Jako v Rusku. Pod záminkou byrokracie“Izrael brání humanitárním organizacím v dodávkách nezbytné humanitární pomoci navzdory klidu v Gaze

6. 11. 2025

 
Humanitární situace v pásmu zůstává kritická: stovky tisíc obyvatel nadále žijí ve stanech, zatímco vodovodní, kanalizační a elektrické sítě jsou zničené a nemocnice se hroutí pod tlakem zraněných a nemocných pacientů. Ceny potravin zůstávají vysoké a velká část obyvatelstva je stále závislá na humanitární pomoci, aby přežila.

Nový postup byl formulován v březnu po převedení registrace nevládních organizací z izraelského ministerstva sociálních věcí na ministerstvo pro záležitosti diaspory, které vede poslanec Amichai Chikli z strany Likud. Vyžaduje, aby organizace předkládaly Izraeli rozsáhlou dokumentaci, včetně úplných seznamů palestinských i zahraničních zaměstnanců a podrobných údajů o jejich rodinných příslušnících.

Chikli již dříve obvinil některé humanitární organizace z „podkopávání existence Izraele pod humanitární záminkou, propagace bojkotů a pomlouvání státu“.

Organizace musely předložit své žádosti o prodloužení licence do začátku září. Podle údajů deníku Haaretz podalo žádost 37 skupin, které působí nebo se snaží působit v Gaze. Ministerstvo pro záležitosti diaspory uvedlo, že z celkového počtu 100 žádostí zamítlo 14, zbytek je stále v posuzování, není však jasné, zda tato čísla zahrnují i organizace působící na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě.

Některé ze schválených skupin spolupracovaly s Gazskou humanitární nadací (GHF), kontroverzním orgánem zřízeným Izraelem a USA, který nahradil OSN a další významné humanitární aktéry v Gaze – tento krok vyvolal ostrou kritiku.

V současné době v Gaze působí desítky humanitárních organizací. Bez registrace jim není povoleno dovážet potraviny nebo jiné zásoby do pásma Gazy ani do žádné jiné oblasti. Jejich zaměstnanci také nemohou získat vstupní povolení do Izraele nebo na Západní břeh, kde se odehrává většina koordinační práce. Bez schválení nemohou organizace nakupovat ani přepravovat vybavení přes Izrael.

Mezi významné mezinárodní nevládní organizace, které stále čekají na odpověď, patří Oxfam, Save the Children a Norská rada pro uprchlíky (NRC). Mnohé z nich pochybují, že novým registračním procesem projdou, protože odmítly poskytnout Izraeli úplné seznamy svých palestinských a zahraničních zaměstnanců – krok, který podle nich mohl porušit zákony na ochranu soukromí a osobních údajů v jejich domovských zemích.

V posledních týdnech Izrael dále zpřísnil omezení a zabránil organizacím dovážet potraviny a zásoby do Gazy prostřednictvím nepřímých kanálů. Dosud mohly skupiny, které neměly přímé schválení, spolupracovat s agenturami OSN nebo jinými autorizovanými nevládními organizacemi a dodávat pomoc. Izrael však nedávno tuto možnost zakázal. V důsledku toho nyní velké množství zásob – včetně matrací, stanů, plachet, odsolovacích zařízení, těsnicích materiálů, oblečení, zimního vybavení, hygienických potřeb a potravin – uvízlo v Izraeli, Jordánsku, Egyptě a Palestinské samosprávě.

NRC, která působí v Gaze a na Západním břehu již 15 let, nebyla schopna doručit do Gazy žádné zásoby po dobu více než sedmi měsíců. Nakoupila pomoc v hodnotě 4 milionů dolarů, ale všechny její žádosti o přepravu zboží byly zamítnuty. Humanitární organizace nyní očekávají, že část zásob – jako je med, sušenky, hygienické potřeby a odsolovací zařízení zakoupené organizací Oxfam – bude přesměrována do jiných krizových oblastí, aby se zabránilo jejich znehodnocení.

Bushra Khalidi, vedoucí politiky Oxfam v okupovaných územích, uvedla, že nový postup je součástí širší izraelské politiky „kolektivního trestání, které činí Gazu neobyvatelnou“. Tuto politiku popsala jako „politický proces, který brání humanitární práci a prohlubuje utrpení v Gaze“.

Advokáti Yotam Ben Hillel a Aluma Kolan, kteří zastupují několik mezinárodních nevládních organizací, uvedli: „Izrael blokuje humanitární pomoc pod záminkou byrokracie.“ Dodali, že vláda převedla odpovědnost za registraci nevládních organizací na ministerstvo, „kterému chybí odborné znalosti a porozumění humanitární práci“, a tvrdí, že se snaží „ospravedlnit svou existenci pronásledováním“.