Divoký západ

22. 1. 2024 / Beno Trávníček Brodský

Z veřejných zdrojů víme, že amatérských zbraní je v Česku asi milion - v zemi s počtem obyvatel k 11 milionům. Tedy statisticky skoro každý desátý občan má doma flintu nebo pistolku. Ve skutečnosti je ale zbrojních pasů jen něco přes 300 tisíc, takže logicky, leckde musí existovat slušný arzenál. A to jsme jen u legálních zbraní! Když půjdeme dál do veřejných zdrojů, zjistíme, že počet myslivců je u nás něco k 90 tisícům. Pokud by každý potřeboval kulovnici i brokovnici, je to 180 tisíc zbraní. Ne každý ale střílí obojím, ne každý vůbec někdy střílí, tak bych asi zaokrouhloval dolů na nějakých 150 tisíc zbraní skutečně potřebných pro myslivce(?) S tím, že asi není odůvodnitelné mít po třech či pěti flintách od každého druhu.

Dál nepochybně mohou existovat lidé, kteří potřebují nějakou drobnou zbraň na potenciální obranu (např. na samotě u lesa) - kolik jich bude? Nejspíš jednotky tisíc(?) Pak jsou tu také sbírky historických zbraní, které mohou být i funkční. Co se týká třeba přestřelek různých bosů – tam žádné oprávnění k držení zbraně fakt nevidím. To jsou tedy všechno soukromé zbraně, které bych podle svého rozumu nazval jako držené oprávněně, tedy OPRÁVNĚNÉ. Po zaokrouhlení, tentokrát nahoru, mi vychází nějakých 200 tisíc oprávněných zbraní u amatérů v Česku. Protože nejsem vševěd a nemám odpovídající zdroje, tak bych si raději nechal velkou vatu a za NEOPRÁVNĚNÉ zbraně bych pro tento text označil nikoli 800 tisíc, ale jen půl milionu ks.

Co tedy s tím půl milionem zbraní, u kterých není žádný rozumný důvod, aby byly mezi lidmi? Možná by měly být včetně střeliva státem vykoupeny za zůstatkovou cenu (majitel by musel povinně státu prodat – k tomu vytvořit legislativu) a umístěny do (zčásti dodávkami na Ukrajinu vyprázděných) armádních skladů. Tam by mohly čekat na případné využití při obraně státu, zejména za takových teoretických situací jako je povolání záloh či mobilizace. Určitě by některé z nich mohly hned posloužit policii nebo profesionální armádě. Objektivní přebytky bychom mohli poskytnout třeba Ukrajině, protože zákopová válka tam bohužel stále trvá. Samozřejmě stát nemusí jen vykupovat, může (zákonem) i zabavovat – zejména u fakt neodůvodnitelných arzenálů.

Co dál? Kromě zbrojního pasu by každý držitel zbraně (i ten současný) měl projít řízením, ve kterém by prokázal skutečnou potřebu přesně TUTO zbraň vlastnit. První doklad by byl tedy klasický - o kompetenci zbraň obsluhovat (zbrojní pas) a druhý o tom, zda u něho existuje oprávněná potřeba konkrétní druh zbraně vlastnit (oprávnění). Samozřejmě může nastat i situace, že někdo „udělá“ zbrojní pas (tak jako „udělá“ řidičák), ale nebude mít nárok vlastnit zbraň, protože k tomu nebude žádný rozumný důvod.

Pokud hledáme paralelu ve zbytku právního prostoru, můžeme ji najít třeba u občanům blízkého povolování studní. Studna je stavba ve které se nakládá s vodou. Tedy k jejímu provozu je nutné stavební povolení (stanoví, jak bude stavba vybudována a jak provozována) a povolení k nakládání s vodou (stanoví kdy, kolik vody, v jaké kvalitě a za jakým účelem smí být spotřebováváno). Oba výroky se vydávají správním rozhodnutím. Samozřejmě jde o zcela rozdílnou problematiku, ale princip rozhodování docela sedí. Tak, jako má nyní vydavatel zbrojního pasu jistou spoluzodpovědnost za schopnost klienta přiměřeně obsluhovat zbraň a dodržovat vše, co s tím souvisí; měl by vydavatel oprávnění spoluzodpovědnost za případné následky toho, že třeba povolil vlastnit pro daný účel zbytečně výkonnou zbraň nebo zbytečně více zbraní.