HRW: Tunisko: Žádné bezpečné útočiště pro černošské africké migranty a uprchlíky. EU nesmí financovat kriminálníky z Tunisu!

20. 7. 2023

 
Nizozemský premiér Mark Rutte zdůraznil, že partnerství bude zahrnovat zaměření na "posílení úsilí o zastavení nelegální migrace". Memorandum, které musí formálně schválit členské státy EU, neobsahovalo seriózní záruky, že tuniské orgány zabrání porušování práv migrantů a žadatelů o azyl a že se finanční nebo materiální podpora EU nedostane k subjektům odpovědným za porušování lidských práv.

"Tuniské úřady týrají cizince z černé Afriky, podněcují rasistické a xenofobní postoje a násilně vracejí lidi prchající na lodích, kterým v Tunisku hrozí vážná újma," uvedla Lauren Seibertová, výzkumnice v oblasti práv uprchlíků a migrantů z organizace Human Rights Watch. "Financováním bezpečnostních složek, které se dopouštějí týrání při kontrole migrace, nese EU spoluodpovědnost za utrpení migrantů, uprchlíků a žadatelů o azyl v Tunisku."

EU již Tunisku v letech 2015-2022 kumulativně věnovala nejméně 93-178 milionů eur na financování související s migrací, mimo jiné posílením a vybavením bezpečnostních sil, které mají zabránit neregulérní migraci a zastavit lodě směřující do Evropy. Podle Human Rights Watch by EU měla pozastavit financování tuniských bezpečnostních sil pro kontrolu migrace a stanovit jasná kritéria v oblasti lidských práv pro jakoukoli další podporu. Členské státy EU by měly pozastavit podporu  kontroly hranic v rámci nedávno podepsaného memoranda  s Tuniskem, dokud nebude provedeno důkladné posouzení dopadů na lidská práva.

Kromě zdokumentovaného týrání od bezpečnostních složek tuniské orgány nezajistily odpovídající ochranu, spravedlnost ani podporu mnoha obětem nuceného vystěhování a rasistických útoků a někdy dokonce takové snahy blokovaly. V důsledku toho není Tunisko, pokud jde o černošské Afričany, ani bezpečným místem pro vylodění státních příslušníků třetích zemí zadržených nebo zachráněných na moři, ani "bezpečnou třetí zemí" pro transfery žadatelů o azyl.

Od března provedla organizace Human Rights Watch telefonické a osobní rozhovory s 24 osobami - 22 muži, 1 ženou a 1 dívkou -, kteří žili  v Tunisku, včetně 19 migrantů, 4 žadatelů o azyl a 1 uprchlíka ze Senegalu, Mali, Pobřeží slonoviny, Guineje, Sierry Leone, Kamerunu a Súdánu. Devatenáct z nich vstoupilo do Tuniska v letech 2017-2022, dvanáct nelegálně a sedm regulérně U pěti dotazovaných nebyla známa data a způsob vstupu. Někteří z dotazovaných nejsou z důvodu bezpečnosti nebo na jejich žádost jmenovitě uvedeni.

Human Rights Watch rovněž vedla rozhovory se čtyřmi zástupci tuniských skupin občanské společnosti - Tuniského fóra pro hospodářská a sociální práva (FTDES), Právníků bez hranic (ASF), EuroMed Rights a sítě záchranných linek Alarm Phone - a také s dobrovolníkem, který pomáhal uprchlíkům v Tunisu; s Elizia Volkmannovou, tuniskou novinářkou, a s Monikou Marksovou, univerzitní profesorkou a odbornicí na Tunisko. Všech těchto sedm osob vedlo rozhovory s desítkami migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků v Tunisku nebo jim pomáhalo a vědělo o případech zneužívání ze strany policie nebo pobřežní stráže nebo je zdokumentovalo.

