Kritika imperialismu nemusí být kompletní, aby byla pravdivá
26. 2. 2026 / David Marenčák
čas čtení
4 minuty
Objektivní stav navzdory vší tuzemské a západní propagandě je takový, že imperialismus číslo jedna, dva až pět set je imperialismus americký a evropský – jak historicky, tak aktuálně (a pokud tomu nevěříte, nebo o tom nic nevíte, vyhledejte si patřičné relevantní vědecké či oficiální zdroje, viz zde na Britských listech částečně publikovaná kniha Dana Veselého). Až daleko za nimi jsou ty ostatní, jako ruský, čínský, svahilský a jánevímjaký. Jelikož jsme součástí toho západního, je logické se soustředit na ten, který alespoň dle teorie o občanské společnosti a funkčnosti demokracie máme možnost nějak ovlivnit.
Ba co víc – od performativního, zcela bezzubého a tuctového odsuzování a kritizování imperialismů konkurenčních tu máme mainstreamová média a doprovodnou propagandistickou mašinerii. Proč by tedy prostý člověk měl ještě něco přidávat? Aby se konformně zařadil mezi ty správné, slušné, nebo spíš poslušné? Aby v pohodlí a klidu před obavami ze sebemenších perzekucí a pronásledování kritizoval po směru větru?
Kritizovat přednostně imperialismus americký a evropský, oproti tomu ruskému nebo čínskému, je tedy nejen logické, racionální, ale také morálně správné. Zvláště po posledním velkém projevu Marca Rubia, který chce historii těch nejkrvavějších genocidních kolonialismů znovu oprášit. Pokud na nějakém zlu neseme byť jen formální podíl, je žádoucí vyvíjet tlak na naše volené zástupce, nikoli na vlády zemí, kterým oficiálně nemáme co říci.
Totéž lze konstatovat i pro pozornost a zdroje věnované lidským právům výhradně u našich konkurentů, nepřátel nebo zemí naším kolonialismem zdevastovaných a rozpadlých, zatímco vlastní problémy necháváme dekády ležet a vyhnívat (anticiganismus, rasismus, ageismus, ableismus, homofobie, protiuprchlické nálady, islamofobie, rusofobie atd.).
Takže je nejen jalové, ale vlastně značně licoměrné neustále whataboutistické dožadování se na kriticích západního imperialismu – málo kritizujete ten ruský, a proto jste pokrytci a „sváteční anti-imperialisté“.
Jako by člověk musel povinně odříkat rituální modlitbu, co všechno kde odsuzuje TAKÉ, aby měl právo kritizovat to, co chce kritizovat především. Vždy se totiž najde nějaký chytrolín, který vytáhne kolonialismus Ománu v 17. století a začne vykřikovat, že dokud nenapíšete deset peer-reviewed článků na toto téma, nemáte právo kritizovat jiné kolonialismy.
Nemluvě o všech těch nactiutrhačných propagandistických nálepkách a cejchách, jako proruský, proputinovský, kremrolí, kremlobotí, pátá kolona, vlastizrádci, dezoláti, zaprodanci, agenti, filcky, švábi atd. ad nauseam, které jsou jen normalizační obdobou umlčování demokratické diskuze.
Ale jak se říká – nikdo není doma prorokem. Pohodlnější a pro zisk ve všech podobách bylo a bude vždy výtěžnější kritizovat po větru a tam, kde nemáme žádné páky ani vliv něco reálně ovlivnit. S emotivní kritikou Ruska uděláte pohodlně expertní kariéru v médiích hlavního proudu i jako nedouk s osmi třídami základní školy, nebo absolvent oboru kuchař-číšník. S kritikou domácích poměrů a zodpovědnosti budete za hlupáka i jako světově proslulý zasloužilý profesor mezinárodních vztahů s mnoha tituly a oceněními.
Já kariéru nedělám, ani nehoním vodu, takže mohu konstatovat, že když je kritiky ruského a čínského imperialismu, porušování lidských práv, válečných zločinů atd. v mainstreamu vrchovatě plno a já vůči tomu nemám víceméně námitek, nevidím důvod opakovat již tisíckrát řečené a budu se věnovat něčemu, co dle mého v informačním prostoru chybí, nebo je reprezentováno nedostatečně.
222
Diskuse