Já prostě jsem vědec, ať se vám to líbí, nebo ne
21. 5. 2026 / Boris Cvek
čas čtení
5 minut
Umělá inteligence mě poučila, že se prý o mně
v české odborné veřejnosti říkalo a snad i stále říká, že nejsem skutečně
zásadním autorem článku, který byl v Nature publikován o mechanismu účinku
disulfiramu (antabusu) proti rakovině. Zdůvodnila to mimo jiné 1. závistí, 2.
nemám granty, 3. nedělám v laboratoři.
Tady bych rád zdůraznil, že bez grantových prostředků
Jiřího Bártka a bez experimentální práce na prvním místě Zdeňka Škrotta by ten
článek neměl nejmenší šanci vzniknout. Oba zmínění (a nejen oni… vše je popsáno
v článku níže a také přímo v tom Nature je přesně vyjmenováno, kdo co
dělal) přinesli taky zásadní intelektuální vnos. A právě intelektuální práce je
ve vědě tím hlavním kritériem autorství. To se v české vědě často nechápe,
protože vědec je v Česku na prvním místě polodementní laborant, který nemá
široký kontext znalostí.
Fakta jsou taková, že ten článek v Nature má tři
korespondenční autory: Cvek, Deshaies, Bártek. Já jsem se jím stal na
intervenci Raye Deshaiese. Psal mi, že pokud by to bylo tak, že já, nebo on,
tak já. Tu korespondenci mám archivovanou. Jak k tomu celému vlastně
došlo? V roce 2007 (to mi bylo 31 let a byl jsem absolutní nula) jsem
publikoval článek v Current Pharmaceutical Design (v poděkování jsou
mezinárodně uznávaní vědci, se kterými jsem obsah komunikoval, protože v ČR
tomu tématu nikdo nerozuměl, ani můj formální spoluautor) – v tom článku
je formulována zcela konkrétní hypotéza, jak komplexy disulfiramu s kovy
zabíjejí nádorové buňky.
Jde o to, že ty molekuly podle mého tehdejšího názoru
zasahují tzv. JAMM doménu. Tu objevil tým profesora Deshaiese z Caltechu a já
jsem mu v létě 2007 poslal chemické látky, aby tu mou hypotézu
experimentálně ověřil. V téže době jsem kontaktoval také Ping Doua
v Detroitu, kde rychle udělali základní experimenty s látkami, které
jsem jim poslal. Ano, nepotřeboval jsem granty ani vlastní ruce. Udělali to
oni. Byl z toho článek v Journal of Medicinal Chemistry, kde jsem
první a (spolu s Douem) korespondenční autor.
Jestli je důvodem k pohrdání, že bez grantů a
laboratoře jsem tohle dokázal, tak prosím. Ale tvrdit, že nejsem vědec a
chemik, když mám autorství těchto článků, je absurdní, odporná lež.
V laboratoři Raye Deshaiese, kterého jsem měl možnost v létě 2012
navštívit, nakonec byla moje hypotéza vyvrácena. Tým Jiřího Bártka do celé
spolupráce vstoupil ještě v době, kdy šlo o to testovat mou JAMM doménovou
hypotézu. Strávili jsme nad tím s Martinem Mistríkem (dalším naprosto
klíčovým autorem toho článku v Nature), šéfem Bártkovy laboratoře
v Olomouci, mnoho hodin času.
Ten klíčový objev, který nakonec udělal velký dojem i
na Deshaiese, se stal náhodou v rukou Zdeňka Škrotta (studenta, který
původně dělal bakalářskou a magisterskou práci pod mým vedením) díky tomu, že
dostal možnost pracovat v laboratoři Jiřího Bártka. Celý intelektuální
rámec je dán ale testováním JAMM doménové hypotézy a hledáním, co se tedy děje
v buňce, když ona neplatí. Deshaiese a Bártka jsem dal dohromady já nad
mým tématem. O disulfiram nebo dithiokarbamátech nikdy předtím – na rozdíl ode
mě – oni dva nic nepublikovali.
Celé to pak dostává další rámec mou brutální kritikou
laviny nesmyslných, vysoce škodlivých článků – včele s článkem
publikovaným v Nature Immunology – které ukazují na vědecké úrovni, že
disulfiram údajně léčí desítky nemocí včetně sepse, tuberkulózy, Alzheimera,
obezity a tak dále a tak dále. Tato moje kritika byla podpořena Nicholasem
Meanwellem, dlouholetým představitelem farmaceutické firmy Bristol-Meyers a
doyenem americké medicinální chemie. Díky němu vyšla v roce 2023
v ACS Medicinal Chemistry Letters. Nick pro mě ten článek několikrát
jazykově upravoval. Autor je tam jediný a jmenuje se Boris Cvek, Nick je
v poděkování. Jestli někdo chce tvrdit, že nejsem vědec, chemik, tak je
prostě obludný lhář a pitomec. Ano, pracuji bez grantů, intelektem, dokonce už
deset let jako zaměstnanec teologické fakulty. No a co? Co jste dokázali vy?
Máte korespondenční Nature? Děláte masivní kritiku svého oboru? Navrhujete
systémovou reformu světového zdravotnictví (moje články v Drug Discovery
Today 2012 a 2022)? Co jste za ty své granty a těma svýma rukama kdy udělali?
Neměli bychom se na to pořádně podívat?
Více o vzniku článku v Nature se lze dočíst ve
v článku, který jsem publikoval ve Vesmíru v roce 2018:
264
Diskuse