Uplynulo 20 let od kriminální invaze do Iráku aneb Natvrdlá česká média opět překonávají sebe sama
22. 3. 2023
/
Daniel Veselý
čas čtení
6 minut
V těchto dnech si připomínáme 20. výročí od vypuknutí nevyprovokované
angloamerické agrese do Iráku, jež je z hlediska mezinárodního práva „největším mezinárodním zločinem obsahujícím veškeré zlo, které
rozpoutá“, jelikož postrádala mandát Rady bezpečnosti OSN. Mezinárodní právo
nezohledňuje, zda v napadené zemi drží moc autoritář nebo demokrat. Nadto
vazby mezi Saddámem Husajnem a CIA sahají patrně až do roku 1959. Bílý dům Husajna oficiálně podporoval od roku
1982 až do doby, než provedl svou osudovou chybu: invazi do Kuvajtu.
Angloamerický vpád do Iráku akcelerovaný do nebe volajícími lžemi mediálních a politických náhončích ideologicky vycházel z neokonzervativní
iniciativy Projekt pro nové americké století (PNAC), jejímž cílem bylo udržet americkou
dominanci nad světem, a to i za cenu nezákonného nasazení vojenské síly. Tato
invaze byla podle mého mínění posledním hřebem do rakve mezinárodního práva – či „řádu založeného na pravidlech“ chcete-li, platícího pro všechny země světa
vyjma USA.
V jejím důsledku bylo přímo
usmrceno 186 až 209 tisíc iráckých civilistů. Několikanásobek (!) tohoto děsivého
počtu zahynul v důsledku válkou zničené infrastruktury, nemocí, nedostatku
zdravotní péče, přístupu k pitné vodě apod., jak dokládá projekt Cost of War
vypracovaný týmem více než pěti desítek badatelů, právních expertů,
lidskoprávních pracovníků a lékařů pod hlavičkou Brownovy univerzity.
Samotná agrese vygenerovala
sedminásobný nárůst smrtících džihádistických útoků ročně po celém světě, což
ve své analýze s názvem The Iraq Effect důkladně rozebírají bezpečnostní
experti Peter Bergen a Paul Cruickshank. Tisíce lidských životů bylo zmařeno,
nepočítaje v to dva globální džihádistické hotspoty: Irák a Afghánistán. Kolaps irácké společnosti jdoucí ruku v ruce se stupidními nařízeními americké
okupační správy zasel sémě sektářského
konfliktu, který nejenže generoval desítky tisíc mrtvých, ale i v negativním
slova smyslu inspiroval sektářskou řež v sousední Sýrii. Angloamerická operace s orwellovským titulem Trvalá svoboda vedla
k vytvoření genocidního kultu Daeše, jak připustil i prezident Barack
Obama, podle jehož soudu šlo o „neúmyslný důsledek“ invaze jeho nepopulárního
předchůdce. Irák se dodnes potýká s důsledky války, včetně politické nestability, sektářského násilí a problémů v ekonomice.
Tragickým symbolem zločinného vpádu se
vedle dalších zvěrstev staly dvě bitvy o město Fallúdža,
kde okupanti podle extenzivních poznatků novináře Dahra Jamaila usmrtili pět tisíc obyvatel: americká armáda bombardovala celé
obytné čtvrti – kde zůstalo uvězněno 30 až 50 tisíc civilistů – a to jak
konvenční municí, tak napalmem, municí s ochuzeným uranem či bílým fosforem. Mariňáci srovnali se zemí tisíce
budov, nelegálně zablokovali přístup inspektorů Červeného půlměsíce do města a
podle výpovědi zvláštního zpravodaje při OSN použili hlad a nedostatek vody jako válečnou
zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Dahr Jamail později uvedl, že použití
stovek tun munice z ochuzeného uranu nejen ve Fallúdži, ale i jinde v
Iráku způsobilo strmý nárůst vrozených vad, onkologických onemocnění a dalších
chorob. O to cyničtější je skutečnost, že Pentagon hodlá pojmenovat jednu ze svých válečných lodí
Fallúdža.
Podívejme se, jak se s tímto
tragickým výročím, potažmo s (prozatím) nejhorším zločinem nového milénia
poprala tuzemská mediální obec, jež se až na vzácné
výjimky nedokázala poučit z gargantuovské blamáže západních
sdělovacích prostředků v předvečer iráckého tažení.
Komentátor Hospodářských novin Ondřej
Houska se ve svém textu zveřejněném na webu ČRo Plus snaží
cynicky ospravedlnit lži o iráckých zbraních hromadného ničení (WMD) tímto
šalamounským tvrzením: „(Američané) se skutečně upřímně snažili zajistit své zemi bezpečnost – byli
přesvědčeni, že irácký vládce Saddám Husajn má zbraně hromadného ničení, které
by mohl buď použít proti Americe, nebo je předat teroristům.“ Ponechme stranou
bizarní představu, že by Husajnův Irák zdevastovaný smrtícími americkými
sankcemi mohl jakkoliv ohrožovat bezpečnost Spojených států nacházejících se
tisíce mil od Mezopotámie; Bush jr. a jeho komplicové opakovaně a vědomě lhali o
neexistujících WMD, neboť americké zpravodajské služby svým šéfům důrazně oponovaly. A i kdyby Irák nakrásně tento
smrtonosný arzenál vlastnil, neexistoval žádný legální ani legitimní důvod
k jeho napadení.
Z krátké reportáže České televize věnované 20. výročí
irácké agrese jsme se mohli dozvědět, že první týden invaze skončil
jednoznačným úspěchem (sic). Angloameričtí okupanti přitom iráckou
infrastrukturu devastovali od samého začátku, jak jsme ostatně mohli sledovat
v přímém přenosu – nadto interventi jen od zahájení invaze 20. března do
konce tohoto měsíce podle organizace Iraq Body Count (IBC) usmrtili 3986 civilistů. Jedná se však dozajista o podhodnocený údaj, jelikož
IBC nedokáže postihnout veškerá násilná úmrtí civilistů, o čemž se můžeme dočíst i na webových stránkách této organizace. Pro srovnání: UNOCHA za téměř 13
měsíců trvající ruské agrese na Ukrajině zdokumentovala zhruba 8314 civilních úmrtí, přičemž se i v tomto případě
jedná o podhodnocený údaj. A já si tedy kladu tuto znepokojující otázku: do
jaké míry se liší povrchní reportování ČT o výročí irácké invaze od referování
ruských mediálních šíbrů o kremelské agresi?
Vpravdě idiotsky se ke smutnému
výročí vyjádřil domnělý expert na Spojené státy Daniel Anýž, který na webu aktualne.cz dokázal vypotit tuto logiku
postrádající konstrukci: „Brutální diktátor Saddám Husajn si o ni (invazi) do
značné míry sám řekl, když vyprovokoval Spojené státy svými šílenými hrátkami
ohledně zbraní hromadného ničení.“ Proboha, jak mohl nebohý tyran provokovat
USA neexistujícími zbraněmi hromadného ničení, ptám s nelíčenou naivitou v hlase?
5812
Diskuse