musíme postavit výzvám, které před nás Čína staví. Jen si sednout a myslet si, že to bude v pořádku, a sledovat, jak se tento totalitní režim s hegemonickými ambicemi snaží kousek po kousku rozšířit okruh svého vlivu, to není možné. To by nakonec vedlo k situaci, kdy byste se museli opravdu bát.

WELT: Co navrhujete?

Bütikofer: My Evropané bychom se měli mnohem těsněji spojit s podobně smýšlejícími demokratickými zeměmi, jako je Japonsko, Austrálie, Jižní Korea, Kanada, ale samozřejmě také s USA, abychom čelili nároku Číny na globální dominanci. Ukrajinská válka, i když je hořká, ukázala, že demokracie mohou společně získat velkou sílu vůle. Na globálním Jihu je také mnoho zemí, které lze získat jako partnery – například Indie. Bylo by důležité, abychom v případě Číny nenechali věci zajít tak daleko, jako jsme to udělali s Ruskem.

WELT: Čína představila dvanáctibodový plán, jak dosáhnout míru na Ukrajině. Je tento plán vhodný?

Reinhard Bütikofer: Plán v žádném případě neukazuje, jak lze dosáhnout míru. Je to Potěmkinova vesnice. Chtěl by nám hodit písek do očí.

WELT: Proč?

Bütikofer: S tímto dokumentem je Peking stále na straně Moskvy. Ani jednou se nezmiňuje, že válka je důsledkem nezákonného útoku Ruska na Ukrajinu, že Rusko musí stáhnout svá vojska a respektovat mezinárodně uznávané hranice Ukrajiny.

WELT: Čínský plán však výslovně odkazuje na územní celistvost každého státu.

Bütikofer: Tolik ke slovu. To by však mělo být chápáno ve spojení s odkazem, že ruské bezpečnostní zájmy musí být chráněny.

WELT: A co to nakonec znamená?

Bütikofer: Rusko prodává své imperiální ambice jako bezpečnostní zájmy. Uznání toho by znamenalo, že by se Ukrajina musela vzdát své suverenity. Podle tohoto vidění světa mají velké mocnosti větší suverenitu než menší země. Čína to vidí stejně.

WELT: Je pak semaforová koalice na správném čínském kurzu?

Bütikofer: Pořád do jisté míry s kurzem zápasíme. V koaliční smlouvě si však tato spolková vláda dala za cíl udělat ohledně Číny mnohem víc správného než její předchůdci.

WELT: Po téměř roce a půl ve funkci to ještě není vidět.

Bütikofer: No, už teď je jasné, že k čínské politice Angely Merkelové už nebude žádný návrat. Byla to politika hlavy v písku. Už neignorujeme Tchaj-wan nebo Sin-ťiang. Ani si nemyslím, že paní Merkelová neviděla rizika. Prostě jim nechtěla čelit.

WELT: Realita za Scholzovy vlády vypadá takto: Máme více Číny místo méně. Německý dovoz z Číny byl v roce 2022 o 80 % vyšší než vývoz. A jen v první polovině roku 2022 vzrostly německé přímé investice v Číně na deset miliard eur, což je absolutní rekord.

Bütikofer: Dobře, vezměme přímé investice. V posledních třech letech bylo kolem 80 % všech nových evropských investic jen v Číně financováno deseti velkými společnostmi, z nichž čtyři nebo pět byly německé společnosti.

WELT: Máte na mysli automobilky plus Siemens a BASF.

Bütikofer: Především si myslím, že německé středně velké společnosti často vidí Čínu jasněji než některé velké korporace. Jsou opatrnější, pochopily, že je třeba diverzifikovat. Jen nedávejte příliš mnoho vajec do jednoho košíku.

WELT: Ale německé investice jsou v Číně velmi vítány.

Bütikofer: Jste vítáni, pokud mají společnosti finanční sílu, výrobní kapacity a technologie, které čínská ekonomika potřebuje. Pokud to v určitém okamžiku již neplatí, splnili jste svou povinnost a můžete se jít podívat na železniční průmysl. Tak to šlo. To nemá absolutně nic společného s dlouhodobým partnerstvím. Čína se chce co nejrychleji stát soběstačnou.

WELT: Nejsou miliardové investice v Číně příliš riskantní kvůli politice komunistické strany a čínským vojenským ambicím?

Bütikofer: Prosím, nezacházejte do druhého extrému. Nejsem pro autarkii. Nesmí dojít k "oddělování", ale k "odstranění rizika" diktátorského režimu.

WELT: V čem je nebezpečí?

Bütikofer: Nadměrná ekonomická závislost může být použita jako politická páka. Čína to dělá běžně. Vím, že čínská diplomacie v minulosti vyvíjela tlak na německé automobilové společnosti, aby zasahovaly do německé politiky jménem Číny.

WELT: Co se stane, když se z miliard investovaných německými firmami stane ztrátový byznys, protože se Peking náhle rozhodne změnit kurz, nebo budou na Čínu uvaleny rozsáhlé mezinárodní sankce v důsledku útoku na Tchaj-wan?

Bütikofer: O to jde. Protože společnosti jako VW jsou pro nás systémově důležité a účet za ztracené miliardy by mohl skončit na stole daňového poplatníka.

WELT: Co by se s tím dalo dělat?

Bütikofer: Politici musejí dát byznysu jasně najevo, že obchodní, hospodářská a bezpečnostní rizika svých obchodních modelů nemohou přenášet na společnost. Ekonomická a politická rizika velkých investic v Číně je v budoucnu třeba řešit včas a zprůhlednit je. Nesmí docházet k parazitování velkých korporací. Stejně jako v tržně založené environmentální politice musí náklady vzniknout tomu, kdo je způsobil.

WELT: Jak by to přesně mohlo vypadat?

Bütikofer: Nejprve bychom museli stanovit princip. Pak můžeme uvažovat o různých nástrojích, jako je pojištění proti selhání, určité požadavky na rozvahu nebo vyšší překážky pro státní záruky při investování v Číně. Toto je aktuálně navrhovaný předmět debaty.

Celý článek v němčině: ZDE