Devět z dotazovaných migrantů, žadatelů o azyl a uprchlíků se v březnu vrátilo do svých zemí nouzovými repatriačními lety, osm jich zůstalo v tuniském hlavním městě Tunisu nebo v přístavním městě Sfax jihovýchodně od Tunisu. Sedm z nich patřilo mezi až 1 200 černošských Afričanů, které tuniské bezpečnostní složky začátkem července 2023 vyhostily nebo násilně přemístily k pozemním hranicím s Libyí a Alžírskem.

Celkem 22 respondentů se setkalo s porušováním lidských práv ze strany tuniských orgánů.

Ačkoli k dokumentovaným porušením došlo v letech 2019 až 2023, většina z nich se odehrála poté, co prezident Kais Saíd v únoru 2023 nařídil bezpečnostním složkám potlačit nelegální migraci a spojil africké migranty bez d§kazů s kriminalitou a "spiknutím" s cílem změnit demografickou strukturu Tuniska. Po Saídově projevu, který experti OSN označili za rasistický, následovala vlna nenávistných projevů, diskriminace a útoků.

Patnáct dotázaných uvedlo, že se stali obětí násilí ze strany policie, armády nebo národní gardy včetně pobřežní stráže. Mezi nimi byl i uprchlík a žadatel o azyl, kterého policie během zadržení v Tunisu zbila a dala mu elektrický šok. Pět osob uvedlo, že jim úřady zabavily a nevrátily peníze nebo věci.

Sedm respondentů, kteří byli v červenci vyhoštěni do pohraničních oblastí, uvedlo, že je armáda a národní garda nechaly v poušti bez jídla a vody. Zatímco některé z nich tuniské úřady po týdnu přemístily zpět do Tuniska, jiní stále potřebovali pomoc nebo jsou nezvěstní.

Nejméně devět dotázaných osob bylo svévolně zatčeno a zadrženo v Tunisu, Arianě a Sfaxu, kde je policie profilovala na základě barvy pleti. Uvedli, že policisté před jejich zatčením nekontrolovali jejich doklady a ve většině případů neprovedli individuální posouzení právního statusu ani jim neumožnili vznést námitky proti jejich zatčení.

Jedenatřicetiletý Malijčan, s nímž byl veden rozhovor, měl platné povolení k pobytu, když ho policie svévolně zatkla v polovině roku 2022 v Arianě. "Neptali se mě, jestli mám doklady, nebo ne," řekl. "Spolu se mnou zatkli mého přítele ... guinejského vojenského důstojníka, který přijel do Tuniska na léčení. Měl cestovní pas s [platným] vstupním razítkem."

Pět lidí vyprávělo o týrání  během nebo po zadržení a záchraně na moři poblíž Sfaxu, zřejmě ze strany námořní národní gardy, označované také jako pobřežní stráž. Jednalo se o bití, krádeže, ponechání člunu bez motoru, převrácení člunu, urážky a plivání na přeživší.

Tři zástupci skupin občanské společnosti, s nimiž byly vedeny rozhovory, rovněž popsali stále problematičtější praktiky pobřežní stráže od roku 2022, včetně bití, nebezpečného používání slzného plynu, střelby do vzduchu, odebírání nebo poškozování motorů člunů a ponechávání lidí uvízlých na moři, vytváření vln, které způsobily převrácení člunů, zpožďování záchranných akcí a krádeží peněz a telefonů.

Organizace Human Rights Watch napsala 28. června tuniským ministerstvům zahraničních věcí a vnitra dopis, v němž sdělila výsledky výzkumu a položila otázky, ale nedostala žádnou odpověď.

Kromě týrání ze strany bezpečnostních složek nejméně 12 mužů v rozhovorech uvedlo, že se setkali také s týráním ze strany tuniských civilistů, včetně 10 napadených nebo okradených a 5 násilně vystěhovaných civilními majiteli domů. Ke všem incidentům s výjimkou dvou došlo po únorovém projevu prezidenta Saída.

