NYT: Zabírání půdy: Eskalující kampaň Izraele za kontrolu nad Západním břehem

22. 12. 2025

Každou sobotu procházejí ovce židovských osadníků olivovými háji, o které se Rezeq Abu Naim a jeho rodina starají po generace, a lámou větve stromů a poškozují kořeny. Extremističtí osadníci, ozbrojení a někdy maskovaní, vedou svá stáda, aby se napila z omezených zásob vody rodiny, zatímco Abu Naim to sleduje z rozpadlých stanů Al Mughayir, kde žije nad údolím.

„Prosím vás, prosím vás. Bože, nechte nás být,“ vzpomíná Abu Naim, jak říkal osadníkům během nedávné konfrontace. „Prostě odejděte. Nechceme žádné problémy.“

Rozsáhlé části farmy a pšenice jeho rodiny byly zabaveny izraelskými osadníky, kteří na nedalekých kopcích zřídili základny, nelegální tábory, které se nakonec mohou rozrůst do velkých osad.

Nové silnice protínají pozemky, na kterých se pase jeho stádo ovcí – a osadníci podle něj zvířata pravidelně kradou. Před šesti měsíci vtrhl maskovaný osadník ozbrojený pistolí ve 3 hodiny ráno do jeho rodinného domu, vzpomíná. Popisuje, jak loni v prosinci v noci vtrhli lupiči do nedalekého domu jeho syna, rozřezali stany a ukradli solární panely.

Rodina se v noci střídá v hlídání ovcí před útoky osadníků. Nedávno jsme našli  Abu Naima odpočívajícího na polštářích, s přenosným rádiem přitisknutým k uchu, jak poslouchá regionální zprávy.

Jdi pryč. Jdi pryč odsud. Odejdi, řekl Abu Naim, že mu osadníci opakovaně říkali.

„Je mi 70 let a celý život jsem tu žil,“ odpovídá. „Ale vy jste přišli včera a teď chcete, abych odešel, abych se vrátil domů.“

„Tohle je můj domov.“

Osud farmáře, který se snaží vydělat si na živobytí v krajině, kde se od biblických dob pasou ovce a rostou pokroucené olivovníky, se může zdát vzdálený modernímu světu střetávajících se supervelmocí.

Ale tyto odlehlé vrcholky kopců a vesničky se nacházejí na přední linii neřešitelného geopolitického konfliktu.

I když válka v Gaze upoutávala pozornost celého světa v posledních dvou letech, situace na Západním břehu se měnila a zintenzivňoval se boj o kontrolu nad územím Betléma a Jericha, Ramalláhu a Hebronu.

Pro mnoho Palestinců jsou základem jejich budoucího státu – a budoucího míru. Pro mnoho židů jsou však právoplatnou vlastí.

Extremističtí židovští osadníci a palestinští farmáři jsou pěšáky v tomto nekonečném konfliktu, který je pokračováním války z roku 1948, která doprovázela vznik Izraele. A od útoku palestinských militantů z Gazy na Izrael 7. října 2023 se izraelská krajně pravicová vláda rozhodla rozšířit osady po celém Západním břehu a postupně proměnit tento region z mozaiky propojených palestinských vesnic na soubor izraelských čtvrtí.

Neustálá násilná kampaň těchto osadníků, která je podle kritiků z velké části tolerována izraelskou armádou, spočívá v brutálním obtěžování, bití, dokonce i zabíjení, stejně jako v budování silně omezujících silničních zátarasů a uzavírání vesnic. K tomu se přidává drastický nárůst zabavování pozemků státem a demolice vesnic, aby byli Palestinci donuceni opustit svou zemi.

Mnozí z osadníků jsou mladí extremisté, jejichž názory přesahují i krajně pravicovou ideologii vlády. Obecně nepůsobí na přímý rozkaz izraelského vojenského vedení. Vědí však, že armáda často přivírá oči a usnadňuje jim jejich akce.

V mnoha případech je to právě armáda, která nutí Palestince k evakuaci nebo nařizuje zničení jejich domovů, jakmile je osadníci vyženou.

