Totální vyčerpání
22. 1. 2024 / Pavel Veleman
čas čtení
4 minuty
(Věnování:
Radka Janeba - nenápadná žena, která výrazně myšlenkově
překračuje akademické prostředí ČR, studentky a studenti v
Hradci Králové mají obrovské štěstí na “svoji”paní
profesorku)
Být dlouhodobě deprivován, ponižován,
cítit stálé pracovní a existenční selhávání, obrovskou únavu, stydět se
za svůj osud, časté nervové vysílení, být stále ve stresu, neustále
nastydlý, špatné vztahy v sociálním okolí, stálá podrážděnost,
nespavost, únik do nemoci, zvládání tíhy dne jen díky závislosti na
stimulantech ( alkohol, drogy, léky).
Rapidně narůstající “Stresové společenské faktory”, které metastázují v prostředí společenského smutku, ačkoliv si stále raději lžeme, že je to jen individuální selhání.
Celý můj osobní a pracovní život mi však ukazuje, jak je pro každého člověka nutná naděje v pozitivní budoucnost, možnost uplatnění, naděje v lepší individuální život.
Smysl profese sociálního pracovníka proto chápu nejvíce jako základní tábor pomoci, obvaziště ran, setkání člověka v problémech s tzv. odborníkem, který mu věří jeho bolest a který ho provází systémem bludiště této nemocné společností.
Naše profesní organizace si dovolí jen tam, kam je politik pustí, kdy se stále bojuje snad desítky let boj o profesní zákon. Pan Holecký a jeho mocenská skupina to přece s politiky umí (sám je jedním z nich)! Bez nich by přeci nebylo vůbec nic a tak stále posloucháme stokrát vyvrácené lži politiků o zneužívání dávek, o Romech se zlatými řetězy, jezdící taxíky pro ty obrovské dávky….
A pořád dokola - jako primární politické řešení je přísnost, vše aplikované přes ty nejvíce vysílené úředníky, kteří snad i proto nejvíce provádějí represivní činnost vůči lidem, kteří při tomto přístupu - končí sankčním vyřazením z Úřadu práce, což vede k daleko dražšími sociálnímu propadu lidí mimo systém.
Jediná metoda na Úřadu práce ČR (čest světlým výjimkám) je tlačeni klientů do prekarizované práce naší ekonomiky nízkých platů, který jim zvedá životní úroveň minimálně a jejich životní frustrace narůstá.
Tato nekvalitní pracovní místa již měla dávno zaniknout - společnosti nepřinášejí vlastně nic, možná majitelovi. Jejich zánik by byl vysvobozením pro všechny.
Desítky let vidíme, že tato cesta v sociální politice není žádné řešení.
Jsou to jen stále stejné politické výkřiky, které stavějí sociální skupiny proti sobě a co je za mne nejhorší: Dehumanizující společnost, která se zde vytvořila, ohrožuje demokracii daleko více než sociálně vyloučení občané.
Vždyť to víme tolik let a stejně se zase v návrzích MPSV objevují stokrát provařené individuální plány s klienty (opět bez skutečných nástrojů pomoci), ještě větší dohled a šmejdění na účtech klientů.
A ke všemu ještě nepromyšlené sloučení dávek, o kterém se nevede žádná odborná diskuse.
Současná přísnost v obludných (spojených) budovách obrovských pražských obvodů je doporučována jako bezpečnost.
V těchto masokombinátech na lidské neštěstí, pod dohledem “kápů” z řad klientů (opravdu to má podoby lágrové kultury) individuální přístup ke klientům není možný. Snažíte se bránit se jako vysílený přepážkový pracovník vzteku na “obtížné” občany, zejména v situaci. kdy sám jste pod stálou kontrolou vedoucího lágrového, managementu, který Vám neustále zdůrazňuje, že vinici Vašeho vysílení jsou ti šmejdi, kteří nechtějí pracovat.
Tuto tak jasnou pravdu naší zkušenosti nám však žádný profesní zákon nevyřeší. Jedná se totiž o totální rozpor mezi katedrou, kde se sociální práce vyučuje a která se prezentuje třeba na konferencích a realitou provozu, kde politické zadání je primární v jejím naplňování.
A tam nám zbyl: Slabý prezident, totálně personálně vyprázdněné politické strany řízené oligarchií - zcela odtržené od reality životů lidí.
Většinou napojené na marketingové (vlastně reklamní) agentury, naprosto zablokovaný parlament, kdy není žádná naděje na změnu ani v předčasných volbách.
Systém politických stran nám zdegeneroval do naprostého vrcholu bezmoci.
5644
Diskuse