V měsících následujících po Saídově projevu a v souvislosti se zhoršující se hospodářskou situací Tuniska, zhoršujícími se represemi a xenofobním násilím a rostoucím počtem odjezdů lodí a úmrtí na moři navštívilo Tunisko více než deset evropských úředníků, aby s tuniskými představiteli projednali hospodářské, bezpečnostní a migrační otázky. Německý ministr vnitra upozornil na důležitost "lidských práv uprchlíků" a "vytvoření legálních migračních tras", ale jen málo dalších osob se veřejně zmínilo o obavách týkajících se lidských práv. Francouzský ministr vnitra uvedl, že Francie nabídne Tunisku 25,8 milionu eur na pomoc při "omezení nelegálního přílivu migrantů".

Milionové finanční prostředky EU a bilaterální finanční prostředky - zejména z Itálie - již podpořily, vybavily a vycvičily tuniskou pobřežní stráž, "vnitřní bezpečnostní síly" a "instituce správy pozemních hranic".

"Externalizace" hranic - zabránění nelegálnímu přílivu migrantů tím, že se kontroly migrace svěřují třetím zemím - se stala ústředním bodem reakce EU na smíšenou migraci a vede k závažnému porušování lidských práv. Podpora týrajících  bezpečnostních sil pouze zhoršuje porušování lidských práv, které je hnacím motorem migrace.

"EU i tuniská vláda musí zásadně přeorientovat svůj přístup k migračním výzvám," uvedl Seibert. "Kontrola hranic není ospravedlněním pro pošlapávání práv a ignorování povinností v oblasti mezinárodní ochrany."

Souvislosti migrace a uprchlictví v Tunisku

Tunisko je pro migranty, uprchlíky a žadatele o azyl zemí původu, cílovou zemí i tranzitní zemí. V první polovině roku 2023 předstihlo Libyi jako výchozí místo pro lodě připlouvající do Itálie. Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) z 69 599 osob, které v období od ledna do 9. července dorazily do Itálie přes Středozemní moře, 37 720 vyplulo z Tuniska, 28 558 z Libye a další z Turecka a Alžírska.

Nejčastějšími zeměmi původu osob připlouvajících do Itálie byly v sestupném pořadí Pobřeží slonoviny, Egypt, Guinea, Pákistán, Bangladéš, Tunisko, Sýrie, Burkina Faso, Kamerun a Mali. Kamerun, Burkina Faso, Mali a Guinea se v posledních letech potýkají s rozsáhlým porušováním lidských práv v souvislosti s konflikty, převraty nebo vládními zásahy.

Oficiální odhad z roku 2021 uvádí, že v Tunisku, jehož populace čítá 12 milionů obyvatel, se nachází 21 000 cizinců z afrických zemí mimo Maghreb. V lednu bylo v zemi registrováno 9 000 uprchlíků a žadatelů o azyl. Tunisko je smluvní stranou úmluv OSN a afrických úmluv o uprchlících a jeho ústava stanoví právo na politický azyl. Tunisko však nemá žádný vnitrostátní azylový zákon ani systém. Registraci a určování statusu uprchlíka provádí UNHCR.

Ačkoli mezinárodní normy v oblasti lidských práv odrazují od kriminalizace nelegální migrace, tuniské zákony z let 1968 a 2004 kriminalizují nelegální vstup, pobyt a odchod cizinců, jakož i organizování nebo napomáhání nelegálnímu vstupu nebo odchodu. Sankce zahrnují vězení a pokuty. Tunisko nemá žádné výslovné právní důvody pro administrativní zadržení imigrantů, ale řada organizací zdokumentovala svévolné zadržování afrických migrantů. Tunisko povoluje 90denní bezvízový styk se vstupním razítkem pro několik afrických národností. Získat povolení k pobytu však může být obtížné.
Podle nevládní skupiny FTDES tuniské orgány v období od ledna do května 2023 zadržely více než 3500 migrantů za "nelegální pobyt" a zachytily více než 23 000 osob, které se pokoušely nelegálně opustit Tunisko. Mluvčí FTDES Romdhane Ben Amor sdělil organizaci Human Rights Watch, že většina zaznamenaných zatčení migrantů se odehrála v blízkosti hranic s Alžírskem, ačkoli po prezidentově projevu došlo ke stovkám zatčení také v Tunisu, Sfaxu a dalších městech.

