Channel 4 News: Izraelská tajná služba telefonuje palestinským novinářům a vyhrožuje jim, že je zavraždí, pokud nepřestanou dělat svou práci
12. 8. 2025
čas čtení
16 minut
(Pozn JČ: Mimochodem tohle je absolutně vynikající zpravodajský blok. Mimořádný.)
Moderátor, Channel 4 News, pondělí 11. srpna 2025, 19 hodin: Mezinárodní
pobouření nad zabíjením Palestinců Izraelem po nedělní vraždě
prominentního novináře a jeho týmu roste. Dobrý večer. Během pohřbu
šesti novinářů zabitých Izraelem při cíleném útoku v Gaze se na
sociálních sítích objevila zpráva Anase Al Sharifa, který se proslavil
svými reportážemi pro arabskou stanici Al Jazeera. Pokud se příspěvek
objevil na jeho účtu, znamená to : „Izraeli se podařilo mě zabít a umlčet
můj hlas.“
Útoky na novináře jsou zločinem a organizace na ochranu
lidských práv a svobody tisku, stejně jako jeho zaměstnavatel, odmítly
izraelská tvrzení, že byl vůdcem teroristické buňky. OSN odsoudila
zabíjení jako závažné porušení mezinárodního humanitárního práva.
Izraelské
síly dnes podle nemocnic v Gaze zabily nejméně 34 Palestinců při jednom
útoku, který podle IDF byl namířen proti velitelskému centru Hamásu.
Šest z devíti zabitých byly děti.
Po
celém světě roste pobouření nad zabitím šesti novinářů při cíleném
útoku izraelských sil v Gaze. Al Jazeera, která zaměstnávala pět z nich,
odsoudila tento čin jako zoufalý pokus umlčet hlasy. Šéf OSN vyzval k
nezávislému a nestrannému vyšetření těchto vražd. Naše mezinárodní
redaktorka Lindsay Hilsum přináší podrobnosti.
Reportérka: Kronika předem ohlášené smrti. Anas al Sharif a
jeho pět kolegů věděli, že Izrael je pravděpodobně zabije. Novinářská bunda je nezachránila. Je symbolem mimořádného nebezpečí,
které s sebou nese reportážní práce v Gaze. Jejich kolegové prožívají
smutek smíšený se strachem, protože kdokoli z nich může být další na
řadě. Jak napsal Sharif ve své poslední zprávě v dubnu: „Okusil jsem
utrpení a ztrátu,“ řekl. „Přesto jsem ani na okamžik nezaváhal s tím,
abych sdělil pravdu.“
Nesli jejich těla zničenými ulicemi města Gaza kolem míst,
kde kdysi stály domy a kanceláře. Kolektivní smutek celé komunity a
individuální smutek těch, kteří tyto muže znali nejlépe. Smrt Anase nelze vyjádřit slovy:
„Protože neexistují slova, která by mohla popsat jiný smysl pro spravedlnost a naše oběti a utrpení, které zažil, což je to, co zažíváme jako novináři.“
Tým Al Jazeery byl napaden dronem ve stanu, kde spali a pracovali v areálu nemocnice Al Shifa. Izraelci již zničili všechny jejich kanceláře v Gaze. Novináři si mysleli, že nemocnice jim poskytne určitou ochranu.
„Okupanti tvrdí, že zabíjením novinářů zastaví pravdu a že jejich zločiny nebudou odhaleny. Ale já okupantům vzkazuji, že vaše bombardování nás jen posiluje v odhodlání a odhodlání zprostředkovat hlas utrpení našeho lidu v Gaze.“
Izrael nejenže útok přiznal, ale dokonce se jím chlubil a tvrdil, že Anas al Sharif byl vůdcem buňky Hamásu zodpovědným za organizování raketových útoků. Pro miliony diváků v arabském světě byl tváří reportáží z Gazy o nekonečných leteckých útocích, které zabily desítky tisíc lidí. Sledovali, jak si sundal neprůstřelnou vestu, když bylo vyhlášeno dočasné příměří a všichni oslavovali.
„Chci nastavit hodiny a odejít.“
A rozplakal se při reportáži o ženě, která umírala hlady. „Krokodýlí slzy,“ řekl arabský mluvčí izraelské armády. „Součást falešné kampaně Hamásu o hladomoru.“ IDF zveřejnila několik videí, ve kterých tvrdila, že byl členem Hamásu, což on i jeho zaměstnavatelé opakovaně popřeli.
