Nejen demokracie

10. 2. 2025 / Bohumír Tichánek

čas čtení 8 minut

Člověk může tušit základní posouzení. Na světě je proto, aby se staral o sebe, o svůj povahový růst, což se daří, když dbá ostatních okolo, o svou rodinu. A také o jiné lidi, o svou obec, i dál. O přírodu…

Tajemství velikosti je umět sloužit něčemu většímu, než jsi ty sám…“ čtu u Viktora Orbána [1].

Od roku 1990 máme demokracii. Sněmovní většina vládne menšině a to podle výsledků všeobecných voleb. Rozhoduje o zemi právem početnějšího - právem silnějšího.

 

Demokracie vypadala dobře, vždyť Západ světa vedla k prosperitě. Jenže po desítkách let váháme nad českými výsledky. Obzvlášť v tomto vládním období 2021 – 2025. Vláda různě rozhoduje, někdy prospěšně - pro cizinu, někdy neprospěšně - pro svou zemi. Naštěstí máme sněmovnu, která pak může chyby ohlídat.

Demokracie? Ohó. Většina ve sněmovně určí vládu, ze svých řad, a pak ji přece nebude ohrožovat. A k tomu, poslanec se stane ministrem ve vládě - a současně zůstane poslancem, který zvolenou vládu ověřuje. Poslanec na ministra a po možném nezdaru zpět? Klouzavý mandát? [2].

Jiná možnost. Když poslanci úspěšných stran nevybírají oborového ministra ze znalých odborníků, nýbrž někoho ze svých řad, pak ať ten vybraný přestane být poslancem. A žádná skluzavka návratu do sněmovny, bude-li z ministerského postavení zanedlouho odstraněn.

Co kdyby se ministry stávali dlouholetí, vysoko zařazení úředníci příslušného ministerstva? Ti znají problematiku hlouběji než politici. Takto byl vybraný ministr financí Ing. Eduard Janota, na rok a půl do úřednické vlády [3]. A z více stran obdržel výborná hodnocení a nakonec in memoriam medaili Za zásluhy. Na ministerstvu financí byl zaměstnaný od roku 1978.

Politici „pochopitelně“ odmítají úřednické vlády!

*

Proč pravicová většina ve sněmovně současnou vládu - národem hodně neoblíbenou - neodvolá, a neurčí nové, lepší své členy - ministry do vlády? Vyšší Režie snad sleduje vývoj k nějakému vzdálenějšímu stupni lidských vztahů? Možná v podobnosti s pečlivým úředníkem, prezidentem Antonínem Novotným. Roku 1953 byli znalí soudruzi překvapeni, když byl určen do čela KSČ po tvrdém Gottwaldovi. Pak v roce 1968 bylo možné čistě ho odstranit z politické funkce - ve srovnání s nějakým tvrdým, výborně vyzbrojeným rafanem. Takže, když ti neoblíbení zůstanou, o to snadněji by mohli být později vystřídáni lepší vládou.

Střídání útočných trojic v hokeji je pochopitelné, směřují vždy na soupeřovu třetinu. Kdežto střídání levice a pravice ve vládě - škoda mluvit. Co sledují jedni, druzí odmítají nebo i ničí. Co navrhne opozice, to vládní poslanci odmítají, běžným dětinským uvažováním. Tak to dlouhodobě funguje, protože politici méně sledují zájem své České republiky, a víc zájem své strany. Takže nepodpoří návrh, který by naznačil dobrý vliv opozice. Nespolupracující, nýbrž soupeřivá demokracie.

Před časem se psalo, že sem - tam mladí Američané až i obdivují čínské hospodářské úspěchy. Ti usilují jedním směrem, s výhodami - ovšem i s nevýhodami. Svůj režim do světa nevyvážejí, kdežto, průmyslové výrobky.

*

Někdy se pochybuje, zda by měly víc rozhodovat váhy hlasů (Einstein × recidivista), zda nepotřebujeme v čele dědičného krále, a podobně. Jenže, republikánské vyjádření vůle občanů, ve volbách, bývá nad možností nelogických postupů vládnoucího jedince - feudála. Vždyť ten předpokládal, že i jeho potomek to potáhne stejným směrem. Narozdíl od politiků dneška, kteří přece jen mohou být vyšetřováni, později veřejně zle hodnoceni.

