Netanjahuovo vítězství v Mar-a-Lago, které nebylo

31. 12. 2025

Trump hovořil o „brzkém“ zahájení rekonstrukce Gazy. Když mluvil o odzbrojení Hamásu, řekl, že k tomu musí dojít, jinak to zařídí téměř 60 států. Hamás již souhlasil s odzbrojením, pokud bude proces prováděn silami pod vedením Palestinců. Trump neřekl nic, co by naznačovalo, že nesouhlasí s logikou Hamásu, zejména když vezmeme v úvahu odmítnutí většiny zúčastněných zemí provést násilné odzbrojení této skupiny. Trump také nezmínil poslední tělo rukojmího zadržované v Gaze jako nezbytnou podmínku pro přechod do „fáze II“ dohody.

V Trumpově světě není nic významnějšího než použití jazyka a symbolických gest. Když Trump při diskusi o svém plánu „míru“ označil Netanjahua za „skvělého válečného premiéra“, dal jasně najevo, že jeho hostovi dochází čas. To bylo zřejmé i z Trumpova výroku, že hovořil s oficiálním izraelskou hlavou státu, prezidentem Isaacem Herzogem, o milosti pro Netanjahua a že mu bylo zajištěno, že taková milost je na spadnutí. Prezident Herzog mimochodem kategoricky popřel, že by k takové konverzaci došlo.

To, co možná nejlépe odráží setkání Trumpa a Netanjahua v Mar-a-Lago, souvisí s krátkým telefonickým rozhovorem mezi Trumpem a izraelským ministrem školství Yoavem Kishem. Účelem hovoru bylo, aby Kish informoval Trumpa, že v roce 2026 mu bude udělena Izraelská cena v den izraelského státního svátku.

Cenu uděluje ministr školství v televizním přenosu za účasti izraelských představitelů. Označuje oficiální konec oslav Dne nezávislosti. Jejími příjemci jsou nejčastěji akademici v pokročilém stadiu své kariéry. Cena odráží celoživotní oddanost rozšiřování lidského poznání. Někdy se udělují speciální ceny v občanských kategoriích, nejčastěji za takzvané „celoživotní dílo“, jako je podpora soužití mezi židy a Palestinci, prosazování sociální rovnosti atd.

Cena, jak vyplývá z jejího názvu, je téměř vždy udělována izraelským občanům, ale může být udělena i židům žijícím v zahraničí a dokonce i nežidům, kteří „významně přispěli židovskému národu“.

Jinými slovy, setkání Trumpa a Netanjahua spočívalo v tom, že Trump instruoval Netanjahua ohledně připravovaných opatření a Netanjahu zbystřil pozornost a dal najevo svůj souhlas tím, že Trumpovi, který má již tak dost ocenění, udělil další polofiktivní poctu.

Navzdory těmto jasným projevům nerovného charakteru jejich vztahů se však neustále ozývají hlasy, které naznačují, že Trump a Netanjahu jednají ve vzájemné shodě. Podle těchto analýz Spojené státy plně podporují izraelský pokus o „změnu Blízkého východu“ – Netanjahuovo oblíbené rčení – v době, kdy se Američané orientují na Asii a globální závod o nadvládu s Čínou.

Izrael se „postará“ o „íránskou hrozbu“, zatímco Arabové budou trpět vlastními neřešitelnými vnitřními napětími a soupeřením. Mobilizace arabských států po izraelském útoku na Dauhá je téměř ignorována.

Tyto hlasy také poukazují na skutečnost, že Izrael nadále zcela ignoruje „příměří“ vyhlášené v „fázi I“ Trumpova plánu, a to s plnou podporou Spojených států. Trump dokonce prohlásil, že Izrael „stoprocentně dodržuje“ příměří a že nemá žádné problémy s izraelskými akcemi v Gaze. Ty zahrnují bombardování, ničení budov a infrastruktury, blokování životně důležité pomoci uprostřed drsného počasí a mnoho dalších kroků, které zajišťují a rozšiřují pokračující izraelskou genocidu.

Je skutečně velmi obtížné skloubit to s představou, že Izrael vyčerpal všechny možnosti, jak oddálit fázi II a mezinárodně zprostředkované řešení palestinské státnosti. Koneckonců, izraelská média opakovaně informují o iniciativách na „osídlení Gazy“, „přemístění“ 1,5 milionu Palestinců do Somálska a zrušení dohod z Osla, a to postupným etnickým čištěním palestinských komunit.

USA a další země, jako Německo a Velká Británie, nadále ve velkém kupují izraelské zbraně a vybavují Izrael vlastními zbraněmi. Jak je možné dojít k závěru, že izraelská genocida se blíží ke svému konci?

Stručná odpověď zní: není tomu tak. Izrael pokračuje v zabíjení, ničení, podrývání a rozšiřování svých snah o destabilizaci jakékoli podoby regionálního řádu. Například Izrael uznal státnost Somalilandu, aby měl „místo, kam dát“  etnicky vyčištěné Palestince, ale také aby postavil Spojené arabské emiráty proti Saúdské Arábii, protože obě země mají v Somálsku protichůdné zájmy, a tím aby zajistil, že palestinská otázka nebude řešena a že všichni zůstanou paralyzováni strachem z izraelských zbraní.

Delší odpověď uznává dopady tohoto genocidia na samotný Izrael: Genocida pohlcuje genocidáře.

To neznamená, že spravedlnost je zajištěna kosmickými silami; to ani zdaleka ne. Spravedlnost by měla být prosazována na nejzákladnější a nejrealističtější úrovni, stejně jako důstojnost a zachování palestinských životů.

Genocida však formuje Izrael podle svého obrazu na každodenní, bezprostřední úrovni. Násilí roste stejně rychle jako ceny základních potravin, demokracie upadá a konec „věčné války“ není v dohledu. Nejedná se o abstraktní „strategickou“ záležitost.

Ačkoli se Izrael již téměř 80 let aktivně snaží vymazat palestinskou identitu, nepodařilo se mu to. Vnitřní rozpory Izraele se v posledních dvou letech projevily s paralyzující silou.

Izrael „nezemře“ ani „nezmizí“, ale propast mezi izraelským vnímáním světa a globálním vnímáním Izraele nikdy nebyla větší.

Trump a jeho vize Ameriky nemají v lásce „poražené“. Izrael již nemá žádné „výhry“ na obzoru. Může zabíjet a pálit, odkládat a zamlžovat, a také to dělá.