Tato série čtyř klíčových voleb by mohla tento trend buď zastavit, nebo naopak posílit. V každém z těchto soubojů svádějí prodemokratické strany těsný souboj se současnými či aspirujícími autokraty. Výsledky v každém z těchto případů budou mít pravděpodobně dopad na dané regiony i mimo ně.

V neděli se v Brazílii uskutečňuje druhé kolo prezidentských voleb, v němž vede kandidát z krajní pravice. Pokud zvítězí, Flávio Bolsonaro vyhrožuje, že „změní ústavu“, omilostní svého otce za přípravu státního převratu a uvolní ekologická omezení, což je pro amazonský deštný prales zásadní otázka.

Ve stejný den bude poloautokratický režim, který v Srbsku již 12 let vede Aleksandar Vučić, čelit své nejtěžší výzvě v podobě nekonvenčního studentského protestního hnutí, které nasazuje skupinu málo známých akademiků a technokratů s jednoduchým sloganem „Srbsko, nebo mafie?“.

V úterý přijde na řadu Benjamin Netanjahu, který se ve volbách postaví svým soupeřům. Izraelský vůdce, který stál v čele země 19 z posledních 30 let, dohlížel na dlouhotrvající období úpadku demokracie a eskalace porušování lidských práv. Je hledán Mezinárodním trestním soudem za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti v Gaze a v případě porážky mu hrozí zvýšené právní riziko v souvislosti s probíhajícím korupčním procesem v jeho vlastní zemi. Jeho krajně pravicová koalice v současné době zaostává za opozičním blokem.

3. listopadu, na sklonku těchto potenciálně historických deseti dnů, čelí imperiální styl prezidentství Donalda Trumpa odmítnutí ze strany amerických voličů v mezivolebních volbách, přičemž alespoň jedna komora Kongresu, a možná i obě, pravděpodobně připadne demokratům. Ti však poté budou čelit nelehkému úkolu, jak zkrotit Trumpovy excesy, kvůli nimž USA prudce klesly v Indexu liberální demokracie institutu V-Dem.

Až se v úterý v USA spočítají hlasy, svět by mohl vypadat výrazně jinak. Nejenže se tyto čtyři blížící se souboje odehrávají v těsné časové blízkosti, ale jsou také vzájemně propojeny. Trumpovo hnutí MAGA poskytlo otevřenou politickou podporu Netanjahuovi, Vučićovi a Bolsonarovi. V telefonech studentů a prodemokratických aktivistů v Srbsku byl nalezen špionážní software Pegasus izraelské výroby. Bolsonaro je silně proizraelský a slibuje, že bude následovat příklad USA a přesune brazilské velvyslanectví do Jeruzaléma. USA dodaly velkou část výzbroje pro Netanjahuovy války. Srbsko se zavázalo utratit 2 miliardy dolarů za izraelské obranné systémy a v září obě země otevřely společný závod na výrobu sledovací a útočné techniky.

Vítězství autoritářské pravice v jedné zemi posílí její protějšky v jiných zemích a naopak vítězství prodemokratických aktivistů v každém z těchto soubojů dá naději a povzbuzení jejich spojencům po celém světě.

Tyto čtyři volby mohou být úzce propojené, ale boj mezi autoritářstvím a demokracií nabývá v každé zemi velmi odlišných podob. Šance se v každém případě liší, stejně jako to, o co se hraje, ale ve všech případech jde o těsné souboje.

Surfaři se shromáždili během demonstrace na obranu demokracie a na podporu snahy Luize Inácia Luly da Silvy o znovuzvolení na pláži Milionários v São Vicente v São Paulu. Na transparentu je nápis „Za demokracii“. Fotografie: Roosevelt Cassio/Reuters

Brazílie

28. místo v žebříčku indexu demokracie

Brazílie zažívá demokratické oživení od chvíle, kdy se Luiz Inácio Lula da Silva ujal úřadu prvního dne roku 2023 a zmařil tak pokus svého krajně pravicového populistického předchůdce zvrátit výsledek říjnových voleb. Podle měřítek organizace V-Dem má nyní Brazílie lepší demokratické parametry než Spojené království a mnohem lepší než Spojené státy.