Hromadné deportace na libyjské a alžírské hranice

Mezi 2. a 5. červencem 2023 tuniská policie, národní garda a armáda provedly razie ve Sfaxu a jeho okolí a svévolně zatkly stovky černošských afrických cizinců mnoha národností s řádným i neregulérním právním statusem. Národní garda a armáda bez řádného soudního řízení vyhostila nebo násilně přemístila až 1 200 osob v několika skupinách na libyjské a alžírské hranice.

Podle pěti respondentů, kteří byli vyhoštěni, odvezly úřady odhadem 600-700 osob na jih k libyjské hranici poblíž města Ben Guerdane. Další stovky lidí odvezly na západ na různá místa podél alžírské hranice v guvernorátech Tozeur, Gafsa a Kasserine, jak uvedli dva vyhoštění, zástupci OSN, FTDES a Alarm Phone.

Mezi stovkami vyhoštěných do odlehlé militarizované zóny na tunisko-libyjské hranici bylo nejméně 29 dětí a 3 těhotné ženy. Nejméně šest z nich byli žadatelé o azyl registrovaní UNHCR. Lidé v rozhovorech uvedli, že je příslušníci národní gardy nebo armády během vyhoštění bili a týrali, včetně 16leté dívky, která uvedla, že byla sexuálně napadena. Uvedli, že jim příslušníci bezpečnostních složek vyhazovali jídlo, rozbíjeli telefony a nechávali je v zóně, ze které nemohli vstoupit do Libye ani se vrátit do Tuniska, přičemž bezpečnostní složky obou zemí je tlačily zpět. Poskytli polohu GPS ve dnech 2.-4. července a videa a fotografie vyhoštěných osob, jejich zranění, rozbitých telefonů, pasů a konzulárních průkazů a průkazů žadatelů o azyl.

Dne 7. července provedla organizace Human Rights Watch rozhovor se dvěma osobami, které byly 4. a 5. července vyhoštěny nebo násilně přemístěny na alžírskou hranici nebo do její blízkosti. Jednalo se o dvě skupiny, celkem patnáct osob, včetně sedmi žen - dvou těhotných - a jednoho dítěte. Uvedli, že byli převezeni ze Sfaxu v autobusech, nuceni jít pěšky pouští bez dostatečného množství jídla a vody a zatlačeni alžírskými i tuniskými bezpečnostními silami. Žadatelka o azyl z Guineje se podělila o GPS polohu své skupiny v guvernorátu Gafsa, zatímco muž z Pobřeží slonoviny se podělil o polohu své skupiny v guvernorátu Kasserine. Poskytli také videa svých skupin při procházce pouští.

V prohlášení z 8. července prezident Saíd označil obvinění z týrání migrantů bezpečnostními složkami za "lži" a "falešné zprávy". O víkendu 8. července poskytly týmy tuniského Červeného půlměsíce některým migrantům na alžírských a libyjských hranicích nebo v jejich blízkosti potraviny, vodu a lékařskou pomoc. Byly jedinou skupinou poskytující pomoc, které tuniské úřady povolily vstup do libyjského pohraničního pásma.

Podle zástupců OSN a muže z Pobřeží slonoviny, který byl mezi těmi, kdo byli převezeni do Medenine, a který uvedl svou polohu, tuniské úřady 10. července konečně přemístily více než 600 osob z libyjské hranice do přístřešků a dalších zařízení Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) v Ben Guerdane, Medenine a Tataouine. Organizace Human Rights Watch však 11. července hovořila se dvěma migranty, kteří uvedli, že jsou ve skupině více než stovky vyhoštěných osob, které stále jsou drženi na libyjské hranici. Sdíleli videa a informace o své poloze.