Pokusili jsme se promluvit s osadníky v blízkosti dvou vesnic na Západním břehu, které byly terčem takového nátlaku. Nikdo z nich s námi nechtěl mluvit.

V prohlášení izraelská armáda uvedla, že „bezpečnostní síly jsou odhodlány udržovat pořádek a bezpečnost pro všechny obyvatele oblasti a rozhodným způsobem zasahovat proti jakýmkoli projevům násilí v oblasti své působnosti“.

Krajně pravicová izraelská vláda je otevřená ohledně svého poslání: sabotovat to, co diplomaté nazývají řešením dvou států, a jeho cíl, aby izraelský a palestinský národ žily vedle sebe. „Každé město, každá čtvrť, každá bytová jednotka,“ řekl nedávno ultrapravicový ministr financí Bezalel Smotrich, „je dalším hřebíkem do rakve této nebezpečné myšlenky.“

Po léta varovaly Organizace spojených národů, Spojené státy a velká část západního světa, že pokračující rozšiřování izraelských osad nakonec znemožní vytvoření souvislého palestinského státu.

Na celém Západním břehu panuje mezi palestinskými vesničany a farmáři zoufalství, když sledují, jak je jejich půda zabírána tempem, jaké dosud nezažili. A panuje obava, že tyto změny jsou již nezvratné.

Strávili jsme více než dva měsíce v desítce vesnic na Západním břehu, kde jsme se setkávali s palestinskými rodinami, místními úředníky, beduínskými farmáři a mladými aktivisty za lidská práva, kteří často přijížděli ze zahraničí. Sledovali jsme, jak se v palestinských vesnicích objevovaly skupiny mladých izraelských osadníků, aby je obtěžovaly nebo zastrašovaly.

Setkali jsme se s rodinou v Tulkarmu, jejíž 21letá dcera Rahaf al-Ashqar byla v únoru zabita výbuchem, který způsobili izraelští vojáci, kteří vtrhli do jejich domu s tvrzením, že hledají teroristy.

Viděli jsme 5 metrů vysoký plot pokrytý ostnatým drátem, který byl letos postaven ve městě Sinjil a který nyní odděluje Walida Naima od rodinných sadů.

Sledovali jsme, jak osadníci blokují silnici a snaží se zabránit palestinským farmářům opustit jejich pozemky po sklizni oliv v říjnu.

V říjnu, poté, co osadníci a vojáci vtrhli do brány farmy Mashera Hamdana ve vesnici Turmus Aya, se rozhodl evakuovat své ovce, kozy, jehňata a drůbež, aby zachránil své živobytí.

The New York Times prostudoval mapové údaje a soudní příkazy, které dokumentují rozšiřování nároků izraelské vlády na pozemky, které byly dlouho v palestinských rukou. Fotografovali jsme stavbu izraelských silničních zátarasů, které mají omezit pohyb Palestinců, a viděli jsme instalaci plotů, které odřízly farmáře od jejich pozemků.

Izraelský útok prakticky zničil svobodnou existenci Palestinců na Západním břehu. Zatímco palestinská samospráva spravuje část Západního břehu, izraelská armáda zůstává okupační mocí celého území a vojenské právo má přednost před pravidly samosprávy.

Existuje jen málo řádných soudních řízení a vesničané žijí na milost a nemilost extremistických  izraelských osadníků a členů vojenských oddílů, kteří nad nimi mají téměř úplnou moc. Osadníci, kteří podléhají izraelskému občanskému a trestnímu právu, nikoli vojenské jurisdikci, jsou zřídka zadržováni nebo zatýkáni za extremistické nebo násilné činy, zatímco armáda rutinně zatýká Palestince bez většího vysvětlení nebo odůvodnění.

Na konci listopadu izraelská armáda zahájila takzvanou protiteroristickou operaci ve městě Tubas na Západním břehu Jordánu, při které zatkla 22 Palestinců. 10. prosince izraelské úřady schválily výstavbu 764 domů ve třech osadách na Západním břehu Jordánu. Den předtím armáda vykácela asi 20 akrů olivovníků v vesnici jižně od Nablusu.

