Ukázka z připravované knihy Daniela Veselého "Impérium deziluzí: studená válka pohledem obětí a katanů zahraniční politiky USA"

„Ať ekonomika křičí!“: Pinochetův puč pohřbil allendovské naděje. Operace Kondor na eliminaci „marxistické hrozby“ v Jižní Americe, zejména v Argentině

18. 12. 2025 / Daniel Veselý

Samotný Salvador Allende se do hledáčku Bílého domu dostal dlouhou dobu předtím, než se nastěhoval do prezidentského paláce. Už v roce 1964 (227). CIA se vměšovala i do chilských parlamentních voleb, třeba v roce 1965, kdy finančně podporovala „své“ kandidáty. Memorandum agentury zaznamenalo úspěch programu při vyřazení levicových kandidátů z politické soutěže. Národní bezpečnostní archiv dokládá, jak prezident Richard Nixon 15. září roku 1970 v zuřivé reakci na Allendeho vítězství v prezidentských volbách nařídil CIA, aby v Chile rozpoutala státní převrat (228). Podle ručně psaných poznámek ředitele CIA Richarda Helmse vydal Nixon explicitní pokyny, aby zabránil nově zvolenému chilskému prezidentovi Salvadoru Allendemu nastoupit do úřadu prezidenta. Chtěl vytvořit podmínky pro jeho svržení, kdyby se Allende prezidentem nakonec stal. Helms si dělal poznámky, zatímco prezident volal po změně režimu v jihoamerické zemi, kde byl poprvé do nejvyššího úřadu svobodně zvolen socialistický kandidát. Je zřejmé, že Allendeho volební triumf představoval v jistých ohledech větší riziko než Castrova Kuba. V září 1970 se kvůli situaci v Chile uskutečnil mítink s americkým prezidentem. Schůzky se zúčastnili poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger a ministr spravedlnosti John Mitchell. Peter Kornbluh, který má v Národním bezpečnostním archivu na starosti chilský projekt a který napsal knihu The Pinochet File, označil toto setkání v Oválné pracovně za první významný krok k podkopání chilské demokracie a k podpoře nástupu vojenské diktatury. Další archivní materiály pojednávají o postojích předních amerických činitelů k politické situaci v Chile více než měsíc před prezidentskými volbami. Washington se tehdy rozhodl v utajení prozkoumat možnost provedení vojenského puče jako součást nouzového plánu pro případ Allendeho vítězství v prezidentských volbách v září 1970 (229). Čtyři dny po těsném vítězství Salvadora Allendeho v prezidentských volbách se za Kissingerova předsednictví sešel tzv. Výbor 40 (40 Committee). Rada dohlížela na provádění tajných operací, aby projednala situaci v Chile. Na konci schůzky Henry Kissinger zúčastněné činitele požádal o chladnokrevné zhodnocení všech „pro a proti, problémů a vyhlídek, které by přineslo zorganizování vojenského puče s americkou pomocí“. Kissinger spolu s ředitelem CIA Helmsem navzdory varování svých podřízených neoblomně stál za odstavením Allendeho od moci. CIA se v utajení marně pokusila rozpoutat změnu režimu v Chile už na podzim roku 1970 (230). Tajné memorandum Národní bezpečnostní rady líčí konsensus obav předních amerických politiků z Allendeho demokratického zvolení a jeho „socialistického programu podstatných změn v Chile“. Jednalo se o zjevné ohrožení „amerických zájmů”. To můžeme chápat jako tradiční magickou formuli o fatálním riziku americké dominance tváří v tvář neúprosnému dominu. V Bílém domě vnímali demokraticky zvolenou vládu v Chile jako hrozbu politického modelu, který by mohl inspirovat ostatní země pod americkou kontrolou, jak ilustrují jiné dokumenty: „Naší hlavní obavou v Chile je případná konsolidace moci Allendeho vlády a upevnění její pozice. Světu se Allende bude jevit jako úspěšný,“ vysvětlil prezident Nixon. Prezident současně svému týmu pro národní bezpečnost nařídil, aby si osvojil agresivní program na podkopání Allendeho pozice v úřadě. Národní bezpečnostní archiv publikoval sbírku dokumentů popisujících, jakými způsoby prezident Richard Nixon a jeho poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger prosazovali politiku destabilizace v Chile. Ostatně tato operace vytvořila „nejlepší možné podmínky“ pro vojenský převrat ze dne 11. září 1973, jak se později vyjádřil Kissinger (231). Podle Petera Kornbluha tyto vládní dokumenty dokládají záměr amerických vládních činitelů podkopat schopnosti Salvadora Allendeho vládnout a následně jej svrhnout, aby nemohl vytvořit atraktivní model strukturálních změn, který by mohly napodobit jiné země. Washington si moc dobře uvědomoval rizika plynoucí z úspěšné implementace Allendeho reforem pod hlavičkou „chilské cesty k socialismu“. Ze setkání Nixona s Kissingerem a ministrem spravedlnosti Mitchellem pár dní po těsném volebním vítězství Salvadora Allendeho v prezidentském klání se dochoval písemný záznam.  Politikové se shodli na tom, aby se destabilizačních aktivit v Chile chopili na plný úvazek „nejlepší muži, které máme k dispozici“. „Ať ekonomika křičí“ (232), vyzvedává schůzka nutnost podvratných ekonomických aktivit proti Chile. Ekonomická válka Spojených států proti Chile za Allendeho úřadování představovala integrální součást amerických diverzních snah o změnu režimu. Washington na Chile uvalil neviditelnou blokádu. Zastavil přísun mezinárodní finanční pomoci a podpory, zařídil omezení půjček od Světové banky a Meziamerické rozvojové banky určených Allendeho vládě. USA synchronně udržovaly kontakty s chilskou armádou a financovaly militantní opozici podporující převrat (233). Bílý dům v rámci subverzní kampaně spustil propagandistickou mašinérii proti Allendeho vládní koalici. Protiallendovský chilský deník El Mercurio obdržel od CIA nejméně 1,5 milionu dolarů na špinavou mediální kampaň proti Allendemu a jeho politickému programu. Podle Ústřední zpravodajské služby pomohl projekt El Mercurio připravit půdu pro úspěšný převrat v Chile.