Jak s všeobecným volebním právem? Váhám nad právem našich vězněných spoluobčanů. Vždyť být zbaven svobody je mimořádně velký zásah do lidského života a pokud by občané skvěle hodnotili české soudy, pak ponechávat volbu budoucnosti státu i chybujícím vězněným lidem by bylo na pováženou.

americkému a francouzskému systému [4], [5]. Voliči určí svého prezidenta, a ten rozhoduje významněji, než jak umožňuje prezidentské postavení v Česku. Vzniká větší možnost, že sněmovna posuzuje a hlídá postupy vlády a prezidenta. Ostatně, kdysi po vzniku republiky chtěl prezident T. G. Masaryk řídit vládu, což však neodpovídalo Ústavě [6]. Řídit ji nezačal, ale pomůcka tehdy byla nalezena [7]:

---. Masaryk dělal řadu věcí, které přesahovaly pravomoc hlavy státu. Například sliboval změnu zákonů nebo odluku státu od církve, ale vláda o tom nic netušila. Pak musela vysvětlovat, že je to totálně neprosaditelné. Nakonec přijala v rámci ústavy i zákon, že veřejné projevy prezidenta musí schvalovat předseda vlády. On měl zprvu navíc ve zvyku, že když jmenoval nějakého ministra, tak do jmenovacího dekretu kromě jmenování napsal: vaše úkoly budou: za prvé, za druhé - ačkoli ty věci třeba vláda neměla v programu. To byl Masarykův styl. Když byl trochu izolován od informací, tak si s tím nevěděl rady. Tehdy dostali na Hradě nápad, že se udělá zpravodajská služba a to především z parlamentních zpravodajů: oni nám řeknou, co se tam děje, a my jim zase naznačíme, jaký je názor hlavy státu."

Výsledek naší demokracie bývá až hanebný. Ministr zesměšňuje prezidenta nedaleké velmoci - a premiér ho neodsoudí za pubertální úkon umístění praporu se znevažujícím obrazem [8].

Bývá chybující vláda, pocházející ze svobodné vůle voličů, nezávisle, tedy tajně uskutečňovanou volbou, lepší než nějaké chaotické bezvládí? Ano, bývá.

*

Vložil jsem něco námitek, proti ošemetným souvislostem s naší demokracií. Je snad jiná možnost?

Tu znali Afričané a podobně i Vatikán. Dvanáct náčelníků jednalo tak dlouho, až se sjednotilo na společném řešení. Nebylo to hlasování, kdy většina přečíslí nespokojené.

S důležitými bělochy to bylo náročnější. Po několika staletích se našlo řešení - kardinálové jsou uzavřeni a zamčeni až do doby, než si, mezi sebou, vyberou nového papeže.

Jednodušší je to černošské řešení, ovšem s lidmi, kteří nahoru nechodí pro zisk osobních výhod.

Člověk může chápat, že v základní úvaze je na světě proto, aby se staral o sebe, o svůj povahový růst. A ten se daří, když dbá ostatních okolo, o svou rodinu. Mnozí se dokážou starat i o další lidi, o svou obec a i dál. O přírodu.

Ryba se nestará o vodu, neshromažďuje ji.

My však přijdeme na svět, rozhlédneme se a začneme sbírat své životní prostředí - hmotu. Jenže některé suroviny - rudy, nám příroda nedoplňuje.

Podstatu hmoty zplna nechápeme. Naše výpočty v prostorech Euklidově i zakřivených bývají bezvýsledné - zaokrouhlené [9].

Někdy svou jednoduchostí připomínáme bezdomovce, který nikdy neměl papírové peníze, vždy jen mince. Za ně si kupoval jídlo. Konečně jednou našel paklík bankovek. Co s nimi udělal? Dal je do vody, povařil a snědl. Tak jednoduše chápal jejich význam; jídlo mu bylo nejdůležitější.

Podobně my lidé míváme prvoplánový přístup ke světu. Uvidíme hmotu, peníze, tak se jimi sytíme. Kdežto smyslem pobytu na Zemi bývá vývoj našich vlastností - jak prospíváme svému nejhlubšímu Já.

Zdroje:

[1] Viktor Orban je přesvědčen: "Přicházejí změny, které nebyly vidět 500 let" (2. část) - Celostní vzdělávání

[2] Klouzavý mandát - Wikipedia

[3] ministr financí Ing. Eduard Janota

[4] Politický systém Spojených států amerických - Wikipedia

[5] Politický systém Francie - Wikipedia

[6] Ústavní listina Československé republiky 1920 - Parlament České republiky

[7] Přítomnost bourá mýty - Erik Tabery, Respekt č. 4/2004

[8] „Překračují všechny meze.“ V Rusku vadí vlajka s Putinem ve vaku na mrtvoly - www.seznamzpravy.cz, 28. 10. 2022

[9] Geometrické modely časoprostoru - fyzika jako geometrie - Bohumír Tichánek

0
Vytisknout
1374

Diskuse

Obsah vydání | 11. 2. 2025