Navzdory všem obviněním a obtížím, dokonce i přes útoky na jeho dům a rodinu, pokračoval ve své práci. A jak víte, podařilo se mu zůstat v Gaze a odmítl ji opustit. .
Zabili také reportéra Mohammeda Qreiqeha , kameramana Ibrahima Zahera, Mohammeda Noufala a Mohammeda Aliwu a nezávislého novináře Mohammeda Al Khaldiho.
Anas al Sharif, kterému bylo 28 let, měl dvě děti. V poslední zprávě, kterou napsal pro případ své smrti, uvedl, že jeho dcera Shyam byla světlem jeho očí. Napsal však: „Nikdy jsem ji neviděl vyrůstat, jak jsem snil.“
Moderátor: To byla Lindsey Hilsumová, reportérka. Nyní se ke mně ve studiu připojuje palestinská novinářka Yara Eidová z Gazy. Znala jste Anase Al Sharifa jako kolegu. Nedávno jste s ním mluvila. Můžete mi o tom povědět?
Yara Eid: Děkuji za pozvání. Nejprve bych chtěla říct, že je to velmi smutný den. Jsem oblečená v černém. Nejen já, ale celá Palestina truchlí. Anas nebyl jen novinář, byl to můj kolega. Pracoval v televizi Al Jazeera. Býval reportérem Al Jazeery. Byl velmi mladý, bylo mu něco přes dvacet a já mám 25. Byl skoro jako já a Anas byl brutálně zavražděn jen proto, že měl poselství. Bojoval za svobodu, za něco, pro co bychom všichni měli žít a bojovat.
Moderátor: Říkal, že varoval, že se cítí být terčem útoků. Proč?
Yara Eid: Mohla bych říct, že se cítím ohrožena každou chvíli, a to žiji ve Velké Británii, v Londýně. Každý palestinský novinář, když se stane novinářem, stojí před dvěma možnostmi: buď si uvědomí, že bude každou chvíli ohrožen a zabit jen proto, že má kameru, mikrofon a svůj svět, nebo svou kariéru předčasně ukončí, protože se bojí o svou rodinu, své děti, rodiče a sebe.
On si vybral první možnost a zasvětil svůj život Gaze, Palestině, dokonce i ve své závěti. Jeho poslední slova byla: „Nezapomeňte na Palestinu. Mluvte dál o Gaze.“ Anas byl jeden z nejlepších novinářů, jaké Gaza měla. Nebyl jen novinář, byl to otec. Byl to přítel. Byl to syn. Byl úžasný. Kdekoli se nacházel, v práci, mezi přáteli, v rodině, byl velmi milován. Můžete to vidět na fotkách z jeho pohřbu.
Moderátor: V Izraeli se však o této události informuje pouze z pohledu izraelských sil, které tvrdí, že byl velitelem Hamásu. Vůdcem buňky.
Yara Eid: Krishi, zeptám se vás na něco. Kolik lidí bylo v Gaze zabito od začátku genocidy? Ne, ne, ale prosím, odpovězte mi na otázku.
Moderátor: Ne, nejsem tu, abych na něco odpovídal.
Yara Eid: Dobře, já na tu otázku odpovím sama. Téměř 60 000 lidí. Myslíte si, že všichni byli členy Hamásu? Já vím, ale ptám se jen proto, abych dokázala svůj názor. 60 000.
Moderátor: Ale ano, já vím, ale Anas...
Yara Eid: Polovina z nich, nebo více než polovina, jsou ženy a děti. Nevidím děti, které mají jeden rok nebo jsem teprve v matčině lůně, jak odpalují rakety na Izrael, a navíc, jako novinář, že prý byl členem Hamásu, proč je pořád v televizi Al Jazeera a informuje o tom, co se děje? Vy jste právě tady. Informujete, jste novinář. To je vaše práce. Dělal svou práci dnem i nocí. Trpěl hladem jako ostatní lidé. A vy víte, že mluvím o Izraeli. Kdykoli jsou novináři zabiti jejich silami, popisují je jako členy Hamásu, kteří nosí novinářské průkazy, ano, nebo Hamás v novinářských vestách. A opět, podobně i zde, vytvořili nějaké obrázky, které podle nich jsou dokumenty, které byly reprodukovány, a které jsou jejich důkazem.