V čem představoval chilský prezident Allende a jeho levicová koalice Unidad Popular (Lidová jednota) pro Bílý dům takový trn v oku? Odpověď na tuto otázku nám opět podávají americké vládní písemnosti (234). Allende chtěl reformovat zdravotnictví, zemědělství a školství a investovat do dalšího znárodňování chilských podniků. Chilský prezident navýšil procento znárodněných farem a podniků. V průběhu jeho vlády rostly mzdy a během několika prvních měsíců se podařilo udržet inflaci na uzdě, ačkoli později Chile zachvátily hospodářské problémy. A ty byly do značné míry způsobené diverzní kampaní v režii Bílého domu. V prosinci 1970 Allende navrhl novelu chilské ústavy, která povolila vyvlastnění těžebních společností. Chilský kongres v červenci 1971 novelu o znárodnění schválil a pět dní poté vstoupila v platnost, pokračují dokumenty americké vlády s tím, že americké podniky získaly buď malou, anebo žádnou finanční kompenzaci. Nicméně politik Salvador Allende se  v chilské společnosti těšil značné přízni už od začátku 60. let (235). Allende přišel se slibem, že redistribuuje bohatství. Hodlal skoncovat se zahraniční kontrolou nad chilskou ekonomikou a prosazoval participativní demokracii ve správě podniků. Allendeho tisíc dní v prezidentské funkci vzbudilo naděje milionů lidí v Chile. Prezident znárodňoval klíčová odvětví průmyslu, prohluboval vzdělávání obyvatelstva a posiloval pozice dělnické třídy v rozhodovacích procesech. Když byla Allendeho vláda u moci první rok, poměrně úspěšně se jí dařilo prosazovat její politickou agendu. Politická opozice v Chile nebyla nijak zvlášť aktivní (236). Mezitím Bílý dům kladl velkou váhu na rezolutní řešení chilského problému, jak stojí v memorandu adresovaném v listopadu 1970 prezidentovi Nixonovi poradcem pro národní bezpečnost Henrym Kissingerem (237). Doyen americké diplomacie před setkání členů Národního bezpečnostního výboru v listopadu 1970 definoval „dimenzi problému“. Tím se stalo zvolení Salvadora Allendeho chilským prezidentem, které pro USA „představuje jednu z nejzávažnějších výzev, jakým kdy na této polokouli čelily“. „Naše rozhodnutí, jak v této věci dále postupovat, může představovat nejvýznamnější a nejobtížnější zahraničně-politické rozhodnutí, které budeš muset v tomto roce učinit, protože události, které se v Chile odehrají v příštích šesti až dvanácti měsících, budou mít dopady daleko nad rámec vztahů mezi Spojenými státy a Chile. Budou mít dopad na dění v ostatních regionech Latinské Ameriky a rozvojového světa. Ovlivní to, jaká bude naše budoucí pozice v této části světa - a celkovou situaci ve světě, včetně našich vztahů se Sovětským svazem. Promění to dokonce i samotné pojetí naší role ve světě,“ sděluje Kissinger prezidentovi Nixonovi. „Allende je tvrdý, oddaný marxista,“ pokračuje Kissinger, „který se chápe moci s hlubokou antiamerickou předpojatostí. Komunistická a socialistická strana tvoří jádro jeho politické koalice, jeho mocenské základny” (…) Konsolidace politické moci v Allendeho rukách „by proto vyvolala velmi vážnou hrozbu pro naše zájmy a postavení v této části světa a ovlivnila by vývoj a naše vztahy s ostatními zeměmi ve světě,“ konstatuje Kissinger. Diplomat tak poukazoval tak na nechuť impéria obnažit jakékoliv zakolísání a nevoli uznat právo Chile na nezávislé směřování. V memorandu Kissinger prezidentovi navrhuje, aby se Allendemu začal „bránit tak mocně, jak jen to bude možné“ a aby Spojené státy udělaly vše, co je v jejich silách, aby zabránily Allendemu v konsolidaci moci. Bílý dům by podle Kissingerova mínění měl dbát na to, aby americká opatření vypadala jako reakce na kroky Allendeho vlády.

CIA mezitím nezahálela, když v letech 1970–1973 její chilská pobočka shromažďovala operační zpravodajské informace nezbytné pro spolehlivou realizaci převratu (238). Agentura kompletovala seznamy osob určených k zatčení, klíčová civilní zařízení a personál, který bylo naopak třeba ochránit. CIA pracovala také na vládních pohotovostních plánech pro případ vojenského povstání.  Tato zpravodajská síť v letech 1972 a 1973 monitorovala podrobnosti o přípravách puče. Agentura v průběhu července, srpna a září 1973 získávala informace o přípravách převratu vojenskou skupinou, která nakonec 11. září téhož roku uspěla. Ústřední zpravodajská služba měla k dispozici zpravodajské zprávy o plánování převratu vojenskou skupinou už tři měsíce před pučem (239). Washington souběžně se špionážními aktivitami, finanční podporou chilské opozice a nestátních institucí a ekonomickým nátlakem na chilské hospodářství v úsilí sabotovat Allendeho vládnutí pokračoval ve financování celé řady propagandistických aktivit. Činil tak generováním článků publikovaných v evropských a latinskoamerických novinách. Ke slovu se dostaly i protiallendovské nóty, vypracované CIA,na stránkách zahraničních tiskovin, a dokonce i v mezinárodních tiskových asociacích. Tentýž scénář platil i pro chilské sdělovací prostředky. Agentura vydávala několik časopisů s celostátní cirkulací, velké množství knih a „speciálních analýz“. Vytvářela dezinformační materiály pro publikaci a vysílání v opozičních novinách, dvou týdenících, pro všechny rozhlasové stanice v rukou opozice a v několika televizních pořadech.

I když CIA, Henry Kissinger a další oficiální zdroje přímou účast USA na násilném svržení prezidenta Allendeho popírají, americká politická strategie zaměřená na odstranění prezidenta dozajista vytvořila pro pučisty příznivé klima. Investigativní novinář Seymour Hersh ve svém resumé o podvratné americké činnosti v Chile na stránkách New York Times (240) cituje ředitele CIA Williama E. Colbyho. Ten sdělil Kongresu, že Nixonův kabinet na tajné operace CIA v Chile autorizoval v době, kdy v Santiagu úřadoval prezident Allende, více než osm milionů dolarů. Colby v roce 1974 prozradil, že Výbor 40 schválil v srpnu 1973, tedy měsíc předtím, než se vojenská junta v čele s generálem Pinochetem chopila moci, výdaje ve výši jednoho milionu dolarů na „další politické destabilizační aktivity“ v Chile. Tento plán ale vláda nakonec zrušila, jelikož o necelý měsíc později proběhl vojenský převrat. Hersh ve svém textu uvádí, že krátce po Allendeho svržení se objevily nepotvrzené zprávy, že stávku řidičů kamionů, která představovala zásadní prvek společenského nesouladu a chaosu předcházejícího změně režimu, agentura alespoň zčásti financovala. Sám Colby odmítl vyloučit nařčení, že by některé protiallendeovské demonstrace v Chile mohly být podporovány prostřednictvím dceřiných společností amerických korporací v Brazílii nebo v jiných latinskoamerických zemích, konstatuje Hersh.  Opakovaná popření jakékoliv účasti na změně režimu v Chile v roce 1973 ze strany Ústřední zpravodajské služby, Henryho Kissingera a dalších amerických činitelů v tomto světle vyznívají poněkud falešně, pokud na tragické události v Chile nahlížíme neideologicky. CIA zahájila své „protimarxistické“ tažení v Chile už v roce 1962 za Kennedyho prezidentského mandátu (241). JFK ho očividně pojala v šířeji pojatém kursu proti podvratné Kubě a její ostudné troufalosti vzít správu svých věcí do vlastních rukou. A právě totéž hrozilo v Chile. V této zemi chtěl prezident Allende na domácí půdě i v zahraničí provádět politickou agendu, která by byla nezávislá na diktátu regionálního hegemona. Washington předal moc v Santiagu pučistům v čele s generálem Pinochetem na zlatém podnose. Spojeným státům americkým se v Chile podařilo také vytvořit příznivé prostředí pro nastolení represivního diktátorského režimu, který padl až v roce 1990.

Americká vláda vedená Richardem Nixonem a Henry Kissingerem poskytla juntě diplomatickou, finanční a logistickou podporu, a to s plným vědomím jejího kontrarevolučního násilí a teroru (242), jak ve své publikaci A Century of Revolution argumentuje odborník na Chile Peter Winn. Badatel doplňuje dosavadní mezery v chápání americko-chilských vztahů za Allendeho prezidentského mandátu. Je doloženo vměšování se a spolupachatelství Bílého domu jak na událostech předcházejícím převratu, tak po něm. CIA, jak se zdá, měla dokonce prsty v první politické vraždě za Allendeho vlády v říjnu 1970. Tehdy agenturou najatí, zaplacení a vyzbrojení zabijáci usmrtili armádního velitele, generála René Schneidera. Státní převrat v Chile připravila tři roky trvající utajená americká intervence v Chile zahrnující záměrnou destabilizaci Allendeho vlády. Nejenže Američané předali pučistům seznam osob k zadržení, ale americká armáda ujistila generála Pinocheta, že kdyby vedl puč, Bílý dům ho podpoří, pokračuje Winn. Za takové situace měli chilští vzbouřenci v armádě ustláno na růžích a mohli bez obav Allendeho odstranit.