Jak vyprázdnit vesnici

Kampaň za izolaci Palestinců a jejich vyhnání z jejich země je patrná v Al Mughayiru, asi 20 mil severně od Jeruzaléma. Kdysi prosperující palestinská vesnice je nyní obklopena židovskými osadami a vesničané jako Abu Naim jsou vytlačováni do stále menších oblastí, odříznuti od své země a svých zdrojů obživy.

Al Mughayir je jednou z několika malých palestinských vesnic seskupených zhruba ve středu Západního břehu, které byly v posledních měsících neúnavně terčem útoků osadníků a izraelské vlády

Izraelská vláda založila první osady poblíž Al Mughayiru v 70. letech. Od roku 2023 se rychle rozmnožily nové osady a Al Mughayir je nyní téměř obklíčen. Útoky osadníků na Palestince na Západním břehu se odehrávají s větší četností než kdykoli od doby, kdy OSN začala vést záznamy, přičemž jen v roce 2025 jich byly desítky v Al Mughayir. Násilí mělo zamýšlený účinek. Od roku 2022 byli Palestinci v několika komunitách kolem Al Mughayir zcela nebo částečně vyhnáni.

Centrum Al Mughayiru je přerušovaně odříznuto novým vojenským zátarasem, který obyvatelům brání v neomezeném přístupu do nemocnice a ztěžuje jim obdělávání jejich pozemků nebo posílání dětí do školy. Izrael tvrdí, že zátarasy mají zabránit útokům na Izraelce.

Přední stanoviště jsou podle mezinárodního a izraelského práva nelegální, ale izraelská vláda je často toleruje. A v průběhu času Izrael mnoho předních stanovišť legalizoval a učinil z nich oficiální osady.

Izrael také prohlásil, že rozsáhlé oblasti Západního břehu – loni nejrozsáhlejší od začátku zaznamenávání – jsou státním pozemkem, což Palestincům znemožňuje přístup a Izraelcům umožňuje stavět další osady.

Tento vzorec se opakuje po celém Západním břehu a mění celé území.

Objeví se židovská osada, která není podle izraelského práva povolená – třeba malý přívěs nebo velký stan, ve kterém bydlí jen pár mladých mužů. Brzy následují útoky osadníků. Poté přicházejí vojenské rozkazy požadující evakuaci palestinských komunit a instalaci velkých železných silničních zátarasů, které odříznou palestinské vesničany od ostatního Západního břehu.

Během týdnů a měsíců se osady rozrůstají a často jsou nakonec izraelskou vládou schváleny. Osadníci staví domy, podniky, školy a silnice, aby mohli ubytovat stovky a nakonec tisíce židovských rodin. V palestinských vesnicích se děje opak. Školy jsou zavřeny, zemědělci jsou odříznuti od svých pozemků a domy jsou zničeny.

Vymazání

Odvrácenou stranou výstavby je ničení. V roce 2025 osadníci a armáda zničili na Západním břehu více než 1 500 palestinských budov, což je dvojnásobek ročního průměru v desetiletí před válkou.

Demontáž jedné dlouho zavedené palestinské komunity, East Muarrajat, začala krátce po útoku osadníků. 3. července osadníci za pomoci členů izraelské armády procházeli dům od domu vesnicí, kde beduínské rodiny žily po několik generací v bílých písečných kopcích Jordánského údolí, severně od Jericha.

Obyvatelé, kteří již léta trpěli obtěžováním, se té noci rozhodli opustit své domovy, když se uprostřed noci objevily desítky maskovaných osadníků, z nichž mnozí vypadali opilí, na čtyřkolových terénních vozidlech. Někteří z nich mávali zbraněmi, když projížděli vesnicí na vozidlech a obklopovali plačící ženy a děti.

Osadníci vrazili vozidly do domů lidí, poté je vyplenili, strhali nábytek a vyhazovali věci ven, zatímco křičeli obscénnosti.

„Bylo to, jako by celá vesnice byla plná křičících a řvoucích lidí,“ vzpomíná jeden z vesničanů, Mohammed Mlehat. „Báli jsme se věcí, které se nedají popsat, protože to byly desítky mladých mužů, kteří vypadali, jako by byli pod vlivem drog nebo alkoholu.“