Moderátor: Co byste ale řekla lidem? Protože mnoho lidí, kteří to čtou, si řeknou, že to je důkaz, že byl terorista. Co byste jim řekla? Jako novinářka, jako někdo, kdo ho znal?
Yara Eid: Víte, já jsem sama byla nazvána příznivcem Hamásu, sympatizantem Hamásu. Dokonce novinářem spojeným s Hamásem. Všechno, co se dá o palestinském novináři říct. Nemůžu jmenovat ani jednoho novináře. Lidé ve vaší televizi, Channel 4, byli nazváni lidmi spojenými s Hamásem. Myslíte si, že jsou spojeni s Hamásem? Omlouvám se, ptám se na to diváků. Jsme tady v Londýně. Mohla bych být nazýván takhle. Jsem tady. Nejsem členem žádné organizace Hamásu. Zastupuji Yaru Eid a svůj lid. Mluvím na základě svých zkušeností a vyrůstala jsem v uprchlickém táboře. Anasovi bylo odmítnuto, aby se vrátil do svého rodného města Askalan. V Aškelonu byl Annasovi odepřen vstup do své vlasti. Anas byl zabit na základě toho, že byl novinář. Víte, že v Gaze už není žádný živý novinář Al Jazeery. Většina z nich byla terčem útoků nebo zraněna a evakuována.
Moderátor: Celý tým byl vyřazen najednou, bylo zabito už 186 nebo možná i více novinářů.
Yara Eid: Téměř 230.
Moderátor: Takže všichni. Novináři, které znáte v Gaze, se cítí ohroženi, mají pocit, že budou další?
Yara Eid: Ano. A tak jsem odpověděla na vaši otázku, aniž byste ji dokončil, protože to všichni cítíme a neustále prosíme svět, víme, že každou chvíli budeme napadeni. Víte, když začali veřejně mluvit o tom, že ho napadnou a chtějí ho zavraždit, bylo to v době, kdy zveřejňoval fotografie hladovějících dětí. Anas je jeden z mála žijících novinářů. Byl jedním z mála – stále tomu nemohu uvěřit. Nemohu uvěřit, že můj přítel je pryč. Jen tak. Uklízela jsem dům, když mi zavolala máma. Ne, nerad pláču v přímém přenosu televize, ale byl to můj přítel. Ještě nedávno jsem s ním mluvila. Měl dvě děti. Byl otcem, který se staral o svou starou matku. Jeho otec zemřel při genocidě. A to je přesně jako vy, Krishi. Jako já. Jako každý tady v Británii. Měl život, měl ženu. Měl děti, měl sny a měl zemi, za kterou chtěl bojovat, ne proto, že byl členem Hamásu nebo militantní skupiny. Víte, dostávám výhrůžky smrtí jen proto, že mluvím o tom, co se děje, v angličtině. Víte, vyhrožovali, že zabijí moji mámu. Vyhrožovali.
Moderátor: Kdo?
Yara Eid: Izraelští sionisté nebo přímo Mossad mi posílají výhrůžky smrtí. Dokonce i lidé tady, dokonce i v Londýně, se snaží zjistit, kde bydlím, aby mě vystrašili. Ale jak jsem řekla, existují dva typy novinářů. Vidíme, že někteří západní novináři jsou silně kritizováni. Mluví o svobodě projevu a studovali na nejlepších institucích na světě. Na Harvardu, Columbii, Oxfordu. A pak nemohou říct, co se děje, když se to děje.
Byla jsem ve Sky News a lidé mi říkali, že Palestinci umírají, když jsou zabíjeni Izraelci. My ale jen tak nepadáme mrtví. Krishi. Jsme zabíjeni nejmodernějšími zbraněmi. Víte, je to jaderná armáda, která míří na 2 miliony lidí uzavřených na 364 kilometrech čtverečních. Vy znáte všechna fakta, ale já jsem vyrostla v Londýně. Nemluvím z pozice privilegovaného člověka, který tady žije. Jsem privilegovaná, samozřejmě, protože jsem ještě naživu. Ale Anas byl zabit, aby mohli žít ostatní Palestinci. Ano.
Moderátor: Děkuji. Omlouvám se, že vás přerušuji, ale moc vám děkuji. Opravdu, děkuji vám za váš čas.