Ráno 11. září 1973 provedli vzbouřenci v armádě vedení generálem Augustem Pinochetem státní převrat a bez problémů převzali kontrolu nad zemí. Vojenské letouny bombardovaly prezidentský palác La Moneda. Allende nakonec spáchal sebevraždu poté, co pronesl poslední vzdorný projev k národu. Generál Augusto Pinochet, který kdysi vyjadřoval loajalitu k chilské ústavě, se stal novým vůdcem země. Vojenská junta zahájila nemilosrdnou kampaň proti komunistům a socialistům, když vyhlásila stanné právo, aby tak ukončila sociálnědemokratický experiment Allendeho vlády. Politické strany byly rozpuštěny a univerzity uzavřeny. Začal proces rozsáhlého zatýkání politických oponentů (243). Henry Kissinger v jednom ze svých prvních rozhovorů s prezidentem Richardem Nixonem po vojenském převratu v Chile prohlásil: „Chilská záležitost se vyřešila a tisk samozřejmě krvácí, protože byla svržena prokomunistická vláda (…) Neudělali jsme to - tedy pomohli jsme jim. Vytvořili jsme jim co nejlepší podmínky.“ „V Eisenhowerově době by nás považovali za hrdiny“, pokračuje Kissinger. „To je pravda. A tak to také bude. Ale poslouchej, pokud jde o lidi, řeknu ti, že liberálům v této věci jejich kecy nespolknou,“ odvětil mu Nixon (244). Augusto Pinochet se stal vítanou volbou Nixonova Bílého domu. Vždy je lepší na ruku jdoucí fašista než samozvaný socialista ohrožující svou prolidovou politikou zájmy velkého byznysu a stratégů v Bílém domě. Pinochetova vojenská junta v měsících následujících po svržení prezidenta Allendeho, který si v osudný den raději vzal život, než aby padl do rukou rebelujících generálů, rozhodně nepostupovala v rukavičkách. Mezi tisíci uvězněnými členy a přívrženci Allendeho levicové koalice Unido Popular, zadržovanými na fotbalovém stadionu, byl i oblíbený folkový zpěvák a politický aktivista Víctor Jara. Stráže Jaru opakovaně bily a mučily. Když mu zlámaly prsty, s výsměchem ho požádaly, aby zahrál na kytaru a zazpíval pro své spoluvězně. Jara vzdorně zazpíval píseň Venceremos – ústřední skladbu Allendeho koaliční platformy z jeho prezidentské kampaně. Skladba se stala levicovou hymnou v celém Chile (245). Krátce nato Pinochetovi katani provrtali jeho tělo kulkami. Jarův tragický osud se stal symbolem kruté povahy Pinochetovy diktatury. 

Odtajněné dokumenty Národního bezpečnostního archivu přinášejí zprávy o činnosti tajné chilské policie DINA, zřízené dekretem na jaře roku 1974 (ačkoli oficiální vznik DINA lze datovat už do listopadu 1973). Tajná policie DINA se podepsala na některých z nejtypičtějších zločinů proti lidským právům spáchaných tímto režimem (246). Dekret vojenské junty obsahoval také tři tajné články, které DINA zmocňovaly ke sledování podezřelých, jejich zatýkání a věznění: eliminaci kohokoli, koho režim označil za svého odpůrce. Nový dekret poskytl tajné policii legální a oficiální požehnání, jak tehdy podle Národního bezpečnostního archivu Washington informoval vojenský přidělenec. Ostatní členové chilské armády chápali rozkaz junty o zřízení tajné policie DINA jako základ, na kterém vybudují policejní sílu typu gestapa, stojí psáno v archivu. DINA operovala jako vojenská organizace existující mimo oficiální bezpečnostní struktury. Její vedení podléhalo přímo šéfovi junty Pinochetovi. CIA v roce 2000 odtajnila zprávu, v níž agentura přiznává své úzké vztahy s režimem generála Augusta Pinocheta (247). Zpráva s názvem Činnost CIA v Chile odhaluje, že šéf chilské tajné policie DINA Manuel Contreras byl v roce 1975 na výplatní pásce CIA. Ústřední zpravodajská služba s ním udržovala kontakt i dlouho poté, co v roce 1976 přímo ve Washingtonu D.C. zosnoval zavraždění bývalého chilského velvyslance Orlanda Leteliera a jeho americké spolupracovnice Ronni Moffittové. CIA zahrnula generála Manuela Contrerase na svou výplatnici jen několik měsíců poté, co dospěla k závěru, že „Contreras představoval překážku v rozumné politice junty v lidskoprávní oblasti“. „CIA po svržení prezidenta Allendeho aktivně podporovala vojenskou juntu,“ konstatuje se ve zprávě CIA. Spousta Pinochetových důstojníků se podílela na systematickém a rozsáhlém porušování lidských práv. Někteří z nich pracovali jako spojky nebo agenti CIA a Pentagonu. Nicméně Ústřední zpravodajská služba navzdory své částečné vstřícnosti ještě v roce 2000 blokovala zveřejnění stovek audionahrávek pokrývajících historii tajných intervencí CIA do suverénních politických záležitostí Chile v letech 1962 až 1975.

Zpráva o zločinech Pinochetovy diktatury Chilské národní komise pro pravdu a usmíření informuje veřejnost o popravách a „zmizení“ obyčejných Chilanů (248). Tajná policie DINA měla k dispozici celou škálu mučicích metod. Téměř univerzální technikou bylo násilné a nepřetržité bití až do krvácení a zlomení kostí obětí. Bachaři drželi zatčené pod vodou nebo v páchnoucích exkrementech, až je téměř utopili. Příslušníci DINA se dopouštěli znásilňování zadržených osob, mučení elektrickým proudem nebo zastrašování simulovanými popravami. Vězně svlékli donaha, přivázali je k židli nebo ke kovovému rámu postele a bili je často tak dlouho, až jim zlámali kosti. Zaváděli jim elektrický proud do ústní dutiny, genitálií a dalších částí těla. Jindy zatčeného zavěsili za ruce tak, aby se jeho nohy nedotýkaly podlahy, a to po dobu několika hodin, dokud neztratil vědomí. Samoúčelné válečné tribunály odsuzovaly zadržené osoby k smrti, zatímco další usmrtila popravčí četa, aniž by proběhlo řádné soudní řízení. Jiné zadržené osoby katani umučili k smrti. Chilská národní komise pro pravdu a usmíření popisuje otřesné metody mučení agenty DINA, když zveřejnila svědectví matky jedné z obětí Pinochetova režimu: „Chybělo mu oko, nos měl pryč, jedno ucho měl odtržené u spodního okraje; na krku a obličeji měl velmi hluboké popáleniny, jako by je způsobila páječka, celá ústa měl oteklá, měl popáleniny od cigaret, patrně i zlomený krk. Také utrpěl spoustu řezných ran.“ Junta nevracela těla svých obětí rodinám, aby je mohly důstojně pohřbít. Její pohůnci zabité a umučené pohřbívali v tajných hrobech, zanechávali jejich těla v šachtách dolů, házeli je do řek a moře nebo je odpalovali dynamitem. Poprava a následná likvidace se mohly spojit v jeden úkon. Kupříkladu v Santiagu a okolí příslušníci DINA popravovali lidi na mostech, aby jejich těla mohla spadnout do řeky a odplout po proudu. Krutost v tomto ohledu někdy dosahovala extrémních rozměrů, poznamenává Chilská komise pro pravdu a usmíření.

