6. 2. 2026
Zdá se stále pravděpodobnější, že vojenská operace bude provedena mnohem dříve – dříve, než bude Evropa, která zvyšuje investice do obrany, připravena k plnohodnotnému odporu.
"Podle našich odhadů bude Rusko schopno během jednoho roku přesunout velké množství vojáků," řekl nizozemský ministr obrany Ruben Brekelmans v rozhovoru pro WSJ. "Vidíme, že už zvyšují své strategické zásoby, posilují svou přítomnost a zbraně podél hranic NATO." I bez mírové dohody o Ukrajině by Rusko mohlo okamžitě uvolnit až 200 000 vojáků jednoduše přechodem z útočných operací na držení pozic na ukrajinské frontě, podle některých evropských představitelů a bezpečnostních analytiků.
V prosinci německá mediální společnost Welt uspořádala tzv. válečné hry v Berlíně za účasti 16 bývalých politiků, úředníků, německé armády, struktur NATO i odborníků. Scénář počítal s invazí ruských vojsk do Litvy dne 27. října 2026. Pod záminkou humanitární krize v kaliningradské oblasti skupina 15 000 vojáků obsadila litevské město Marijampolė, důležité dopravní centrum poblíž tzv. Suwalského koridoru – přibližně stokilometrového úseku litevsko-polské hranice vedoucího od Běloruska po Kaliningradskou oblast. Suwalský koridor je tradičně považován za jeden z hlavních potenciálních cílů Ruska na východním křídle NATO.
Účastníci válečné hry, která se konala na Univerzitě Bundeswehru v Hamburku, byli rozděleni do dvou týmů: "modrý" (německá vláda) v roli kancléře Německa vedl bývalý generální tajemník současné vládnoucí strany CDU Peter Tauber, "červený" (Rusko) Alexandr Gabujev, ředitel Berlínského Carnegieho centra pro studium Ruska a Eurasie, v roli prezidenta Ruska.
Moskva prezentovala svou invazi jako humanitární misi a umožnila americkému prezidentovi odmítnout dodržovat článek 5 Charty NATO o kolektivní obraně. Německé úřady byly nerozhodné a Polsko, ačkoliv oznámilo mobilizaci, neposlalo vojáky do Litvy. Německá brigáda (stále daleko od dostatku personálu) nebyla schopna Litevcům pomoci, částečně proto, že ruské drony umístily miny na silnice vedoucí z její základny.
Díky tomu si "červený" tým během několika dnů zajistil dominantní pozici v baltských zemích, zahájil invazi s pouhými 15 000 vojáky a zničil důvěryhodnost NATO, jehož členové nejednali jako jednotná fronta.
Vídeňský vojenský expert Franz-Stefan Gadi, který vedl tažení za náčelníka ruského generálního štábu, vysvětlil: "Odstrašení závisí nejen na schopnostech, ale také na tom, co si nepřítel myslí o našem odhodlání. V této válečné hře jsme s "ruskými kolegy" věděli: Německo bude váhat. A to stačilo k vítězství."
"Rusové dosáhli většiny svých cílů bez nasazení významných sil," řekl polský bezpečnostní analytik Bartłomiej Kot, který zastával roli polského premiéra.
Ve skutečnosti by bylo možné takovému scénáři díky varováním zpravodajských služeb předejít, je si jistý náčelník generálního štábu Litvy, kontradmirál Giedrius Premeneckas. Před ruskou invazí na Ukrajinu bylo dostatek informací, že Vladimir Putin vážně zamýšlel vyslat vojáky; Spojené státy před tím neustále varovaly už od listopadu (nezávislí experti už od léta 2021 - pozn. KD), Ozbrojené síly Ukrajiny měly příležitost připravit se a zabránit třídenní bleskové válce.
Navíc, i bez spojenců by litevská armáda – 17 tisíc vojáků v době míru a 58 tisíc po okamžité mobilizaci – mohla odrazit útok na Marijampolė, věří Premeneckas. Moskva by podle něj měla také zohlednit rizika.
Pokud by Rusko něco takového začalo, NATO by mělo jasně dát najevo, že v tomto případě ztratí Kaliningrad.
Nicméně evropští představitelé a odborníci upozorňují, že Rusko již uvedlo ekonomiku do válečného stavu a jeho program zbrojení a výcviku záložníků daleko přesahuje potřeby ukrajinského tažení. Například nadále vyrábí moderní tanky T-90, ale ty již nejsou posílány na ukrajinskou frontu.
Stratégové NATO jsou také znepokojeni ruskými vojenskými plány pro švédské, finské a dánské ostrovy v Baltském moři, části Polska a severní oblasti Norska a Finska, stejně jako možnost útoků na evropskou strategickou infrastrukturu – až po nizozemský přístav Rotterdam v západní Evropě, kdy by v případě vojenského konfliktu měly dorazit posily z nekontinentálních zemí NATO.
Zdroj v angličtině: ZDE
Diskuse