Úniky informací z Pentagonu odhalují rozklad amerických zpravodajských služeb, ale Ukrajině neublížily
18. 4. 2023
Nejnovější prozrazení tajných dokumentů je dalším vlastním ranou patologicky zmatených amerických bezpečnostních služeb, míní právník a bývalý voják Frank Ledwidge
V tomto století došlo zatím ke třem velkým veřejným "kompromitacím" materiálů amerických zpravodajských služeb. První - série WikiLeaks iniciovaná Chelsea Manningovou - odhalila chaos v jádru válek v Iráku a Afghánistánu. Rozsáhlý archiv materiálů Edwarda Snowdena odhalil kampaň nezákonného sledování vlastních občanů ze strany amerického státu. V uplynulém týdnu jsme byli svědky dalšího prozrazen sbírky tajných dokumentů, které rozčeřily vody amerických zpravodajských služeb.
Ze tří souborů úniků je ten nejnovější sám o sobě nejméně politicky škodlivý. Znovu však ukazují na nebezpečnou hnilobu v srdci amerického zpravodajského systému, kterou si sám vytvořil a která stále přetrvává: kombinaci přílišného utajování a široké dostupnosti přístupu k tajným materiálům.
Vzhledem k povaze dosud dostupných dokumentů, z nichž většina vypadá jako denní aktualizace a analýzy, se zdá, že operativně škodlivých zpravodajských informací je málo. Nejvýznamnější je asi "odhalení", že americké zpravodajské služby špehovaly spojence, jako je Jižní Korea a Izrael. Každý vládní představitel s významnými vazbami na USA, který se domnívá, že ho jeho spojenec nesleduje, musí vyhodit své kontrarozvědné poradce. Pro prezidenta Zelenského by proto nemělo být překvapením, že byl také stranou, kterou USA sledovaly. Pokud jde o Spojené království, nikoho by neměla šokovat zpráva, že na Ukrajině jsou ve značném počtu nasazeny jediné britské jednotky, které nepodléhají žádné formě účinného demokratického dohledu - speciální jednotky.
Je nepravděpodobné, že by se tito lidé (a jejich kolegové z jiných částí Evropy a USA) přímo účastnili bojů; spíše cvičí ukrajinské vojáky a pomáhají při plánování operací. I když by Rusko těžko mohlo tvrdit, že jejich přítomnost znamená přímé zapojení, pokud by se naskytla příležitost, mohlo by se mu to přesto hodit. Určitý význam mají také obavy vyjádřené v únicích informací, že Ukrajina může "neuspět" ve své dlouho očekávané jarní ofenzívě. Ačkoli se o tom hodně mluví, generál Mark Milley, předseda amerických náčelníků štábů, dal nedávno veřejně najevo podobné názory.
Důležitější je, že únik informací představuje další vlastní ránu zpravodajské byrokracie s patologicky zmateným přístupem k nakládání s informacemi. Racionální přístup k přístupu k tajným informacím je založen na utajování podle přiměřeně jasných definic různých stupňů utajení; například rozlišování a definování "důvěrné", "tajné" nebo "přísně tajné".
Odpověď samozřejmě zní, že nemá mít k těmto informací přístup - ale přesto ho má. Důvodem jsou dva protichůdné, ale mocné impulsy, které jsou dohromady pro utajování fatální. Na jedné straně má americký vojenský a zpravodajský personál vážný, téměř paranoidní zvyk přehnaně věci utajovat - zacházet s banálními vojenskými informacemi stejně jako se skutečně citlivými materiály. Jak řekl minulé úterý Bill Burns, ředitel CIA: "Existuje vážný problém nadměrného utajování."
Situaci ještě zhoršuje systém, který pak tyto utajované informace rozesílá obrovskému množství lidí s bezpečnostní prověrkou. K přísně tajným informacím má přístup neuvěřitelných 1,2 milionu amerických vládních zaměstnanců. Dalších 1,6 milionu může číst materiály, které jsou pouze "tajné". Skutečným překvapením je, jak zjevně málo velkých úniků informací se dosud odehrálo.
Obavy USA a potažmo západních zpravodajských organizací spočívají v tom, že existuje reálná možnost, že k únikům informací došlo. Takové úniky, jaké jsme viděli u Manninga, Snowdena nebo ve materiálech Discord, jsou politicky nepříjemné, ale jsou skutečně škodlivé? Bezduchá tvrzení úředníků a politiků, že "životy jsou v ohrožení", jsou značně přehnaná, stejně jako v případě předchozích veřejně přiznaných úniků.
Motivace Manninga, Snowdena a osoby stojící za posledními úniky se mohou lišit. Společné mají to, že všichni byli spokojeni s tím, že jejich materiály byly zveřejněny. Doslova šichni vědí, co bylo zveřejněno. Skutečně závažné úniky nejsou zveřejňovány, a to nikým. Jsou drženy ve velkém utajení. K těm dost možná došlo, jen o tom nevíme.
Ruské zpravodajské služby sice v poslední době budí dojem, že se inspirují spíše inspektorem Clouseauem než Američany, ale mají za sebou dlouhou historii vysoce efektivní práce. A schopnosti čínského ministerstva státní bezpečnosti a relativně nových sil strategické podpory převyšují ty ruské. Namísto plané kritiky nejnovějšího trapasu a hledání viníků by se americká zpravodajská "komunita" měla věnovat řešení systémových slabin, které si sama vytvořila. Může si být jistá, že Rusko, Čína a další země usilovně pracují na jejich využití.
Diskuse