Pinochetův režim zabil a nechal zmizet téměř 3 200 osob (249) a více než 28 000 dalších podrobil mučení (250). Věk ani pohlaví nehrály při státem posvěcených vraždách žádnou roli. Ani těhotné ženy a děti nezůstaly ušetřeny zabíjení. Ačkoli zvěrstva páchaná Pinochetovou juntou dosahují nižšího řádu než zločiny rodinných diktatur vydržovaných Washingtonem v Nikaragui nebo na Haiti či vražedných režimů v Guatemale a Salvadoru, brutalita, s jakou agenti vojenské diktatury v Chile postupovali proti nevinným osobám, je dnes už příslovečná. Čeští Pinochetovi zastánci či bagatelizátoři jeho zločinů sice mohou proklínat předchozí režim v Československu za 232 poprav spáchaných z politických důvodů (251), ale několikanásobek přímých obětí chilské pravicové diktatury je nechává klidnými. Pinochetovo Chile se stalo spolehlivou hrází Spojených států proti diverzním pokusům o změnu statu quo na západní hemisféře. Postoje Nixonovy vlády a následně stanoviska Fordova kabinetu (opět za asistence Henryho Kissingera) k porušování lidských práv Pinochetovou juntou se jevily být zcela identické. Obě vlády při formulování výkonných rozhodnutí vůči Chile považovaly za svůj hlavní cíl posílení vazeb s chilskou armádou (252). Vědomí o „gestapáckých“ vyšetřovacích metodách tajné policie DINA nikterak zvlášť neovlivnilo jejich entuziasmus. Washington blahosklonně pokračoval v ekonomické a vojenské pomoci Pinochetově juntě. Američtí političtí činitelé ve Fordově vládě neustále vyjadřovali sympatie s chilskou armádou a až do konce Fordova funkčního období dělali vše pro to, aby obešli nebo zpochybnili kongresové restrikce na zasílání americké pomoci Pinochetově režimu (253). Kombinace ujištění a uznání režimu v Chile ze strany Washingtonu zůstala do poloviny roku 1975 nezměněna, i když počet vražd a zmizelých osob v zemi vzrostl v důsledku nechvalně proslulé operace Kondor. O Kondoru bude brzy řeč. Jenže usmrcením bývalého chilského diplomata v ulicích hlavního města Spojených států v září 1976 Pinochetův režim poněkud překročil svůj stín. Ostatně do Oválné pracovny se právě nastěhoval Jimmy Carter se svým lidskoprávním myopismem. Avšak Carterův kabinet uvalil na Pinochetovu juntu diplomatické, vojenské a ekonomické sankce až ke konci svého mandátu (254). Nicméně někteří kongresmani lamentovali, že sankční režim je příliš slabý a nedokáže vyvinout účinný tlak na chilskou armádu. Reaganova vláda, jejíž přední činitelé se namočili do krve obětí „války proti terorismu“ v 80. letech v Guatemale, Salvadoru a Nikaragui, si při svém vypjatém antikomunismu s lidskými právy příliš hlavu nelámala. Kabinet Ronalda Reagana uvítal vládu generála Augusta Pinocheta v Chile jako ideologického spojence implementujícího modelovou tržní ekonomiku, zatímco násilnosti páchané jeho režimem kritizovala pouze kosmeticky (255). Reaganův Bílý dům pěl na Augusta Pinocheta ódy za to, že zachránil Chile před politickým chaosem Allendeho éry. Vojenské juntě nabídl veškerou možnou podporu k utužení politické moci, aby mohla čelit jakékoli možné „marxisticko-teroristické hrozbě“. Nicméně Reaganův kabinet později čelil mohutnému politickému a společenskému odporu proti alianci Spojených států s represivními diktátorskými latinskoamerickými režimy. To prezidenta donutilo trvat na přechodu vojenských diktatur na nominálně demokratické režimy.

Chile se za Pinochetova vládnutí stalo ekonomickou laboratoří pro americké ekonomy vycházející z politických teorií neoliberálního ekonoma Miltona Friedmana. Tito ekonomové radili Pinochetovu režimu, jak prosadit v zemi trh bez přívlastků. To mělo podle jejich náboženství zajistit rapidní hospodářský růst, nízkou nezaměstnanost a obecné zlepšení kvality života. Šlo o ideologicky užitečný a životaschopný model oproti sociálnědemokratickým excesům Allendeho vlády nebo herezi Castrovy Kuby. Ovšem jako prakticky všude ve světě se proměnění této iluze pravicových ekonomů a vyznavačů neoliberální ortodoxie ve skutečnost stalo pohromou, většinou pro méně majetné a nemajetné vrstvy obyvatelstva. Chicagským chlapcům se podařilo prosadit mnoho kontroverzních opatření, jmenovitě snížení dovozních cel, privatizaci stovek společností, zrušení minimální mzdy, zrušení daní z příjmů právnických osob a privatizaci bankovního sektoru (256). Zdá se, že poté, co Chicago Boys naordinovali neoliberální medicínu nic netušícímu Chile, se fáze vysoké nezaměstnanosti a nízkého ekonomického růstu stala trvalejším aspektem údajně modelové chilské ekonomiky. Inflace do konce roku 1975 dosáhla neuvěřitelných 341 procent, přičemž růst HDP na obyvatele byl nižší než -14 procent. Když Spojené státy v roce 1982 zvýšily úrokové sazby, chilské hospodářství se dostalo do platební neschopnosti a ekonomika se zhroutila. Chudoba se stala realitou pro 45 procent chilské populace a nezaměstnanost vzrostla na závratných 30 procent. Nicméně v pozdějším období, shodou okolností na sklonku Pinochetovy vlády a zejména po odchodu generála z čela země, Chile zažilo významný ekonomický růst (257). Neoliberální reformy Pinochetovy vlády nejtvrději dopadly na pracující třídu, a to zejména ve městech. V roce 1976 klesly reálné mzdy o 35 procent pod úroveň před rokem 1970. Teprve v roce 1981 se zvýšily na 97 procent úrovně z roku 1970, aby v roce 1983 opět klesly na 87 procent (258). Nezaměstnanost sice v druhé polovině 70. let a v roce 1980 klesla, nicméně do roku 1982 překonala dvacetiprocentní hranici. Nakonec po téměř patnácti letech zavádění neoliberálních dogmat výše reálných mezd nepřekročila úroveň z roku 1970, kdy se do prezidentského paláce v Santiagu de Chile nastěhoval Salvador Allende. Ještě v roce 1995 byly reálné mzdy o 18 procent nižší než za Allendeho úřadování (259). Pravý chilský hospodářský zázrak si užila chilská smetánka a elita. Mezi lety 1970 až 1989 si výrazně polepšilo nejbohatších deset procent obyvatelstva, zatímco chudší polovina chilského obyvatelstva si ekonomicky pohoršila. Prakticky pro všechny Chilany kromě malé elity na vrcholu představoval Pinochetův režim vyznávající „ekonomické svobody“ noční můru. Ona ekonomická svoboda prospívala pouze zlomku chilské populace, což byl v jejích očích zjevný zázrak. Pro drtivou většinu obyvatelstva však „chilský zázrak“ vedl jako obvykle k nárůstu chudoby, nezaměstnanosti, environmentálního znečištění, kriminality a společenské atomizace (260). Bohatství vytvořené v době deklarovaného ekonomického růstu v Chile tedy „neprosáklo“ do rukou dělnické třídy, ale naopak se nahrnulo do rukou již tak movitých Chilanů. Ano, jedná se o ekonomický zázrak pro nejbohatší segmenty chilské společnosti, i když jej neoliberální věrozvěstové propagandisticky extrapolují na celou chilskou populaci. Augusto Pinochet získal od Spojených států prakticky veškeré trumfy (vyjma bezzubých Carterových sankcí uvalených na Pinochetův režim v letech 1979 až 1981 a zhoršení vzájemných vztahů mezi USA a Chile v průběhu druhého prezidentského mandátu Ronalda Reagana).  USA vytvořily příznivé operační klima pro hladké provedení puče také díky strategii systematického podkopávání Allendeho vlády ekonomickou subverzí, podporou opozice a úsilím o její svržení s pomocí CIA. Záleží pouze na tom, z jakého úhlu pohledu na celou problematiku nahlížíme. Přitom Augusto Pinochet na rozdíl od Árbenze, Castra, Allendeho nebo sandinistů nemusel čelit agresivní a destabilizační hostilitě Spojených států a při budování „výkladní skříně“ neoliberálního kapitalismu měl k ruce americké ekonomické poradce. Přesto Pinochetův „zázračný projekt“ s tolika esy v rukávu nedokázal soupeřit se slibně rozjetými ekonomickými reformami výše zmíněných lídrů a hnutí.