Moderátor: Hovořil jsem s Jodie Ginsbergovou, která vede výbor na ochranu novinářů, který konstatuje, že Izrael se dopouští válečných zločinů, pokud ubližuje novinářům. Zeptal jsem se jí, proč se vražda Anase Al Sharifa jeví jinak, přestože od října 2023 bylo v Gaze zabito přes 180 novinářů.
Jodie Ginsberg: Jeví se to jako něco jiného, částečně kvůli bezostyšné povaze tohoto útoku. Izrael přiznal, že zabil Anase Al Sharifa. Přiznal, že se zaměřil na stan, ve kterém se novináři ukrývali. Ale nebyl zabit jen Anas Al Sharif, kterého Izrael bez věrohodných důkazů označuje za teroristu. Bylo tam zabito nejméně dalších pět novinářů. A novináři i civilisté. Zabíjení novinářů je válečný zločin. Toto je válečný zločin.
Moderátor: Co si myslíte o údajných důkazech, které Izrael předložil, víte, zveřejnili nějaké tabulky, které podle nich dokazují, že byl placen, že byl členem Hamásu. Vypadají věrohodně?
Jodie Ginsberg: Důkazy nevypadají věrohodně. Ukazují informace o tom, že Anas Al Sharif byl možná před několika lety členem Hamásu. Neodkazují na současné období. A samozřejmě to nemůžeme ověřit. Nezveřejnili žádné z těchto dokumentů nezávislým médiím ani nikomu jinému, abychom mohli ověřit důkazy, které předkládají. Musíme tedy věřit Izraeli.
Moderátor: Ale vaše organizace před tím varovala už před několika dny. Proč jste si mysleli, že je obzvláště zranitelný?
Jodie Ginsberg: Anas Al Sharif vypracoval reportáž, ve které hovořil o těžkém hladovění, které zažívají obyvatelé Gazy. V přímém přenosu plakal. Mluvil o tom, že hladovění nejen vidí, ale že ho sám zažívá, a poté jsme viděli, jak izraelský vojenský mluvčí veřejně obvinil Anase al Sharifa z terorismu. Z naší zkušenosti víme, že to často předchází tomu, že se tito novináři stanou terčem útoků a jsou zabiti. Přesně toho jsme se obávali. A včera se to samozřejmě stalo.
Moderátor: On také varoval před tím samým.
Jodie Ginsberg: Ano. Anas věřil a řekl nám i ostatním, že je terčem útoků kvůli svým reportážím. Nebylo to poprvé, co Izrael obvinil Anase a další z terorismu. Viděli jsme to loni v říjnu. Shodovalo se to s jeho reportážemi o zesílené ofenzivě v Gaze. Viděli jsme to znovu po jeho reportáži o hladomoru a samozřejmě těsně předtím, než byl včera zabit, jsme také slyšeli od samotného Anase, jak informoval o nové ofenzivě, kterou zažíval v Gaze.
Moderátor: Můžete nám říct, jak Izrael přímo kontaktuje novináře v Gaze? Slyšel jsem lidi mluvit o tom, jak jim volali izraelské bezpečnostní služby a vyhrožovali jim.
Jodie Ginsberg: Anas byl jedním z nich. Hned po začátku války v říjnu Anas informoval, že dostal takový telefonát, ve kterém mu bylo vyhrožováno, aby přestal reportovat, a samozřejmě hned poté byl přímo zasažen jeho rodinný dům a jeho 90letý otec byl zabit. Víme o dalších případech, kdy lidem volali a varovali je, že znají jejich polohu. Další věc, která je na včerejším útoku přinejmenším matoucí, je to, že Izrael přesně věděl, kde se Anas Sharif nachází, a ví prakticky přesně, kde se nachází každý novinář působící v Gaze. Pokud byl terorista, jak tvrdí, proč právě včera? Proč si vybrali právě včerejšek, když byl ve stanu s dalšími novináři?
Moderátor: Teď je to už normalizováno. Není to tak? Víte, už téměř dva roky jsou novináři zabíjeni.
Jodie Ginsberg: Cítím to. Téměř dva roky křičím do prázdna. Od samého začátku mluvíme o bezprecedentní povaze těchto vražd, o rekordním počtu zabitých novinářů. Je to nejkrvavější konflikt pro novináře, jaký CPJ kdy zaznamenal, a to děláme tuto práci už 30 let, a přesto to bylo z velké části ignorováno. To se začíná měnit, ale upřímně řečeno, je to jen o dva roky pozdě.
305
Diskuse