20. 6. 2024 / Matěj Metelec
Noc z úterý na středu byla první tropickou nocí tohoto roku. Vlastně se dá říct, že si dala docela na čas, když vezmeme v úvahu, že první tropický den přišel už 7. dubna. Loni byl zaznamenaný skoro na den přesně, jako letos první tropická noc. Sám patřím k těm, které cyklicky se opakující události vždycky znovu překvapují. Každý rok mě zaskočí začátek jarní pylové sezóny a s ní se dostavivší alergie, a podobné je to s letními vlnami veder. Tak nějak vím, že na obojí dojde, ale přesto se na to nedokážu připravit. Možná je to tak nakonec pro mě jednodušší. Nezaskočí mě totiž ani to, že v posledních letech jak začátek pylové sezóny, tak tropické počasí, začíná o řadu týdnů nebo dokonce měsíců dříve.
K obvyklým postřehům o počasí lidí, s nimiž se potkáváme při venčení naší fenky Bounty, patří: „Už se to úplně zbláznilo.“Obvyklé bezpečné pole interakce mezi lidmi, kteří toho vlastně nemají moc společného, se stává potenciálním minovým polem. Mám zmínit, že se jedná o důsledky klimatické krize, nebo mě tohle spojení navždy stigmatizuje ve společnosti vršovických pejskařů jako „zeleného fanatika“? Snažím se vyhnout se termínům, které by byly příliš očividným jablkem sváru, a opatrně kolem tématu našlapuju. Tropy v Praze přijdou náročné každému, aspoň na tom panuje shoda, a všichni zpravidla souhlasí i s tím, že dřív nebývalo takové sucho.
Dokonce se shodneme, že by bylo potřeba s tím něco dělat, není však moc jasné, co, ani kdo by to měl dělat. Zřejmé je, že nikdo z místních si nemyslí, že by řešení klimatické krize mělo nějakou souviset s ním osobně. A vlastně mají pravdu. Když tak poslouchám, co nakupují na víkend, je mi jasné, že tady spotřeba masa, hlavně uzenin rozhodně neklesá. Ale proč by měla? Touha udržet si možná ne extra environmentálně uvědomělý, ale také nijak vysoký životní standard, je naprosto pochopitelná. Když navíc výzvy k takové uvědomělosti přicházejí od těch, které těžko nevnímat jako establishmentové elity, s několikanásobně větší uhlíkovou stopou (a životním standardem), vcelku pochopitelně to vzbuzuje nevoli a odpor.
O politice jako takové při venčení naštěstí většinou nikdo nemluví. I když bych byl vlastně zvědavý, ale leccos člověk vytuší. Volební preference jdou vcelku logicky cestou nejmenšího odporu. Tj. volí se ten, od koho se dá čekat, že nebude dělat život ještě těžším, než už je. Proč je pro spoustu lidí tak překvapivé, že tohle někdo od politiků očekává? To si opravdu bardi demokratických hodnot přestavují, že lidé běžně doma sedí na kanapi, žmoulají rohlík s plnotučnou hořčicí a přemítají u toho o hodnotách demokracie?
Za poslední rok jsem poznal, že mít psa ve čtvrti, která ještě zdaleka neprodělala gentrifikaci, která postupně zcela proměnila nejednu městskou část, je lepší, než pročítat rozsáhlé sociologické výzkumy. Nebo přinejmenším stejně tak dobré, protože jde o zkoumaní takříkajíc kvalitativní, dlouhodobé a hluboké. Byť občas vcelku depresivní.
Diskuse