Pinochetův režim se ještě krutěji než na domácí scéně zapsal do historie zahraničně-politických bezpečnostních výzev té doby. Chilská tajná policie DINA hrála nechvalně proslulou úlohu při založení a koordinaci státně-teroristických aktivit v rámci operace Kondor. Přitom tuto rozsáhlou kampaň probíhající od roku 1976 do začátku 80. let s desítkami tisíc zabitých a „zmizelých“ můžeme bez uzardění nazvat globálním terorismem nemajícím v té době obdoby. A to nikoli překvapivě ve sféře vlivu Sovětského svazu ve východní Evropě, kde doba stalinistického teroru dávno skončila. Operace Kondor byla oficiálně založena v listopadu 1975. Šéf DINA a spolupracovník CIA Manuel Contreras si na zakládající schůzku pozval padesát zpravodajských důstojníků z Chile, Uruguaye, Argentiny, Paraguaye, Bolívie a Brazílie. Účastníky osobně přivítal sám generál Pinochet (261). Contreras zpravodajským operativcům navrhl vytvoření důmyslné zpravodajské sítě propojené „dálnopisem, mikrofilmem, počítači a kryptografií“. Tato síť měla monitorovat a eliminovat nepřátele těchto autoritářských režimů. Klub se následující rok rozrostl o Brazílii, zatímco Peru a Ekvádor se připojily v roce 1978. Operace Kondor byla nadnárodní teroristická síť založená šesti vojenskými diktaturami v Jižní Americe s podporou Ústřední zpravodajské služby, a to za účelem zabíjení a umlčování disidentů převážně v druhé polovině 70. let (262). Tyto vojenské diktatury při budování represivních struktur Kondora vycházely z Národní bezpečnostní doktríny (NSD) Spojených států. Jejich despotičtí lídři replikovali stanoviska amerických politiků o nutnosti chránit demokratické principy vládnutí (o nichž se jim samotným mohlo jenom zdát) před komunistickou hrozbou. Jihoamerické armády si osvojily americkou vládní doktrínu, a to i prostřednictvím amerických výcvikových programů prováděných v těchto režimech. NSD se v jihoamerickém kontextu snoubila s endemickým militarismem a fašismem, aby přivedla na svět hrůznou antikomunistickou kampaň (263). Navzdory téměř neustálým obavám, že děsivá lidskoprávní bilance těchto junt a diktatur přeruší tok americké materiální přízně, úředníci ministerstva zahraničí a zaměstnanci CIA těmto režimům dlouhá léta poskytovali finanční prostředky, zpravodajské informace a jinou podporu. Kromě toho drastické metody potlačování disentu aplikované jihoamerickými diktaturami během výcvikových programů vedených americkými instruktory, představitelé americké vlády legitimizovali (264). Spojené státy investovaly nemalý politický kapitál do vzniku sítě zahraničněpolitického aparátu pro globální kampaň vraždění politických oponentů, skutečných i domnělých. Dělo se tak prakticky v celém jižním cípu jihoamerického kontinentu. USA podle dostupné dokumentace outsourcovaly přímé operační řízení činnosti Kondora přímo na příslušné diktatury. Řečeno polooficiálním žargonem, Spojené státy se na diverzních akcích a terorismu nepodílely přímo. Na špinavou práci měly k ruce spolehlivou integrovanou síť jihoamerických despocií. Zpravodajské služby a tajné policejní aparáty členských zemí Kondora do jisté míry kopírovaly taktiky používané záložními armádami USA/NATO při operaci Gladio v Evropě a během protipovstaleckých operací v Guatemale a ve Vietnamu (či také některé rysy ilegálního programu FBI COINTELPRO, namířeného na destabilizaci sociálního, feministického či afroamerického hnutí ve Spojených státech od 50. do začátku 70. let (265)). John Dinges, který vypracoval nejrozsáhlější analýzu odtajněných dokumentů pojednávajících o Pinochetově vládě, je toho názoru, že USA nejenže spolupracovaly na realizaci operace Kondor, ale nadto se staly lídrem v implementaci tohoto státního teroru (266). To je ovšem tvrzení, které většina novinářů a akademiků váhá vyslovit napřímo. Ačkoli se proponenti globální teroristické kampaně operace Kondor oháněli bojem proti marxistické zhoubě v jižním cípu Latinské Ameriky, potlačováním sovětského vlivu a komunistických myšlenek, primárními obětmi tohoto mezinárodního terorismu se stali političtí a společenští aktivisté (267). Odboroví a rolničtí vůdci, kněží a jeptišky, studenti, učitelé či intelektuálové, souhrnně civilisté protestující proti státem posvěcenému násilí. Další oběti Kondora se rekrutovaly z řad partyzánů a členů guerillových skupin.

Kvůli tajné povaze operace Kondor se možná nikdy nedozvíme podrobnosti o jejím skutečném rozsahu. Vycházíme-li však z odhadů výzkumníků, zjistíme, že státní terorismus prováděný osmi jihoamerickými diktaturami v letech 1976 až 1983 si s podporou Washingtonu vyžádal úmrtí 50 000 lidí,  „zmizení“ 30 000 dalších osob a 400 000 uvězněných a mnohdy mučených osob. Tak nyní dostupné údaje prezentuje Centrum pro spravedlnost a odpovědnost (268). Vraždění prováděné pod hlavičkou Kondora překonalo bohatě zdokumentované excesy stalinistického státního teroru v autoritářských režimech v evropské sféře vlivu Sovětského svazu. Navíc represálie autoritářských režimů v mocenském orbitu SSSR začaly na počátku 60. let povážlivě slábnout. Tento trend de facto trval až do konce studené války. Prosovětské vlády východního bloku od 60. let zdaleka nemohly konkurovat latinskoamerickým klientům Washingtonu, co se páchání zvěrstev týče.

