Česko jako prostor „kanadských“ trávníkářů
13. 5. 2026 / Beno Trávníček Brodský
čas čtení
4 minuty
Pozn. JČ: V Británii upozorňují média a odborníci, že se v květnu tráva vůbec nemá sekat, protože tím zničíte nejen svou přírodní flóru, ale katastrofálně zlikvidujete i celou faunu, veškerou kulturu brouků a ostatních miniaturních zvířat, která by normálně jinak v trávě žila.
Beno Trávníček Brodský:
Odstěhovali jsme se před
časem na venkov ze středně velkého města - za čistým vzduchem, klidem, selským
rozumem, gruntovní morálkou... Leccos z toho jsme tu našli, ale také pár
zlozvyků, které se patrně vůbec neváží na velikost sídla – jsou zkrátka všeobjímající.
O neumění topit správně pevnými palivy, tedy bez zbytečného „čudění“, už jsem
psal. Teď bych se rád zmínil o problematice sečení trávy.
Mnoho sousedů ji drtí a drtí a drtí... Jak trošku povyroste,
už ji čeká trest od sekačky. Žádná kvítka pro hmyz či parádu – NIC. Něco jako
dlažba natřená na zeleno. Á... zákeřná pampeliška! Následuje frontální útok s
vypichovacím nožem. Mimochodem jednou se nějakého renomovaného bylinkáře ptali,
kdyby si směl vybrat jen jednu bylinku, která by to byla. Bez velkého
přemýšlení odpověděl smetánka lékařská (pampeliška). Nevím, zda je to všeobecně
známo, ale běžné rotační sekačky, kterými povětšině tito aktivisté sečou
trávníky dost nízko nad zemí, zdevastují květné rostliny často tak, že už
nemají z čeho kvést. Přitom i tyhle sekačky většinou umožňují séct výš než je
obvyklé.
Když nás jeden takový člověk občas navštíví na naší přírodní
zahradě, neopomene během povídání několikrát připomenout, že nemáme posečeno –
evidentně ho to irituje. My ale přiměřeně posečeno máme. Ale jen tam, kde se
pravidelně chodí a i tak na vyšší „strniště“. Tam, kde nám vysoká tráva vůbec
nevadí ji necháváme „až“... pak –
jednou, maximálně dvakrát ročně ji nějak zkrátíme, ale třeba také někde ne.
Manželka loni někdy na podzim postávala u našeho drobného
foliového jezírka, které funguje jako pítko pro hmyz, ptáky, ježky, kočky...
(má mělký neklouzavý sestup k hladině) a na okraji kterého roste pár trsů také
nedosékané trávy. Zvažovala, že by ji odřízla, ale objevila tam neuvěřitelný
„cvrkot“ malých oranžových broučků. Biotop jim byl ponechán – tráva tam
vydržela do jara.
Tedy, že „vymlátit“ všechnu trávu na zahrádce je hodně
přihlouplé je nasnadě. Druhým tupým fenoménem je vcelku masivní snaha řady
lidí, posečenou trávu někam „odbytovat“. Nasypat ji na veřejné prostranství už
dneska tak jednoduché není, protože každé takové prostranství patří někomu
konkrétnímu – minimálně obci. To ale řadu lidí k tolik potřebnému domácímu
kompostování a vracení organiky zpět do půdy stejně nevede - přecpávají s ní
kontejnery. Ty alespoň v nové době už většinou nesměřují na skládku SKO, ale do
kompostáren či anaerobních digescí (bioplynek). Užitek z té organiky pak ale má
někdo jiný a navíc to stojí zbytečné provozní náklady a další související
poškozování ŽP dopravou.
Proč to píšu? Bylo by hezké, tak jak jsme se docela dobře
naučili třídit odpadky a už je nesypeme všechny do jedné „popelnice“, abychom
se naučili starat o své zahrádky trochu udržitelnějším způsobem. Tedy ti, kteří
to zatím nedělají. Zahrádky jsou často v naší „zemědělsko-průmyslové“ krajině
jedním z mála dobrých útočišť pro volně žijící živočichy – povětšině ohrožené.
Jde o jednu z mála věcí, kterou máme úplně celou ve svých rukách!
146
Diskuse