Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Premiérův novoroční projev: zlá Unie, vyvěste vlajky a spravedlivý mír bez války

1. 1. 2026 / Boris Cvek

čas čtení 7 minut

Pan ministerský předseda ve svém novoročním projevu trvá na tom, že Česko má být nejlepší místo pro život na celé planetě. Chtěl nám tím říci, že celý ten projev je jen legrace? Mluvil ovšem o velmi vážných věcech, třeba o zakládání rodin a vychovávání dětí. V době nejnižší porodnosti od dob Marie Terezie.

Česko bude prý s Dánskem a Itálií a dalšími zeměmi spolupracovat na tom, aby bylo možné vracet migranty do zemí jejich původu a aby unijní soudy pochopily, že bezpečnost unijních občanů je důležitější než práva kriminálníků, kterým byl odmítnut azyl. (Pozn. red. Uprchlíci nejsou kriminálníci. Kam budete utíkat před Rusy, když zakážete azyl?) To aby se člověk těch unijních soudů začal bát. Vypadá to úplně jako zločinecká organizace. Dánsko a Itálie s tím určitě budou souhlasit. A jak se vlastně přesvědčují soudy, aby pochopily, že bezpečnost je důležitější než práva kriminálníků? Nejde z toho mráz po zádech?

Naštěstí doma žádná hrůza nehrozí. V Unii aby se člověk bál žít, ale Česko bude nejlepší pro život na celé planetě. Premiér zmínil snížení cen elektřiny, schválení nového stavebního zákona, který má zásadně zrychlit a zjednodušit povolování staveb, vyřešené financování zdravotnictví na rok 2026, tedy finanční injekci pro ty zdravotní pojišťovny, které jsou ve finančních problémech. Úspory prý nebyly jen předvolební řeči, protože všichni ministři přišli okamžitě s návrhy na úspory na svých resortech. Návrhy jsou ale pořád jen řeči, to se nedá nic dělat.

Následovaly další řeči. Sliby o tvrdé práci na realizaci vládního programu, o brzkém vypracování transparentního rozpočtu. Předseda vlády tvrdí, že jeho vláda bude bojovat proti šedé ekonomice, chce růst reálných mezd a důchodů atd. Vláda prý bude plnit programové prohlášení a bude občanům skládat účty. Modré z nebe by nebylo?

A nakonec premiér připojil dvě „osobní přání“. První je to, abychom byli hrdí na to, že jsme občany České republiky. Člověk by čekal, že to bude spojeno s tím, že se Česká republika stane tím nejlepším místem na planetě, a pak na ni budeme hrdí. Ale asi máme být hrdi už teď. Nemáme se prý bát říci: jsem Čech a jsem na to hrdý. Asi na to, že jsem Čech. Prý jsme byli vždy šikovný, pracovitý, odolný národ, a prý to platí i teď. Vždy je vždy a hrdost nám má vydržet na věky. Bez ohledu na okolnosti, činy, historickou skutečnost.

No, za druhé republiky a Husáka se toho hodně napracovalo a odolávalo, to je asi pravda. V minulosti jsme obstáli, jak slyšíme v premiérově projevu, protože jsme dokázali držet při sobě a semknout se. To v tom roce 1989 jsme se semkli a stávkovali asi proti nějakým cizákům. Nebo byly události roku 1989 vlastně selhání ve srovnání s normalizační dělností a klidem na práci, rušenými jen nějakými samozvanci a ztroskotanci? Vzdělání a školství jsou moc důležité, jak jsme v projevu předsedy vlády mohli také slyšet. Asi se to nevylučuje s tím, že jsme byli a navěky jsme pracovitý a odolný národ, na který můžeme – nebo možná už i musíme – být hrdí. Až na věky věků, amen.

Připnutím české vlajky do klopy nebo jejím vyvěšením z okna prý, tvrdí ministerský předseda, jistě pracovitý a odolný, protože je Čech (ale i jiné národy jsou jistě pracovité a odolné), dáváme najevo, že nám na České republice záleží. Jak jinak poznat toho, komu na něčem opravdu záleží, než pomocí nějakého odznáčku či vlajky? Nemáme se bát říci, že jsme hrdí na to, že jsme Češi a že nám na České republice záleží. Konečně se nemusíme bát! Prostě nám záleží na naší vlasti. To je svoboda, úleva, že se nemusíme bát to říci, opakovat, vyvěsit vlajku. Možná bychom se měli bát ji nevyvěsit. A premiér navrhne, to taky řekl ve svém projevu, aby se třicátý březen stal oficiálně Dnem české vlajky. Určitě by tím udělal Vlajce radost. Krásné osobní přání. Máme přece být na co hrdí, jak říká premiér: máme vědce, lékaře, sportovce atd. Kdo jiný to má?

A druhé osobní přání pana premiéra se týká celého světa, je prý proto ještě naléhavější: rok 2026 má být rokem míru. Politici prý nemají strašit válkou, jejich odpovědností je, aby války skončily. Pan premiér při této příležitosti cituje slavnou větu z Erasma Rotterdamského: Dulce Bellum Inexpertis – v podání pana premiéra takto: válka je lákavá pro ty, kdo ji nezažili (zřejmě tedy i pro pana premiéra, zatímco de Gaulle a Churchill by po zkušenostech z mládí s válkou už nikdy jako dospělí neválčili). Politici prý nezodpovědně straší válkou, protože si ji představují jako počítačovou hru. Jejich povinností je jednat a nastolit mír. Beneš za mobilizace asi moc hrál počítačové hry.

Při vší úctě k Erasmovi i ministerskému předsedovi, obrovská část německé populace, která zažila první světovou válku, toužila po válce, po revanši. Kdyby měl Erasmus pravdu, války by vždy trvaly jen krátce, protože jakmile by válku lidi zažili, skončili by s ní. Ostatně ve stejném odstavci Erasmus tvrdí, že kdo má zkušenost s láskou k mladé dívce, vyhne se jí. Tak nevím. Někdy se, když se vrátím k válce, lidé bojí více toho, co by se stalo, kdyby prohráli.

Samozřejmě ministerský předseda chce spravedlivý a udržitelný mír a tvrdí, že to není žádná slabost. To ale tak nějak všichni víme, aspoň myslím, protože mír, spravedlivý a udržitelný, po druhé světové válce vznikl silou, nikoli slabostí: porážkou nacistického režimu. Určitě to ví i premiér České republiky a nijak jinak to ani nemohl myslet. Neříkám, že by Rusko bylo možné a žádoucí porazit stejně jako nacistické Německo, to je samozřejmě nesmysl, nicméně pokud se západní vyspělé země připravují na válku s Ruskem, není to proto, že by chtěly pochodovat do Moskvy, ale proto, že Rusko chce pochodovat k nim (už napochodovalo na Ukrajinu a dělá tam strašné válečné zločiny). Důvodem nejsou počítačové hry, ale třeba zpráva dánské vojenské rozvědky z února 2025.