Radko Kubičko: „Už třicet let bojuji s cenzory různého druhu.“
28. 4. 2026 / Daniel Veselý
Nemohu než souhlasit prakticky se vším, co tzv. veřejnoprávním médiím ve svém textu vytýká David Marenčák. Ano, ona domnělá veřejnoprávnost je pouhé kódové slovo pro nemilosrdné prosazování neoliberální ortodoxie ve všech sférách veřejného života. Případ izraelské genocidy v Gaze je posledním hřebíčkem do rakve. Česká televize a Český rozhlas celé dekády selhávaly v zahraničně-politických otázkách, kdy obsedantně líčily země mimo západní civilizační okruh jako inherentně zločinné, zatímco „svobodný svět“ představoval vrchol civilizační evoluce. Totéž platí i pro socio-ekonomické problémy, kdy je volnotržní ekonomika považována za obdobu fyzikálních zákonů. Vše ostatní se jaksi ocitlo na okraji.
Sociolog Standa Biler se na webu Alarm zastává současného modelu fungování, když argumentuje, že zrušení koncesionářských poplatků a zahrnutí financování ČT a ČRo do státního rozpočtu jsou kroky nežádoucím směrem. Ačkoli s Bilerem v jádru souhlasím, nesouzním s jeho tvrzením o pouhém chybování veřejnoprávní scény.
To, že to nyní bude ještě horší, je věc druhá. Pokud ale vycházíme z tvrzení, že veřejnoprávnost v České republice je pouhé simulakrum, tak je zachování statu quo kontraproduktivní. ČT i ČRo Plus měly bezpočet možností k nápravě. Jenže tyto sdělovací prostředky se ani nedovedou zbavit svých nejtoxičtějších redaktorů, jako jsou David Borek, Jakub Szántó nebo Jan Fingerland. Je proto naivní se domnívat, že by se při zachování stávajícího modelu financování „veřejnoprávníci“ chytli za nos.
O Babišových úmyslech ani vládách jsem si nikdy nechoval žádné iluze. A koaliční hybrid s Motoristy a SPD je bezesporu ještě horší než předchozí dva Babišovy kabinety. Koneckonců netuším, zda někdo v tuzemské komentátorsko-stenografické obci dokázal napsat kritičtější text na adresu vlády v čele s tímto oligarchou, který se vymknul kontrole svého stavu. Ti chytřejší totiž jim nakloněné partaje podporují nepřímo.
Nechť si ti, kdo touží po zpravodajství a publicistice z dílny ČT a ČRo, platí jejich služby sami. Zastánci těchto sdělovacích prostředků okázale ignorují fakt, že spousta Čechů jejich činnost buďto nepotřebuje, nebo jim přímo vadí. Proč se neinspirovat třeba Netflixem a dalšími streamovacími platformami?
Mohu čtenářům prezentovat své zkušenosti z externí spolupráce s ČRo Plus zhruba v letech 2014 až 2020, kdy jsem napsal zhruba 120 textů, účastnil se debat „renomovaných komentátorů“ a pořadu Pro a proti. Své komentáře, náležitě upravené pro veřejnoprávní formát, jsem na vlnách Pluska mohl publikovat pouze díky zesnulému redaktorovi Radko Kubičkovi. Na rozdíl od mainstreamových komentátorů jsem načtené články vysílané v relaci Názory a argumenty musel formulovat jako prognózy. V drtivé míře totiž vypadávaly ze seznamu příspěvků. Nezřídka je příslušní redaktoři zveřejňovali s týdenním až čtrnáctidenním zpožděním.
Obzvláště jsem ležel v žaludku Janu Fingerlandovi. Měl ale naštěstí tolik slušnosti, že mi to vmetl do očí se slovy, že tam nemám co pohledávat. Alespoň byl upřímný. Jednou si mě vzal na kobereček Kubičkův nadřízený Petr Šabata, kterého zděsil můj příspěvek o svědectví izraelských vojáků zpovídajících se ze svých zločinů. Za jeho bedlivého dohledu jsem text musel upravit do stravitelnější podoby. Radko Kubičko mi posléze sdělil, že si Šabata kvůli mně musel otevřít deník Guardian...
Ostatně „bezpečnější“ bylo psát o zahraničně-politických eskapádách a zločinech amerických vlád než odevzdávat kriticky laděné texty o Izraeli a Palestině.
Ke konci mé externí spolupráce s Pluskem měl Kubičko čím dál větší problémy s protlačováním mých komentátorských textů. Některé z nich nebyly vůbec odvysílány. Jednou, když Kubičko opět do Názorů a argumentů nedokázal protlačit můj komentář, napsal mi větu, jež by měla být vytesána do žulového kamene: „Už třicet let bojuji s cenzory různého druhu.“ Kubičko samozřejmě nebyl žádný levičák, to by nemohl mít seniorní pozici na Plusku. Byl však velmi otevřený názorům, nehledě na jejich ideologické zabarvení.
Názorným příkladem „veřejnoprávního zglajchšaltování” budiž původně inspirativní novinářka Apolena Rychlíková. Ta svou kariéru na vlnách Pluska zahájila poté, co jsem tamtéž působil já. Ona se dokonale dokázala přizpůsobit domněle veřejnoprávnímu formátu, neboť si plně osvojila transatlantické hodnoty, ať už si pod tím představíme cokoli. O některých věcech je totiž zapovězeno psát.
Diskuse