Poražený v těchto volbách před čtyřmi lety, Jair Bolsonaro, bývalý voják, který sloužil za 21 let trvající brazilské vojenské diktatury a dodnes ji obdivuje, byl odsouzen k 27 letům vězení za pokus o státní převrat s cílem udržet se u moci. Nyní se jeho syn Flávio snaží jít v jeho stopách a do druhého kola voleb, které se koná v neděli, vstupuje s malým, ale významným náskokem před Lulou.

Mladší Bolsonaro slíbil nejen osvobodit svého otce, ale také potrestat členy soudnictví zapojené do jeho stíhání. Pokud zvítězí, bude mít v Kongresu k dispozici podporující pravicovou většinu a slíbil, že změní ústavu a „znovu zdemokratizuje zemi“. Tento termín odkazuje na přechod od vojenské vlády v roce 1985 a pro brazilskou levici zní z úst přiznaného obdivovatele prominentních členů junty děsivě orwellovsky.

Bolsonaro vedl kampaň založenou na tvrdé politice v oblasti práva a pořádku, zaměřené na řešení chronického problému vysoké kriminality. Prosazuje snížení věku trestní odpovědnosti pod 18 let, posílání většího počtu teenagerů do vězení a volá po soudních reformách, což jeho kritici interpretují jako záměr zaútočit na nezávislost soudů.

Příznivci volební listiny „Studentská listina – Studenti vítězí“ se účastní závěrečného předvolebního shromáždění na náměstí Slavija v Bělehradě v Srbsku, 22. října 2026. Fotografie: Marko Đurica/Reuters

Srbsko

Hodnocení indexu demokracie: 112

Během svých 12 let v úřadu prezidenta Aleksandar Vučić postupně podkopával pilíře srbské demokracie. Spolu se svými spojenci převzal kontrolu nad téměř všemi televizními kanály v zemi, což má za následek, že v průběhu současné volební kampaně je na televizních obrazovkách celé země naprosto dominantní. Budoucnost posledních dvou nezávislých zpravodajských kanálů je nyní nejistá, protože je během kampaně odkoupil portugalský investor s vazbami na svržený maďarský režim Viktora Orbána.

Vládnoucí Srbská pokroková strana (SNS) proměnila ministerstva a další státní instituce v politické nástroje do takové míry, že podle slov Raši Nedeljkova, programového ředitele Centra pro výzkum, transparentnost a odpovědnost, „je hranice mezi státem a stranami téměř smazána“.

Dosud byly opoziční strany usilující o omezení vlivu Vučiće slabé a rozdělené, ale srbskou politiku před dvěma lety změnil zhroucení betonového přístřešku na dav lidí na nádraží v Novém Sadu, při kterém zahynulo 16 lidí. Tato tragédie zviditelnila hluboké rozčarování v celé zemi a vyvolala masové hnutí vedené studenty, které od té doby odolává státnímu zastrašování a nyní staví proti SNS kompletní kandidátní listinu.

Kandidáti, stejně jako studenti, kteří je nominovali, se mezi sebou neshodují v klíčových politických otázkách, ale vykazují puristické lpění na přímé demokracii. Rozhodnutí se přijímají na velkých plenárních zasedáních a nikomu nebylo dovoleno vystupovat jako jasně identifikovatelný vůdce.

Aby v neděli zvítězili, budou studenti muset prolomit zažité vzorce srbské politiky, a zejména Vučićův vliv na jeho loajální voličskou základnu na venkově. Pokud se k vítězství přiblíží, hrozí riziko nepokojů a násilí. Strana SNS má v minulosti záznamy o tom, že platila bandy rváčů za narušování shromáždění opozice, a tyto gangy se mohou objevit u volebních místností, pokud se Vučić bude cítit ohrožen. I studenti slíbili, že vyjdou do ulic, aby bránili vítězství, které v neděli očekávají.

Volební billboard strany Likud s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem v Jeruzalémě. Fotografie: Jewel Samad/AFP/Getty Images

Izrael

Hodnocení v indexu demokracie: 48

Izraelská demokracie byla vždy jen částečná. Palestinci na okupovaných územích nemají volební právo ani mnoho dalších práv, zatímco izraelští osadníci žijící v jejich sousedství jsou považováni za plnoprávné občany a poskytují zásadní podporu krajně pravicové koaliční vládě Benjamina Netanjahua. Tato vláda však bude v úterních parlamentních volbách bojovat o své přežití.

