Haaretz :Osa obav: Jak Trumpův plán na vyhoštění obyvatel Gazy sjednocuje arabské státy - a ohrožuje Izrael

7. 2. 2025

 

Až dosud byly blízkovýchodní země klasifikovány podle svého geopolitického uspořádání - umírněná sunnitská osa, proamerická osa, šíitská osa nebo takzvaná „íránská osa zla“. V úterý Trump představil novou: osu strachu.

Necelou hodinu poté, co Trump představil svůj plán přesunu, v němž „odhalil“, že Saúdská Arábie nepožaduje vznik palestinského státu, saúdskoarabské ministerstvo zahraničí jménem korunního prince Mohammeda bin Salmána pohotově vydalo ostrou a jednoznačnou reakci.

Uvedlo, že k navázání diplomatických vztahů s Izraelem, resp. k normalizační dohodě, nedojde bez vzniku palestinského státu. Podle prohlášení se jedná o pevný postoj, který by nebyl otevřený vyjednávání.

Krátce poté se uskutečnila smršť telefonátů mezi regionálními lídry. Palestinský prezident Mahmúd Abbás odletěl na schůzku s jordánským králem Abdalláhem, který plán považuje za existenční hrozbu pro svou zemi, aby zkoordinovali své postoje před setkáním krále s Trumpem následující úterý.

Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan prohlásil, že Trumpův plán na vyhoštění přibližně dvou milionů Palestinců je „nepřijatelný“. V nejbližších dnech se očekává svolání arabského summitu, který by měl opět zaujmout rozhodný postoj k tomu, co je označováno za „nucenou migraci“ obyvatel Gazy.

Připraví také půdu pro případný arabsko-americký summit, který by se podle arabských zdrojů mohl konat již koncem měsíce v Saúdské Arábii za Trumpovy účasti.

Trumpův plán předpokládá, že Palestinci, aniž by byli konzultováni, nadšeně přijmou životní příležitost - nabídnutou vilu s golfovým hřištěm a bazénem v sinajské poušti. Současně však lapá do pasti dilematu plného hrozeb i představitele sousedních zemí, nejen Egypta a Jordánska.

Trvalé přesídlení přibližně dvou milionů palestinských uprchlíků znamená přenesení tzv. palestinské otázky na jejich území spolu s národnostními, bezpečnostními, ekonomickými a sociálními důsledky, které z toho vyplývají - a to jak na úrovni států, tak na širší arabské úrovni.

Pro Jordánsko, jehož dvě třetiny občanů tvoří Palestinci, představuje migrace dalších statisíců Palestinců demografické zemětřesení, které by mohlo vyvolat vnitřní otřesy a potenciálně ukončit vládu dynastie hášimovců.

Království má stále v živé paměti události Černého září v roce 1970 - krvavý konflikt, který ohrozil vládu a život krále Husajna. Teprve po urputném boji se králi podařilo vyhnat OOP z Jordánska.

I nyní, přestože Palestinci ze Západního břehu Jordánu mají jordánské občanství a „jordánští Palestinci“ - ti, kteří se narodili a vyrostli v Jordánsku - zastávají některé z nejvyšších funkcí, je palestinská komunita v království stále považována za „podezřelý prvek“.

Jordánsko sice povoluje politickou činnost Muslimského bratrstva, jehož představitelé jsou také členy parlamentu, ale zakazuje Hamás a nepovoluje ani rodinné návštěvy jeho představitelů.

Přesídlení stovek tisíc Gazanů - z nichž mnozí mají vazby na - Hamás, by mohlo destabilizovat Jordánsko a vést ke konfliktu s Izraelem, který by připomínal situaci v 60. a 70. letech 20. století. Mohlo by to také odrážet situaci v Libanonu, kde druhá vlna palestinských uprchlíků v 70. letech 20. století vytvořila trvalou hrozbu známou jako „Fatahland“.

Tato hrozba neskončila první libanonskou válkou a velké množství zbraní v palestinských uprchlických táborech - z nichž také vycházely sporadické útoky proti Izraeli - stojí za připomenutí. Za zmínku stojí i to, že Hamás si v Libanonu zřídil výcvikové základny a jednu ze svých nejsilnějších politických kanceláří. Je toto směr, který si Trump představuje, když navrhuje Jordánsko jako útočiště pro Gazany?

