Romský aktivista: My Romové se nepotřebujeme integrovat, ale emancipovat

9. 2. 2025

 

To by se muselo změnit víc věcí, těžko to říct jedním slovem. Muselo by se začít změnou ve školství a už ve škole učit, že v této republice máme i nějaká jiná etnika. Chtělo by seznámit společnost s různými odlišnostmi. A hlavně by se musela změnit rétorika našich politických představitelů, kteří se do politiky dostávají díky tomu, že poukazují na negativní příklady, ne na ty pozitivní. A konečně by se musel změnit i pohled nás Romů na majoritní společnost – ten bohužel také není dobrý díky zažitým stereotypům. Prostě zbavit se předsudků, a to na obou stranách tábora.


Tradice už nedodržujeme. Natolik jsme se už asimilovali, až náš otec striktně vyžadoval, aby se nemluvilo romsky, abychom se distancovali od romské komunity a abychom – jak vždy říkal, „čí chleba jíš, takovou píseň zpívej“ – nevyčnívali z řady. Ale není se čemu divit, ten strach je v naší komunitě stále, takže hodně Romů jde tímto směrem a od romského národa se distancuje. Na druhou stranou jsou tady i rodiny, které tradice velmi striktně dodržují, za což jsem velmi rád.

Obecně ale v romské komunitě panuje strach z násilí, strach z odsouzení za nějakou odlišnost, strach z budoucího postihu… To všechno je tu stále přítomné. Romy tu nikdy nikdo neuznával. Například za Masaryka se řešilo „potírání cikánského zlořádu“. A tohle v tradici našeho státu stále přetrvává. Jestliže se od zrodu republiky, přes válku a komunismus přístup k Romům nezměnil, pak nemůžeme očekávat změny během jedné generace…


V Maďarsku funguje  územní romská samospráva, která má své členy zastupující romské zájmy v parlamentu. Neocenil byste tento systém také u nás v ČR?

Určitě bych za to byl rád, jen s tím, že by tam nesměl být nikdo z těch, kteří už působí ve funkcích (např. jako romští koordinátoři nebo v Radě národnostních menšin, do níž si zástupce navrhuje sama minorita). Léta se někteří naši romští takzvaní „zástupci“ a „koordinátoři“ snaží – ale nikdo neví o co! Jsou to povětšinou lidé bez známky vzdělání. S různými neziskovkami „rokují“, ať už o nesmyslné „integraci Romů“ nebo o „spolupráci“. Mám za to, že tito lidé tam jsou hlavně proto, aby vytvářeli iluzi, že s Romy se v ČR jedná. Ale hlavním cílem jejich jednání je, aby si na romskou integraci mohli od EU zažádat gádžové o peníze.


To jsem jednou kritizoval výrok pana Cyrila Kokyho, kandidáta za Piráty který si přál, aby se vrátil zpátky pan M. Šimáček, tehdejší ředitel Agentury pro sociální začleňování. Já mu na to na serveru Romea.cz odpověděl, že Agentura nadělala Romům už škod dost a že bych nechtěl, aby se tento člověk vracel. Nehledě na to, že celá „integrační vlna“ Romů je jenom další patvar vymyšlený proto, aby se na Romech mohli přiživit podobní lidé, kteří figurují v různých „integračních proudech.  Mám zato, že integrovat by se měla CELÁ SPOLEČNOST. Na to tento člověk opakovaně volal mému tehdejšímu zaměstnavateli, který mi oznámil, že si nepřeje, abych se někdy někde zmiňoval, kde pracuji – že by mu to v budoucnu mohlo ublížit například při jednání právě s úřady. Ať jim prý nedělám zle. A tak jsem musel letět.

Moje kritika směřovala na všechny tyto „zástupce“. Vždyť sami Romové je ani neznají, jelikož sami nevědí, že nějaké takové posty vůbec jsou! Je to celý aparát různých terénních/sociálních pracovníků, zástupců, koordinátorů, až z toho jde hlava kolem. Ale samotní Romové o nich nic nevědí! Při návštěvě těchto „zástupců“ obdržíte maximálně nějakou brožuru a hotovo! Sedí tam léta – a léta se nic neděje.

Tak takhle jsem přišel o práci. Nevede se mi teď nijak růžově, ale to nevadí. Já se zase oklepu a bude fajn.

František Lacko (roč. 1973) pochází z pražské dělnické rodiny, jeho rodiče jsou nevidomí, stejně jako někteří jeho sourozenci. On sám je postižen slepotou na jedno oko, na druhé vidí špatně. Mnoho let pracoval ve zdravotnictví, kde si doplnil vzdělání. V roce 1989 v době tzv. sametové revoluce byl členem studentského stávkového výboru. Od roku 2010 aktivně spolupracuje s organizacemi zabývajícími se lidskými právy – Amnesty International, jezdí jako „živá kniha“ po školách. Pro Institut Terezínské iniciativy přepisuje archivní záznamy, spolupodílí se na vytváření databáze, spolupracuje na přípravě a organizaci připomínkových a osvětových akcí. Publikuje v Romano hangos, kde se věnuje různým tématům z různých prostředí. Je aktivní na Facebooku, kde propaguje a prezentuje různé lidskoprávní postřehy a je zapojen v různých skupinách. V roce 2019 navázal spolupráci s Filosofickou fakultou Univerzity Karlovy jako hostující lektor. Zasazoval se o likvidaci velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, kde organizoval petice i aktivní protestní akce.