Je přerušení kabelů v Baltském moři varováním pro Západ?

21. 11. 2024

čas čtení 4 minuty

Za předpokladu, že poškození internetových kabelů pod Baltským mořem je dílem Ruska (pro což zatím neexistují přímé důkazy), je třeba tuto skutečnost vnímat v souvislosti s rozhodnutím Bidenovy vlády umožnit Ukrajincům odpalovat americké rakety ATACMS hluboko do ruského území.Americké rakety ATACMS již zasáhly ruskou oblast Brjansk, píše Anatol Lieven. 

Rusko opakovaně prohlásilo, že vzhledem k tomu, že tyto rakety jsou naváděny na své cíle americkou technologií pod kontrolou USA, by takové údery byly považovány za přímý útok NATO na Rusko, na který by Rusko muselo reagovat. Vladimir Putin se stal terčem silné kritiky ze strany ruských zastánců tvrdé linie za to, že dovolil překročit předchozí „červené linie“.

Ruské reakci (natož eskalaci směrem k použití jaderných zbraní) však brání řada faktorů. Zaprvé, ačkoli jsou tyto rakety smrtící, nijak vážně neovlivní průběh války, který nyní probíhá výrazně ve prospěch Ruska. Za druhé, právě proto, že zůstávají pod kontrolou USA, se Kreml v současnosti zdá být přesvědčen, že budou omezeny na oblast kolem kurského bojiště a nebudou namířeny proti civilním cílům v Rusku. A konečně, a to je nejdůležitější, Moskva se obává, aby se nedostala do pasti, o níž se domnívá, že ji nastražila Bidenova vláda: do pasti odvetných opatření proti americkým cílům, a tím zmařila šanci na výhodnou mírovou dohodu s nastupující Trumpovou vládou.

Zároveň by bylo překvapivé, kdyby Putin necítil potřebu nějak zareagovat, už jen proto, aby Západ odradil od snížení současných omezení pro použití západních zbraní na Ukrajině. Jednou ze zřejmých strategií, o níž hovoří ruští komentátoři, by byla pomoc americkým nepřátelům na Blízkém východě pomocí zásilek raket a satelitních zpravodajských informací k jejich navádění. Na druhou stranu by to také ohrozilo rozhovory s Trumpovou vládou; neboť zatímco nově zvolený prezident a jeho tým zřejmě usilují o mírovou dohodu na Ukrajině, jsou otrocky připoutáni k Izraeli a posedlí téměř divokou nenávistí k Íránu.

Rusové by proto mohli považovat sabotážní útoky v Evropě, a zejména proti Británii, za způsob, jak vyslat varování, aniž by si zbytečně znepřátelili Trumpa - pro něhož je starost o blaho spojenců sotva vůdčí vlastností. V posledních měsících došlo v západní Evropě k řadě sabotážních akcí, i když byly velmi malé a neúčinné. Dozvěděli jsme se, že ve vodách poblíž místa, kde došlo k poslednímu přerušení kabelů, byla spatřena čínská loď. Avšak vzhledem k nadcházející celní válce, kterou USA povedou proti Číně, a hrozbě, že se EU může k USA připojit, nemá Čína z takového kroku žádný prospěch.   

Pokud se jedná o dílo Ruska, a ne o operace pod „falešnou vlajkou“ Ukrajiny, které mají na Západě vyvolat větší nepřátelství vůči Rusku, pak se zdá pravděpodobné, že jejich cílem nebylo způsobit škodu, ale varovat Západ. Pokud tomu tak je, může se nyní Rusko cítit nuceno tato varování naplnit a zapojit se do vážných sabotáží proti evropským členům NATO, zejména proti Velké Británii a Francii.   

To vyvolává otázku, proč poté, co se britská a francouzská vláda obsedantně obávaly rizika, že Trumpova vláda „opustí Evropu“, chtějí těsně před Trumpovým  nástupem k moci takto nasazovat svůj krk. Koneckonců Trumpovi stoupenci považují Bidenův krok za zcela nelegitimní preventivní úder, který má zničit budoucí politiku zvoleného prezidenta vůči Ukrajině a odkázat mu hlubší krizi s Ruskem, zatímco v Británii a Francii vidí Bidenovy komplice.   

Pokud Rusko skutečně podnikne odvetné kroky proti Spojenému království, nebylo by proto moudré očekávat od Trumpa nějaké velké sympatie. 

 

Celý text v angličtině ZDE

 

1
Vytisknout
1624

Diskuse

Obsah vydání | 22. 11. 2024