Operace Kondor nalezla plodnou půdu zejména v Argentině během tamní „špinavé války“. Americký vládní dokument zveřejněný Národním bezpečnostním archivem v roce 2004 dokládá, jak v červnu 1976 tehdejší šéf americké diplomacie Henry Kissinger sdělil argentinskému ministru zahraničí, admirálovi Césaru Augustu Guzzettimu následující slova: „Pokud jsou věci, které je třeba udělat, měli byste je udělat rychle. Měli byste se však rychle vrátit k normálním procedurám (269).“ „Naším hlavním problémem v Argentině je terorismus. Je to první priorita současné vlády, která nastoupila do úřadu 24. března. Řešení má dva aspekty. Prvním je zajištění vnitřní bezpečnosti země, druhým je vyřešení nejnaléhavějších ekonomických problémů v příštích šesti až dvanácti měsících. Argentina potřebuje pochopení a podporu Spojených států...,“ předložil Guzzetti Kissingerovi vlastní zkreslenou představu o situaci v Argentině. Argentinská armáda mezitím mučila a vraždila vědce, odborářské lídry, studenty a politiky. Kissinger v reakci na Guzzettiho zprávu prohlásil: „Pozorně sledujeme dění v Argentině. Přejeme nové vládě hodně štěstí. Přejeme vaší zemi úspěch. Uděláme vše, co je v našich silách, abychom jí k úspěchu pomohli,“ cituje Národní bezpečnostní archiv Henryho Kissingera. Tehdejší šéf americké diplomacie měl vůči argentinské juntě jistou slabost.  Navzdory protestům mezinárodního společenství, amerických médií, univerzit, Kongresu, a dokonce i americké ambasády proti zločinům Videlovy junty, argentinskému ministrovi adresoval slova plná optimistických vyhlídek: „Jsme si vědomi toho, že si procházíte obtížným obdobím. Panuje zvláštní doba, kdy se politické, kriminální a teroristické aktivity směšují. Chápeme, že musíte nastolit autoritu.“ Další dokument nalezený v Národním bezpečnostním archivu z června 1976 (270) cituje Kissingerova předního asistenta pro Latinskou Ameriku Harryho Shlaudemana. Ten informoval Kissingera, že argentinská strategie spočívá v tom, že Buenos Aires může „aplikovat chilskou metodu – tj. terorizovat opozici a zabíjet kněze, jeptišky a další osoby“. Jenže Kissinger lobboval za argentinskou vojenskou juntu i nadále. Přes mezinárodní pobouření na Argentinu naléhal, aby „byla obezřetná “. „Pokud bude teroristický problém do prosince nebo ledna (1977 – pozn. aut.) vyřešen, ve Spojených státech se jí patrně podaří vyhnout vážným problémům, “ konstatoval prý Kissinger (271). Americký velvyslanec v Buenos Aires Robert Hill, který tlačil na změnu zločinného kursu argentinské junty, americkou politickou linii vůči juntě v Buenos Aires zhodnotil následujícími slovy: „Guzzetti ze Spojených států odcestoval v euforické náladě, přesvědčený o tom, že po lidskoprávní stránce neexistuje žádný problém.” Nicméně, jak čteme dále v archivu, čelní představitelé Kissingerova ministerstva zahraničí naopak tuto formulaci vyvraceli, neboť prý argentinskou stranu rázně poučili o důrazu na lidská práva. Jinými slovy, Henry Kissinger a jeho tým dali očividně Videlově juntě zelenou k co nejrychlejšímu vyřešení „bezpečnostního problému“. Eufemisticky řečeno, Videla získal zelenou k bleskové efektivní likvidaci i mučení Argentinců dříve, než Kongres přeruší vojenskou pomoc juntě v Buenos Aires. Je lhostejné, s jakými výmluvami se Kissinger a spol. oháněli. Argentinské lidskoprávní skupiny odhadují skutečný počet obětí vojenské vlády v letech 1976 až 1983 na 30 tisíc, stojí psáno v Národním bezpečnostním archivu. Další americký vládní materiál pojednává o zločinných praktikách Videlovy junty (272), jako je zabíjení skutečných a domnělých oponentů režimu, jejich zmizení nebo mučení elektrickými poháněči na dobytek. Ty se zřejmě staly osvědčeným nástrojem mučitelů. Stejné oblibě se těšilo topení obětí ve vaně s vodou, močí, výkaly, krví nebo jejich směsí. „Není již žádných pochyb o tom, že Argentina má nejhorší bilanci v oblasti lidských práv v Jižní Americe,” podává v roce 1979 drásavé svědectví asistentka šéfa diplomacie pro lidská práva Patricia Derianová. Sexuální násilí postihlo zejména ženy. Jeden dokument popisuje, jak bachaři mučili zajaté ženy krysami a trýznili těhotné ženy. Děti, narozené v zajetí, ženám násilně odebírali. Řadu zločinů měla na svědomí „darebácká komanda”, v reálu pravicová paramilitární seskupení a eskadry smrti. Hovoříme o fenoménu latinskoamerické reality v období studené války.

Carterův kabinet nemohl nadále udržovat s juntou v Buenos Aires vřelé styky a poskytovat jí vojenskou pomoc, i když veškerou vojenskou pomoc, výcvik argentinských vojáků a prodej zbraní zastavil až v říjnu 1978 (273). Spojené státy v průběhu let 1977 a 1978 disponovaly určitým vlivem na Videlovu vojenskou diktaturu. Bílý dům Buenos Aires vyhrožoval zákazem prodeje zbraní a zastavením výcviku americkými instruktory. Dále pak bylo ve hře americké hlasování o argentinských půjčkách v mezinárodních finančních institucích, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond. Když od podzimu 1978 přestala americká vojenská pomoc do Videlových arzenálů oficiálně proudit, dlouhých 20 měsíců po nastěhování Jimmyho Cartera do Oválné pracovny, antisemitská junta se musela obrátit o pomoc jinam. Nalezla ji u nejcennějšího amerického blízkovýchodního klienta v Izraeli. Tel Aviv poslal argentinské juntě během let 1976 až 1983 velké množství repasovaných stíhacích letounů Nesher, což je izraelská verze víceúčelového letounu Dassault Mirage 5, spolu s náhradními díly a dalším vojenským materiálem (274), píše se v odtajněné dokumentaci o významných izraelských zásilkách zbraní do Argentiny. Izrael poskytl Videlovi a spol. rakety vzduch-vzduch, výstražné radarové systémy a velkokapacitní palivové nádrže pro argentinská letadla Skyhawk. Takto juntě během konfliktu o Falklandské ostrovy dodal dodatečnou obrannou schopnost a poskytl jí letový čas nad Falklandskými ostrovy. Izraelský vývoz zbraní do Argentiny v tomto období se odhaduje na přibližně jednu miliardu amerických dolarů, přestože junta tvrdě perzekvovala především argentinské židy. Jak se dalo očekávat, nový americký prezident Ronald Reagan po svém nástupu do úřadu v lednu 1981 začal okamžitě přehodnocovat latinskoamerickou linii předchozí vlády. Vyjednal s Kongresem kompromis, který zrušil Carterovo rozhodnutí o zastavení vojenské pomoci Argentině (275). Reaganova vláda poskytla argentinské armádě finanční prostředky na výcvik a zásobování pravicových paramilitárních jednotek v proxy válkách Washingtonu ve Střední Americe v 80. letech. Do tohoto regionu se z jižního kužele Latinské Ameriky přemístil paramilitární teror, řádění státem organizovaných ozbrojených sil i eskader smrti. Vzájemné vztahy mezi Reaganovým kabinetem a argentinskou juntou poškodila až argentinská invaze na Brity ovládané Falklandské ostrovy na jaře roku 1982.

Ostentativní vměšování se Spojených států do chilského politického a ekonomického procesu v letech 1962 až 1973 vyvrcholilo násilnou změnou režimu v Santiagu de Chile. Washington puč podpořil, načež navázal korektní vztahy s Pinochetovou vládou. Hrozba sociálnědemokratické hereze charakterizovaná nezávislým politickým kurzem Allendeho vlády byla zadupána do země, jako ostatně již dříve na jiných místech regionu. Fašistická či dokonce neonacistická vojenská junta byla pro Washington daleko spolehlivější variantou než inspirativní politický a ekonomický model, který měl značný potenciál zbořit domino americké kontroly nad územím jižně od Rio Grande. Ostatně Washington podporoval i další ultrapravicové latinskoamerické režimy a rodinné despotické klany v Latinské Americe. Počítejme v to i režimy vedoucí likvidační tažení proti „marxistické pohromě“ pod hlavičkou operace Kondor s desítkami tisíc zabitých a „zmizelých“. Některé z těchto nešťastníků věznitelé shodili z helikoptér do oceánu, řek i opuštěných hor a další se prostě vypařili. Rizika spočívající v existenci a činnosti organizovaných hnutí zdola, v odborech, družstvech, církvích, mezi inteligencí apod., jakož i ozbrojený odpor proti Washingtonem vydržovaným vládám, bylo nezbytné eliminovat. Jiskra by jinak mohla zažehnout stěží uhasitelný požár revolty v latinskoamerickém regionu a jinde. Ale ani tragická chilská zkušenost s demokratickým experimentem, neřkuli trpké zkušenosti dalších demokraticky zvolených vlád, destabilizovaných a svržených Washingtonem, nepřiměly porobené obyvatelstvo jiných zemí v regionu pokusit se o de facto nemožné. Leitmotiv jejich neustálých pokusů o svébytnost a neutralitu, jakož i jejich intenzitu v období studené války, živily míra útlaku a represálií. Útlak umocňovala asymetrická distribuce vytvořeného bohatství zanechávající za sebou frustrované a zbídačené masy a nad nimi nečetné vítěze neoliberální transformace.