Palestinci s izraelským občanstvím tvoří asi pětinu obyvatelstva, ale v Knesetu jsou trvale nedostatečně zastoupeni. K volbám se účastní v menším počtu než izraelští židé, přičemž mnozí z nich považují účast za zbytečnou v systému, který je systematicky vylučuje. Hlavní opoziční blok, který Netanjahuovi klade odpor, vyloučil možnost koalice s arabskými stranami, i kdyby to znamenalo rozdíl mezi jasným vítězstvím a nejistou patovou situací po rozdělení křesel v Knesetu.

Netanjahu byl po většinu uplynulých tří desetiletí střídavě izraelským vůdcem, ale během téměř čtyř let svého současného funkčního období, v koalici s extrémními stranami podporovanými osadníky, rozpoutal ofenzivu proti izraelským demokratickým normám, přičemž se ve jménu „reformy“ snažil omezit nezávislost soudnictví, vyvíjel tlak na nezávislý tisk a politizoval policii, armádu a vnitřní bezpečnostní službu Šin Bet.

Opoziční blok vedený bývalým generálem Gadi Eisenkotem sdílí v otázce Palestiny do značné míry Netanjahuův pohled, když z velké části podporuje válku v Gaze a odmítá akceptovat řešení dvou států. Je však odhodlán vymýtit korupci v jeho vládě a její autokratické excesy. Očekává se, že v úterních volbách získá více křesel než vládní koalice, ale nedosáhne jasné většiny. K tomu bude možná muset uzavřít dohodu s dlouho ignorovanou palestinskou menšinou v Izraeli.

USA

Hodnocení v indexu demokracie: 51

Žádná západní země v moderní době se „neoddemokratizovala“ tak rychle jako USA za necelé dva roky druhého funkčního období Donalda Trumpa. Díky Kongresu ovládanému loajálními republikány a převážně poddajnému Nejvyššímu soudu si vybudoval imperiální prezidentský úřad, často vládne prostřednictvím výkonných nařízení a mění státní instituce v politické nástroje – včetně orgánů vnitřní bezpečnosti, jako je ministerstvo spravedlnosti a FBI –, které byly zneužity proti politickým oponentům, nezávislým státním zástupcům a novinářům.

Politika administrativy, domácí i zahraniční, byla využita k vytváření příležitostí k osobnímu obohacení pro Trumpovu rodinu a přátele.

Imigrační a celní služba (ICE) byla výrazně rozšířena o málo vycvičené, ale těžce ozbrojené rekruty a nasazena po celé zemi, čímž pošlapává občanská práva kohokoli, převážně Latinoameričanů, podezřelých z nelegálního pobytu.

Vzhledem k tomu, že popularita prezidenta je na rekordním minimu, mají demokraté velkou šanci získat většinu ve Sněmovně reprezentantů a menší šanci na vítězství i v Senátu.

I kdyby však získali kontrolu nad oběma komorami, existují meze toho, jak daleko mohou zajít při omezování autoritářských excesů Trumpovy prezidentské funkce. Lze očekávat, že bude hojně využívat svého práva veta, a demokraté nebudou mít dostatek hlasů k jeho přehlasování ani k překonání obstrukcí republikánů v Senátu.

Teoreticky má Kongres pravomoc nad rozpočtem a mohl by se pokusit podmiňovat financování vládních ministerstev a agentur provedením reforem. Demokratická většina by také využila své kontroly nad výbory k zahájení několika vyšetřování korupce a jiných protiprávních jednání a k vydávání předvolání vládním úředníkům.

V obou případech by však Trumpova administrativa mohla jednoduše Kongres ignorovat a odmítnout spolupracovat. Nejbezprostřednějším důsledkem vítězství demokratů proto pravděpodobně bude prodloužená ústavní krize, než dojde k jakémukoli návratu k demokratickým normám.

Zdroj v angličtině ZDE

Vytisknout