Podobný vývoj by mohl nastat i v Egyptě, kde se jeho dlouhodobá a probíhající válka proti islamistickým teroristickým skupinám a Muslimskému bratrstvu ještě více zkomplikuje příchodem tisíců členů Hamásu na Sinaj - do oblasti, kde je kontrola a monitorování toku zbraní a munice téměř nemožným úkolem.

Ekonomická zátěž, které by Egypt čelil, by byla druhořadým problémem ve srovnání s přímým spojením, které by pravděpodobně vzniklo mezi Hamásem a Muslimským bratrstvem. Toto partnerství by mohlo vést k vytvoření kvalifikovaného a zkušeného vojenského křídla, které by představovalo hrozbu jak pro Egypt, tak pro Izrael. Stejně jako Jordánsku by i Egyptu hrozilo, že se stane konfliktním státem.

Až Trumpova plánovaná „blízkovýchodní Riviéra“ a výrobní závody, které mají být postaveny v Gaze, vyrostou před očima statisíců obyvatel Gazy, jejichž domovy budou nahrazeny rekreačními objekty, budou muset žít pod touto velmi reálnou hrozbou. Zdá se, že tento růžový sen se rychle změní v noční můru.

Snaha zmařit hrozbu, kterou představuje přenesení izraelsko-palestinského konfliktu na jejich území, však staví Jordánsko a Egypt před Trumpův hrozivý pohled, neboť jim předkládá ekonomické ultimátum. Egypt a Jordánsko, klíčoví hráči prozápadní a zejména proamerické osy, jsou silně závislí na americké hospodářské pomoci, která přesahuje pouze nominální částky, jež dostávají.

Tato stálá pomoc funguje také jako politická podpora a slouží jako klíčová záruka pro získání půjček od mezinárodních finančních institucí, jako je Mezinárodní měnový fond. Kromě toho zajišťuje výhodné obchodní dohody, vojenskou pomoc a ochranu, kterou Spojené státy oběma zemím poskytují.

Tyto země však také dostávají štědrou pomoc od států Perského zálivu, zejména od Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů. Jen v loňském roce investovaly obě země desítky miliard dolarů do Egypta a miliony do Jordánska.

Teoreticky, pokud se Saúdská Arábie rozhodne Trumpovu hrozbu zmařit a ochránit své „sestry“ před jeho tlakem, mohla by finančně zasáhnout a fakticky nahradit Spojené státy s podstatně nižšími náklady, než jaké by si vyžádalo vybudování Trumpovy zamýšlené tzv. Riviéry v Gaze.

Saúdská Arábie navíc před dvěma týdny oznámila, že během příštích čtyř let Trumpova prezidentství hodlá ve Spojených státech investovat přibližně 600 miliard dolarů. Trump, který si je jistý, že z korunního prince Salmána dokáže vytáhnout i bilion dolarů, bude muset vyhodnotit, kdo má větší ekonomickou páku.

Žádná z těchto zemí si však nepřeje konfrontaci se Spojenými státy, stejně jako se Trump pravděpodobně nevzdá ekonomických výhod, které mu Saúdská Arábie nabízí, ani normalizace, o kterou usiluje mezi Saúdy a Izraelem.

Vzhledem k současnému rozhodnému postoji Saúdské Arábie, drtivému odporu „hostitelských zemí“ a dalších regionálních států, jakož i kritice, která se v souvislosti s plánem transferu objevuje v Kongresu, bude Trump pravděpodobně muset přijmout nový soubor priorit.

I s normalizací bude možná muset počkat, dokud nebude nalezeno dostatečně komplexní řešení palestinské státnosti - takové, které uspokojí Saúdskou Arábii a zároveň zachová integritu Netanjahuovy koalice.

Možná bude nejlepší prozatím nezadržovat dech a nečekat na prohlášení o připojení Západního břehu Jordánu k Izraeli, které Trump slíbil učinit do čtyř týdnů.

Neuskutečněná anexe v předchozím kole posloužila SAE jako ospravedlnění podpisu mírové dohody s Izraelem, a to se může zopakovat i v případě Saúdské Arábie, spolu s americkým, nikoli izraelským příslibem práva Palestinců na stát.