Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Nelidi

19. 10. 2023 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 3 minuty

Dovolím si trochu navázat na výstižné texty pana Velemana. Nejen na republikové úrovni, ale i tam, kde žijeme, je řada lidí, které nemáte v plánu rovnou „zastřelit“ - mají docela dobré názory, docela dobrou morálku, zkrátka to s nimi docela jde. Problém nastává zpravidla, když se s nimi bavíte o hraničních situacích, nejčastěji dotýkajících se „sociálna“ či environmentu. Kde kdo si například rád „kopne“ do lidí bez domova – to už je skoro takový folklór.

V paždí řeky a potoka jich u nás žije několik. Maskovaných lužním lesíkem, ve kterém sbírají dřevo na topení. Začínali pod fólií, dneska už mají jakési trampské, možná spíš indiánské ležení pod pevnějším vigvamem, trochu ohrazený prostor a hlavně, všude kolem vymeteno, uklizeno tak, jak to občas, třeba po nějakém mejdanu, není ani na náměstí.

Kolik toho tihle lidé potřebují od společnosti, když už nefunguje jinak a líp, aby to dávali snadněji? Vysloužilou stavební buňku s „petrami“ v rohu? Trochu dřeva do nich? Nádrž na pitnou vodou, kterou tu a tam někdo doplní? Bednu svíček a karton sirek? Trochu obyčejného jídla? Jenže jde to?

Napřed jsou přece potřeba dokumenty... povolení... souhlasy... už to leckoho odradí předem, že. Nikdo povolaný nenajde odvahu udělat něco takového jen tak a obhájit se principem vyšším. Neměla by konkrétní nouzová pomoc člověku být i tak trochu nad zákonem?! Zajdu tam občas s pár smysluplnými věcmi, o Vánocích i s nějakou kačkou. Takže vidím, slyším a mám vlastní hlavu. Řada lidí, kteří si o sobě mylně myslí, že jsou na bůhvíjaké úrovni, když to řeknu velmi kulantně, by svůj názor měli rychle přehodnotit - nesahají těmhle „nelidem“ nejspíš ani po tkaničky jejich rozdrbaných bot. Skoro s nikým si o tom ale nepromluvíte. Kde kdo vám řekne – kdyby chtěli, tak přece můžou žít jako ostatní – ne? Proč nechodí do práce? Nevydělávají peníze? Nepořídí si za ně slušné bydlení? Proč se válejí někde v lese a chlastají?

Moc lidí stále ještě nechápe, jak strašně snadné je v téhle žravé době propadnou až na úplné ekonomické dno (jinak den je samozřejmě velká škála) a jak těžké, strašně těžké je vyškrábat se zpátky na pevnou zem, která ale vlastně vůbec pevnou není, stále se vlní, pohupujíc se pod nohama zoufalců se opět propadá do lidských pekel.

Jak strašně daleko od takových problémů jsou vládcové bruselští, pražští, ale často i krajští a dokonce i municipální. Už docela dávno přestala být zvířata považována za věc. Platí zákony na jejich ochranu, zřizují se útulky pro zatoulané domácí mazlíčky, ve kterých o ně musí být postaráno PODLE STANDARDŮ.

Zdá se, že na „nelidi“ se ani takovýhle přístup nevztahuje. Jako společnost s nimi často zacházíme spíš jako s věcí, která když se rozbije, tak se prostě vyhodí. A zase se blíží zima... a Vánoce... a mráz a sníh... .

Bezdomovectví