Je třeba zopakovat, jak radikálně odlišná situace panovala od 60. do konce 80. let v sovětském mocenském orbitu ve východní Evropě. Tamní společnost byla natolik zpacifikovaná, odevzdaná a znormalizovaná, že se do žádného zásadního protestu až do konce 80. let nehrnula. Výjimkou se stalo Československo v roce 1968 a Polsko v roce 1981. Sověti neměli zapotřebí likvidovat desítky tisíc osob. Represe v sovětských satelitech ve východní Evropě v tomto období zdaleka nedosahovaly rozměrů excesů prováděných paramilitárními uskupeními, vojskem, eskadrami smrti či přímo americkou armádou. V sovětských satelitech neexistoval pádný důvod sáhnout ke zbrani, jako tomu bylo na jihoamerickém kontinentu. Ani hospodářská situace ve státech východní Evropy se nedá srovnat s institucionalizovaným zmarem v Latinské Americe. Neobstojí ani vetchý argument, že na jih od Rio Grande byla chudoba vždy. Vzpomeňme si na zásadní vměšování amerických vlád do regionálních záležitostí od konce 19. století. Vyvolává to hlubší etické otázky: Do jakého civilizačního okruhu jsme od začátku 90. let vlastně chtěli patřit, když jeho designovaný lídr rdousil vzpoury vedené proti jeho „zájmům“ a „bezpečnosti“?

 

 

Poznámkový aparát:

 

 

226. Staff Report, Covert Action in Chile 1963-1973, Senate.gov. 1975, str. 1. Link: https://www.intelligence.senate.gov/wp-content/uploads/2024/08/sites-default-files-94chile.pdf 

227. Covert Action in Chile 1963-1973, Staff Report of the Select Committee To Study Governmental Operations With Respect to Intelligence Activities, United States Senate, 18. prosince 1975. Link: https://www.tni.org/en/article/covert-action-in-chile-1963-1973#:~:text=In%201962%20the%20Special%20Group,elements%20within%20the%20Radical%20Party.&text=As%20part%20of%20its%20program,That%20agreement%20was%20not%20forthcoming.

228. „Extreme Option: Overthrow Allende“, Nixon’s “Make the Economy Scream” Order issued 50 years ago

Genesis of Nixon’s Infamous Regime Change Directive on Chile Recorded in Declassified Documentation, 15. září 2020. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2020-09-15/extreme-option-overthrow-allende 

229.  Extreme Option: Overthrow Allende“, Nixon’s “Make the Economy Scream” Order issued 50 years ago

Genesis of Nixon’s Infamous Regime Change Directive on Chile Recorded in Declassified Documentation National Security Archive, 15. září 2020. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2020-09-15/extreme-option-overthrow-allende 

230.  Allende and Chile: ‘Bring Him Down’, National Security Archive, 3. listopadu 2020. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2020-11-06/allende-inauguration-50th-anniversary 

231. Allende and Chile: ‘Bring Him Down’, National Security Archive, 3. listopadu 2020. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2020-11-06/allende-inauguration-50th-anniversary

232. CIA notes, “Meeting with President on Chile at 15:25 Sept 15 ’70.”, National Security Archive,15. září 1970. Link: https://nsarchive.gwu.edu/document/23592-cia-notes-meeting-president-chile-15-25-sept-15-70-september-15-1970#:~:text=In%20these%20handwritten%20notes%2C%20CIA,CIA%20is%20plotting%20Allende's%20overthrow.

233. Doubek, James, The U.S. set the stage for a coup in Chile. It had unintended consequences at home, NPR, 10. září 2023. Link: https://www.npr.org/2023/09/10/1193755188/chile-coup-50-years-pinochet-kissinger-human-rights-allende#:~:text=The%20CIA's%20efforts%20failed%2C%20however,contacts%20with%20the%20Chilean%20military.

234. The Allende Years and the Pinochet Coup, 1969–1973, Office of the Historian. Link: https://history.state.gov/milestones/1969-1976/allende 

235. Lilley, Sasha, Interview with Marian Schlotterbeck, Salvador Allende’s Brief Experiment in Radical Democracy in Chile Began 50 Years Ago Today, Jacobin, 9. dubna 2020. Link: https://jacobin.com/2020/09/salvador-allende-chile-coup-pinochet 

236.  Lilley, Sasha, Interview with Marian Schlotterbeck, Salvador Allende’s Brief Experiment in Radical Democracy in Chile Began 50 Years Ago Today, Jacobin, 9. dubna 2020. Link: https://jacobin.com/2020/09/salvador-allende-chile-coup-pinochet

237. 172. Memorandum From the President’s Assistant for National Security Affairs (Kissinger) to President Nixon, Office of the Historian, 5. listopadu 1970. Link: https://history.state.gov/historicaldocuments/frus1969-76v21/d172 

238. Staff Report, Covert Action in Chile 1963-1973, Senate.gov. 1975, str 38, 39.  Link: https://www.intelligence.senate.gov/wp-content/uploads/2024/08/sites-default-files-94chile.pdf

239. Staff Report, Covert Action in Chile 1963-1973, Senate.gov. 1975, str. 24, 29.  Link: https://www.intelligence.senate.gov/wp-content/uploads/2024/08/sites-default-files-94chile.pdf

240. Hersh, Seymour M., C.I.A. Chief Tells House Of $8‐Million Campaign Against Allende in 70–73, New York Times, 8. září 1974. Link: https://www.nytimes.com/1974/09/08/archives/cia-chief-tells-house-of-8million-campaign-against-allende-in-7073.html 

241. The CIA in the Chile Scandal at 50, National Security Archive, https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2024-09-09/cia-chile-scandal-50#:~:text=According%20to%20the%20summary%2C%20Colby,covert%20efforts%20to%20undermine%20Allende. 

242. Gilbert, Joseph M., Grandin, Greg, A Country Revolution, Insurgent and Counterinsurgent Violence during Latin America’s Long Cold War, Duke University Press, 2010, str. 270, str. 271. Link: https://books.google.cz/books?id=YJ7ZBGy0wsIC&pg=PA270-271&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false 

243. Doubek, James, The U.S. set the stage for a coup in Chile. It had unintended consequences at home, NPR, 10. září 2023. Link: https://www.npr.org/2023/09/10/1193755188/chile-coup-50-years-pinochet-kissinger-human-rights-allende 

244. Mr. Kissinger/The President, National Security Archive, 16. září 1973. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB123/Box%2022,%20File%203,%20Telcon,%209-16-73%2011,50%20Mr.%20Kissinger-The%20Pres%202.pdf 

245. Víctor Jara, Britannica, 12. listopadu 2025. Link: https://www.britannica.com/biography/Victor-Jara 

246. The Pinochet Regime Declassified DINA: “A Gestapo-Type Police Force” in Chile, National Security Archive, 18. června 2024. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/chile/2024-06-18/pinochet-regime-declassified-dina-gestapo-type-police-force-chile 

247. Kornbluh, Peter, CIA Acknowledges Ties to Pinochet’s Repression, National Security Archive, 19. září 2000. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/news/20000919/ 

248. Report of the Chilean National Commission on Truth and Reconciliation, United States of Peace, 1990, str. 158 - 161, 166, 167, 169, 170. Link: https://www.usip.org/sites/default/files/resources/collections/truth_commissions/Chile90-Report/Chile90-Report.pdf 

