Evropská krajní pravice se podívá na Rakousko a řekne: takhle se to dělá, abychom dosáhli volebního úspěchu

22. 10. 2024

čas čtení 5 minut

Úspěch FPÖ Herberta Kickla není žádným překvapením - středopravá strana ji po léta normalizovala. Budiž to varováním, píší Cas Mudde a Gabriela Greilingerová

Zatímco Evropa se možná „náměsíčně řítí do krajně pravicové pasti“, Rakousko do ní vědomě kráčí přímo. Vždyť průzkumy předpovídaly poslední volební úspěch rakouských Svobodných (FPÖ) téměř dva roky. Ačkoli lídr krajně pravicové strany Herbert Kickl ohlašoval její vítězství jako začátek „nové éry“, je lépe jej chápat jako zdánlivě nevyhnutelný vývoj. Pokud něco, pak nedávné volební výsledky v zemi potvrdily širší vzorec normalizace krajní pravice v Evropě obecně a v Rakousku zvláště.

 
Ačkoli 29 % byl její nejlepší výsledek v celostátních volbách v historii, FPÖ od roku 1990 trvale dosahuje dvouciferných výsledků, několikrát byla zařazena do celostátní vlády a v současnosti vládne v několika spolkových zemích s konzervativní Rakouskou lidovou stranou (ÖVP). Po posledních zemských volbách ve Vorarlbersku se ÖVP chystá vytvořit s FPÖ již čtvrtou regionální koalici. Rakousko jako takové je dokonalým příkladem nebezpečné krátkozrakosti normalizace krajně pravicových stran - procesu, který v 21. století vedou především konzervativní strany.

Začalo to jako způsob, jak posílit vlastní moc, ale přijetí FPÖ ze strany ÖVP a její opakované zapojení do celostátní vlády pomohlo učinit z krajně pravicových politických postojů mainstream, což zase učinilo krajní pravici přijatelnější pro širokou veřejnost - což jí možná nakonec pomohlo vyhrát zářijové volby. Protože když už mainstream papouškuje krajní pravici, tak proč místo toho nevolit „to pravé“? Lidé dávají přednost originálu před kopií, jak kdysi řekl krajně pravicový francouzský politik Jean-Marie Le Pen a jak potvrzují i výzkumy.

ÖVP se nyní pravděpodobně stane menší stranou v koalici s dominantní FPÖ. Stejně jako po nedávných volbách v několika dalších evropských zemích, například v Itálii a Nizozemsku, je nyní krajní pravice největším kontingentem v pravicovém bloku. Vzhledem k tomu, že mnoho konzervativních stran doposud spolupracovalo s krajně pravicovými stranami na celostátní či místní úrovni, zní náhlé zpochybňování jejich kompetencí a schopností nejen krajní pravici prázdně a pokrytecky.

Nepřekvapí, že normalizace krajní pravice ze strany ÖVP - spojená s její vlastní radikalizací v některých otázkách, jako je islám a imigrace - vyvolala očekávání u jejích vlastních voličů. Podstatná část příznivců ÖVP dnes považuje FPÖ za lepšího koaličního partnera než jakoukoli mainstreamovou stranu. V nedávném předvolebním průzkumu veřejného mínění téměř polovina (48 %) voličů ÖVP uvedla, že by strana měla vládnout s „Kicklovou FPÖ“, zatímco jen o něco více než třetina (34 %) voličů ÖVP dává přednost vládě s „Bablerovou SPÖ“, tedy s předsedou sociálních demokratů Andreasem Bablerem a jeho stranou.

Ačkoli ÖVP jako jediná z mainstreamových stran před volbami kategoricky nevyloučila vládnutí s FPÖ, prohlásila jejího lídra Kickla za personu non grata. Zatímco předseda ÖVP Karl Nehammer se stále drží tohoto podivného rozdělení - jako by byl Kickl nějak výjimečný -, je již v rozporu s téměř polovinou svých voličů. Kickl byl navíc v předchozí vládě ÖVP-FPÖ ministrem vnitra.

Mimochodem, během této vlády, kterou přerušil nechvalně známý skandál na Ibize, se ÖVP rozhodla ignorovat chování FPÖ: Kickl jako ministr vnitra nařídil policejní razii ve vlastní rakouské vnitřní rozvědce, což bylo později prohlášeno za nezákonné a nepřiměřené, neboť se ukázalo, že základní důvody pro prohlídku byly neopodstatněné. ÖVP se navíc podkopala i ve funkci, jak ukázalo odsouzení bývalého kancléře Sebastiana Kurze za nepravdivá prohlášení při parlamentním vyšetřování údajné korupce. To naznačuje, že úzká spolupráce s krajní pravicí normalizuje nejen její politické postoje, ale i chování. Vzhledem k tomu, že ÖVP udělala jen málo pro to, aby FPÖ zastavila, když byla starší stranou v koalici, co od ní můžeme očekávat jako od mladšího partnera?

Důležité je, že Rakousko není jedinou zemí v západní Evropě, která vykazuje tento nebezpečný vzorec normalizace krajní pravice. Například v Itálii i ve Švédsku se krajně pravicová strana stala nejpopulárnější v rámci pravicového bloku. V Nizozemsku byl Geert Wilders normalizován, aby podpořil pravicovou koalici vedenou konzervativní Lidovou stranou pro svobodu a demokracii (VVD). Když Wildersova Strana pro svobodu (PVV) nečekaně vyhrála volby, členové VVD přinutili svého stranického lídra Dilana Yeşilgoze vstoupit do koalice ovládané PVV, i když bez Wilderse jako premiéra. Podobný proces bude pravděpodobně následovat i v Rakousku - a nezůstane jen u toho.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2259

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2024