Už můžu začít křičet?

20. 1. 2026

čas čtení 6 minut
Před lety jsme v Prátru jako rodina šli na vodní horskou dráhu, napsal na Facebooku autor, který si říká Norbert Trdnout. Sedíte v té plastové kládě, řetěz pod vámi cvaká a táhne vás to nahoru. Hodně nahoru. Vidíte celé město, lidi jsou jako mravenci a vy víte, že za chvíli to přijde.

Těsně před tím zlomem, na samém vrcholu, kde vidíte tu propast pod sebou, se kláda na pár vteřin zastavila. Bylo ticho.

A máma se do toho ticha zeptala: "Už můžu začít křičet?"

Přesně tak si připadám dneska, když čtu to, co napsal Donald Trump Norsku.

Díváme se do propasti. A náš premiér běhá po papírnictví a shání glóbus, aby zjistil, jestli ta propast je na severu nebo na jihu.

Odpověď zní: Ano. Už můžete začít křičet.

Představte si mezinárodní právo jako katastr nemovitostí. Doteď jsme žili v iluzi, že váš pozemek je váš, protože je to napsané v tlusté knize na úřadě. Že existují pravidla.

 V roce 2014 přišel největší svalovec v ulici, vykopnul sousedovi branku a řekl: "Tenhle bazén je můj. Protože ho chci. A historicky se mi v něm dobře plavalo.

To bylo zlé. Mlčeli jsme, protože o nebyl NÁŠ bazén. Nám by se to nestalo. Nás chrání Pan Policajt.
Ale to, co se děje teď, je horší.

Dneska ty dveře totiž nevykopnul ten svalovec odvedle. Dneska je vykopnul ten policajt, o kterém jste si do včerejška mysleli, že vás před tím svalovcem chrání.

A ten policajt říká: "Hele, pěknej barák. Buď mi přepíšeš garáž a dáš mi diplom "Nejlepší polda roku", nebo se otočím zády, až tě ten svalovec přijde vymlátit. A pak tě zmlátím taky."

V ten moment váš list vlastnictví nemá cenu toaletního papíru. Pokud tohle akceptujeme, pokud přistoupíme na to, že územní celistvost je obchodovatelná komodita za ego jednoho narcise, pak zítra může být na prodej Cheb. Nebo Těšínsko. Nebo vaše chalupa.

A co děláme my? V zemi, která má s "mnichovským diktátem" a kšeftováním s územím své nehezké zkušenosti? Náš premiér si šel koupit glóbus. Nekecám. Andrej Babiš utratil 15 tisíc za velký svítící glóbus, aby se - cituji - "podíval, kde to Grónsko je a o co tam jde".

Andreji, já ti to řeknu zadarmo. Je to ta velká bílá věc nahoře. Ale o zeměpis tu nejde. Ten glóbus je rekvizita. Je to zoufalá snaha hrát "chytrou horákyni" v momentě, kdy ti hoří střecha. Tvářit se, že "analyzujeme situaci", zatímco náš hlavní spojenec vydírá jiného spojence anexí území, není opatrnost. Je to zbabělost maskovaná za unboxing školních pomůcek.

Když se kšeftuje s územím členského státu NATO, nemáš studovat mapu. Máš studovat článek 1 a volat do Washingtonu, jestli se tam nezbláznili. Protože jestli je Grónsko na prodej za "klid", tak Karlovy Vary jsou ve slevové akci hned v dalším letáku.

Pokud dneska kývneme na to, že Grónsko je na prodej za "pocit bezpečí", v tu chvíli přestává platit i VÁŠ katastr. Váš dům už není váš. Je jen "dočasně pronajatý", dokud si ho nevšimne někdo silnější. Transakční diplomacie znamená, že nikdo nemá právo na existenci - má jen právo si ji každý měsíc znovu koupit.

A my nemáte nekonečně mnoho území na uplácení.

===

Co s tím? Můžeme brečet, můžeme si kupovat školní pomůcky na zeměpis. Ovšem tady nám pomůže lekce z biologie.

Sršeň asijská. Zabiják včel. Je to monstrum a v Evropě invazní druh.

Když vletí do úlu evropských včel, je to masakr. Evropská včela medonosná se snaží bojovat každá za sebe. Bodají. Bzučí. Hrdinně umírají. Sršeň je vyhladí všechny.

Japonské včely dělají něco jiného.

Když sršeň vletí do úlu, neútočí po jedné. Včely na něj naběhnou všechny najednou. Vytvoří kolem něj těsnou, vibrující kouli těl. Uvnitř té koule začnou kmitat svaly. Nebodají. Vyrábějí teplo.

Zvednou teplotu uvnitř koule na přesně 46 až 47 °C.

A tady je ten vtip:

Sršeň umírá při 46 °C.

Včela umírá až při 48-50 °C.

Včely toho giganta prostě uvaří zaživa. Využijí tu malou, titěrnou výhodu dvou stupňů Celsia. Ale funguje to jen za tří podmínek:

- Totální synchronizace. Musí tam být všechny. Kdyby půlka včel řekla "já chci být neutrální", teplo nebude a sršeň je sežere.

- Ochota k nepohodlí. Uvnitř té koule je vedro. Je to na hranici přežití. Bolí to. Některé včely to někdy nepřežijí. Ale úl ano.

- Žádné vyjednávání. S predátorem se nediskutuje o ceně medu. Predátor se vaří.

Evropa je teď ten úl. Trump (nebo Putin, to je v tomhle mechanismu jedno) je sršeň. Je velký, má pancíř a kusadla.

Pokud se budeme chovat jako Babiš - tedy zmateně poletovat s glóbem, snažit se s tím sršněm individuálně dohodnout a doufat, že si vybere souseda - dopadneme jako včela medonosná. 

Rozkousaní na kusy.

Jediná šance je jednota. Solidarita. Ne jako prázdné slovo z letáku EU, ale jako fyzikální nutnost.
Musíme se semknout a vytvořit takové horko (ekonomické, diplomatické, vojenské), že to spálí každého, kdo sáhne na naše území.

Ano, bude nám v té kouli vedro. Budou cla. Bude to drahé. Bude to nepohodlné. Je to "riskantní manévr".

Ale alternativa je, že nás postupně vyzobou jednoho po druhém.

Takže zpátky k otázce z horské dráhy: "Už můžu začít křičet?"

Ano. Křičte.

Ale ne hrůzou. Křičte na ty, kdo vám tvrdí, že "se nás to netýká".

Křičte na ty, kdo ukazují glóbus místo páteře.

Křičte, že odmítáte být sobecká včela, která udělá díru v obraně, protože se jí nechtělo do horké koule solidarity.

Ta kláda v Prátru se právě rozjíždí dolů. Držte se. A hlavně - držme při sobě. Jinak nás ten sršeň sežere všechny. Jednoho po druhém.

0
Vytisknout
315

Diskuse

Obsah vydání | 20. 1. 2026