249. Victims of a brutal regime, Guardian, 3. března 2000. Link: https://www.theguardian.com/world/2000/mar/03/pinochet.chile11 

250. By Reuters, Chile to Pay Torture Victims, Washington Post, 29.listopadu 2004. Link: https://www.washingtonpost.com/archive/national/2004/11/29/chile-to-pay-torture-victims/43650ca1-88ae-4530-a198-1292227f0bb8/ 

251. Zídek, Petr, Kolik lidí popravili komunisté z politických důvodů? Alespoň 232, spočítali historici v nové knize, ČRo Plus, 25. únor 2025. Link: https://plus.rozhlas.cz/kolik-lidi-popravili-komuniste-z-politickych-duvodu-alespon-232-spocitali-9416111 

 

252. Salvatio, Serena, How did the American Administrations (Nixon, Ford, Carter) react to the human rights violations of Pinochet’s dictatorship? An account of the United States’ relation with Chile (1973-1981) through its declassified files, Human Rights Centre, University of Padova 2. června 2020. Link: https://unipd-centrodirittiumani.it/en/topics/how-did-the-american-administrations-nixon-ford-carter-react-to-the-human-rights-violations-of-pinochets-dictatorship-an-account-of-the-united-states-relation-with-chile-1973-1981-through-its#:~:text=The%20knowledge%20of%20the%20Chilean,American%20citizens%20living%20in%20Chile.

253. Salvatio, Serena, How did the American Administrations (Nixon, Ford, Carter) react to the human rights violations of Pinochet’s dictatorship? An account of the United States’ relation with Chile (1973-1981) through its declassified files, Human Rights Centre, University of Padova, 2. června 2020. Link: https://unipd-centrodirittiumani.it/en/topics/how-did-the-american-administrations-nixon-ford-carter-react-to-the-human-rights-violations-of-pinochets-dictatorship-an-account-of-the-united-states-relation-with-chile-1973-1981-through-its#:~:text=The%20knowledge%20of%20the%20Chilean,American%20citizens%20living%20in%20Chile

254. Salvatio, Serena, How did the American Administrations (Nixon, Ford, Carter) react to the human rights violations of Pinochet’s dictatorship? An account of the United States’ relation with Chile (1973-1981) through its declassified files, Human Rights Centre, University of Padova, 2. června 2020. Link: https://unipd-centrodirittiumani.it/en/topics/how-did-the-american-administrations-nixon-ford-carter-react-to-the-human-rights-violations-of-pinochets-dictatorship-an-account-of-the-united-states-relation-with-chile-1973-1981-through-its#:~:text=The%20knowledge%20of%20the%20Chilean,American%20citizens%20living%20in%20Chile

255. Morley, Morris, McGillion, Chris, Reagan and Pinochet: The Struggle over US Policy toward Chile, Cambridge University Press, 2015, str. 312 – 324. Link: https://www.cambridge.org/core/books/abs/reagan-and-pinochet/conclusion/04C2DF8B2A528DE9FE13ABE9A81166A0 

256. Broome, Alice, Miracle of Chile? The legacy of the Chicago Boys, British Online Archives, 26. srpna 2020. Link: https://britishonlinearchives.com/index.php/posts/category/articles/378/miracle-of-chile-the-legacy-of-the-chicago-boys

257. Broome, Alice, Miracle of Chile? The legacy of the Chicago Boys, British Online Archives, 26. srpna 2020. Link: https://britishonlinearchives.com/index.php/posts/category/articles/378/miracle-of-chile-the-legacy-of-the-chicago-boys

258. Gavroche, Julius, Chile: Anatomy of an economic miracle, 1970-1986, Autonomies, 10. září 2023. Link: https://autonomies.org/2023/09/chile-anatomy-of-an-economic-miracle-1970-1986/ 

259. Gavroche, Julius, Chile: Anatomy of an economic miracle, 1970-1986, Autonomies, 10. září 2023. Link: https://autonomies.org/2023/09/chile-anatomy-of-an-economic-miracle-1970-1986/

260. Gavroche, Julius, Chile: Anatomy of an economic miracle, 1970-1986, Autonomies, 10. září 2023. Link: https://autonomies.org/2023/09/chile-anatomy-of-an-economic-miracle-1970-1986/

261. Tremlett, Giles, Operation Condor: the cold war conspiracy that terrorised South America, Guardian, 3. září 2020. Link: https://www.theguardian.com/news/2020/sep/03/operation-condor-the-illegal-state-network-that-terrorised-south-america 

262. Tuttle, Siegrid, The Rise and Fall of U.S. Support for Operation Condor, West Wirginia University, jaro 2025, str. 1, 2. Link: https://researchrepository.wvu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1015&context=munn  

263. Tuttle, Siegrid, The Rise and Fall of U.S. Support for Operation Condor, West Wirginia University, jaro 2025. str. 2. Link: https://researchrepository.wvu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1015&context=munn

264.  Tuttle, Siegrid, The Rise and Fall of U.S. Support for Operation Condor, West Wirginia University, jaro 2025, str. 2. Link: https://researchrepository.wvu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1015&context=munn

265. Davis, JK, Spying on America: The FBI´s Domestic Counter-Intelligence Program, NCJRS Virtual Library, 1992. Link. https://www.ojp.gov/ncjrs/virtual-library/abstracts/spying-america-fbis-domestic-counter-intelligence-program 

266. Tuttle, Siegrid, The Rise and Fall of U.S. Support for Operation Condor, West Wirginia University, jaro 2025, str. 3, 6, 7. Link: https://researchrepository.wvu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1015&context=munn

267. Lessa, Francesca, Operation Condor: the secret system that terrorised exiled South American dissidents 50 years ago, Conversation, 25. listopadu 2025. Link: https://theconversation.com/operation-condor-the-secret-system-that-terrorised-exiled-south-american-dissidents-50-years-ago-268139 

268. Castillo, Mariano, Trial over terrifying 'Operation Condor' under way, CNN, 5. března 2013. Link: https://web.archive.org/web/20160206170702/http:/www.cnn.com/2013/03/05/world/americas/argentina-operation-condor-trial/index.html 

269. Osorio, Carlos, Costar, Katherine, KISSINGER TO THE ARGENTINE GENERALS IN 1976, National Security Archive, 27. srpna 2004. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB133/index.htm 

270. Osorio, Carlos, Costar, Katherine, KISSINGER TO THE ARGENTINE GENERALS IN 1976, National Security Archive, 27. srpna 2004. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB133/index.htm 

271. Osorio, Carlos, Costar, Katherine, KISSINGER TO THE ARGENTINE GENERALS IN 1976, National Security Archive, 27. srpna 2004. Link: https://nsarchive2.gwu.edu/NSAEBB/NSAEBB133/index.htm

272. Inside Argentina’s Killing Machine: U.S. Intelligence Documents Record Gruesome Human Rights Crimes of 1976-1983, National Security Archive, 30. května 2019. Link: https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/southern-cone/2019-05-30/inside-argentinas-killing-machine-us-intelligence-documents-record-gruesome-human-rights-crimes-1976 

273. Argentina Declassification Project, Argentina´s Military Dictatorship: History, Intel.Gov. Link: https://www.intel.gov/argentina/history#:~:text=Other%20U.S.%20policymakers%20did%20not,grain%20embargo%20on%20the%20USSR.

274. Argentina: Military Support From Israel in 1882, Falkland Islands Association. Link: https://www.fiassociation.com/news/argentina-military-support-from-israel-in-1982/#:~:text=Newly%20declassified%20files%20from%20the,against%20the%20British%20in%201944.

275. Bradley, Tim, The Carter Administration, Argentina, and Human Rights: 1977-1981, Yale Review of International Studies, 8. června 2021. Link: https://yris.yira.org/acheson-prize/the-carter-administration-argentina-and-human-rights-1977-1981/