Horko? Sázejme stromy a keře

26. 6. 2026 / Ivan Větvička

  

Ve Tbilisi, které v létě tradičně trpí teplotami, jimž se nadcházející víkend v Čechách přiblíží, byly v 19. století vysazovány velké druhy stromů nejenom na hlavních bulvárech, ale i ve vedlejších ulicích. Jejich přínos je pro mikroklima takto upravených čtvrtí zásadní. Měli bychom se z této zkušenosti poučit.

A že na stromy není na některých ulicích místo? Ale je, stačí přehodnotit priority. Mohou růst u obrubníku chodníků, nebo v konečném součtu zabrat několik parkovacích míst na vozovce. A že třeba v historické zástavbě v minulých staletích nebyly? Asfalt tam dříve také nebyl, ani sloupy veřejného osvětlení nebo tramvajová trolej. Doba i podnebí se mění a město se musí přizpůsobit, aby se v něm dalo pohodlně žít.

Vesnice se přizpůsobí mnohem snáz, obvykle tam je více místa a nižší zástavba. Opravdu není nezbytné mít tolik ploch asfaltu ani zámkové dlažby. Dříve velké stromy u stavení chránily dům před úderem blesku, dnes máme hromosvody a oceníme především jejich vlahý chladivý stín.      

Ostatně, stromy můžeme sázet i na střechy. Klidně i pořádná dubiska. V Itálii to dokázali už v 15. století. Rodina Guinigiových tak ozdobila střechu své 45 metrů vysoké útočištní věže v Lucce (na přiložené fotografii). Samozřejmě jim tehdy nešlo o zlepšení městského mikroklimatu. Byl to projev furiantství nesmírně bohatého rodu, který si mohl dovolit vysázet dubový hájek „v nebi“, ale nám to ukazuje, že na střešních zahradách nemusíme mít jenom trávu, rozchodníky a sakury v sudech. Inspirují se tím architekti novostaveb?    

A kam opravdu nemůže strom, strčme keř. Rychle vytvoří korunu dost velkou na to, aby přispěla k optimalizaci mikroklimatu a mnohé druhy snesou i brutální řez. Mohou se tedy zelenat i na stísněném místě.