Je třeba jednat, čili pomoci politikům s bábovičkami
25. 10. 2026 / Boris Cvek
Když pominu asi patnáct minut zcela věcného vystoupení nejvyšší státní zástupkyně Bradáčové v dnešní nedělní debatě v České televizi, všechno bylo jako obvykle. Z toho, co říkala Bradáčová, bych zmínil to, že pokud jde o kriminalitu mladistvých, už dlouho se prý debatuje, a je třeba jednat.
Jak jednat? Mezirezortní spolupráce zejména na prevenci. Prý se mění motivace a povaha trestných činů dětí, prý je třeba pedagogiky a terapie. Důležitý mi také přijde důraz, který nejvyšší státní zástupkyně dala na to, že pokud by se snižoval věk trestní odpovědnosti, bylo by to jen pro vybrané, nejvážnější trestné činy, a vždy by se muselo stanovit, nakolik je dané dítě skutečně odpovědné.
Obrovský prostor v televizní debatě byl věnován samozřejmě, jak je zvykem, tématu dění ve Sněmovně v souvislosti veřejnoprávními médii. Ano, jde o tu noc z pátku na sobotu. Nemohu říci, že bych měl úplně jasno, ale snad jsem základní věci pochopil. Proč se vlastně hlasovalo v sobotu ve 4:36 ráno? Protože existuje nějaké pravidlo, že na diskusi je prý třeba devět hodin. Na druhou stranu i ministr spravedlnosti Tejc (za ANO) připustil, že se to mohlo posunout. Poslankyně Vesecká (motoristé) odmítla říci, ani po naléhání moderátora, zda věděla předem, že se zákon o veřejnoprávních médií bude schvalovat v noci z pátku na sobotu. Řekla ovšem, že šlo o to dostat ho do druhého čtení, kde se pak může vést debata.
Poslankyně Decroix (ODS) upozornila na snížení rozpočtu veřejnoprávních médií, což je asi ten skutečný problém. Ale to spíše zapadlo, i když se k tomu Tejc pak vrátil argumentem, že jde o návrat několik let zpátky. Což samo o sobě je kouzelné: až vám třeba někdo sníží mzdu, může říci, že nejde o snížení, ale o návrat, ideálně třeba po letech vysoké inflace. Samozřejmě jsme byli svědky obviňujícího vzpomínání, kdo za co může. Tejc upozornil na to, že instrument pevného hlasování zavedla minulá koalice. Ale kdo a proč se v tom má proboha vyznat? Občané jako rodiče mezi hádajícími se dětmi. Kolabuje vám život, mají politici přímou odpovědnost za řešení věcných problémů, které k tomu kolapsu vedou? Proboha, zapomeňte na vlastní děti, byt, práci, nemoc, a soustřeďte se na to, kdo komu kdy co udělal! Na lékárenských váhách važte provinění, studujte kontexty! Možná je to vlastně efektivní strategie, jak zastřít, že politici by měli problémy řešit a pomáhat lidem. Myslete místo toho na to, kdo zavedl ten či onen klacek a kdo jej proti komu použil a zda právem!
Pokud jde o názory účastníků první, tzv. expertní části, debaty, Witowská se shodla s prezidentem (ten tam nebyl, byl jen citován), že obě strany sporu by se měly uklidnit. Podle Witowské je jasné, že ve Sněmovně je většina, ale ta by měla prosazovat svou agendu nějak kultivovaně. Moderátor zmínil, že atmosféra ve Sněmovně měla blízko k fackování. Valachová si vzpomněla na podobné příklady z doby covidové pandemie. Zmínila také, že opozice se zřejmě dopustila taktické chyby tím, že veřejně padlo, že cílem je úplně zabránit, aby většina mohla ve Sněmovně prosadit tuto svou agendu. Pokud jde o hlasování o přestávkách, což samo o sobě jsou pro běžného člověka těžko srozumitelné technikálie, došlo prý k překročení tabu už v době protlačení církevních restitucí, kdy Sněmovně předsedala poslankyně Němcová. To uznal i právník Preuss jako dobrý argument pro koalici. Na druhou stranu jde prý o něco zcela výjimečného, tedy spíše argument pro to, aby se to nestalo zvykem. Podle Witowské premiér Babiš zvolil nepřijatelné přirovnání dění před Sněmovnou s útokem na Kapitol 6. ledna 2021 v USA zcela záměrně, aby vyvolal větší napětí ve společnosti. Ona sama tváří v tvář té rychlosti, tomu tlaku ze strany vlády, pokud jde o veřejnoprávní média, nevěří v dobré úmysly. Na čem byla si shoda, je rozdíl mezi právem a politickou kulturou, mezi tím, co chce Ústavní soud, a co je vhodné. Ostatně k důležitosti nepsaných, vžitých pravidel pro veřejné instituce mluvila i Bradáčová, docela dlouho a naléhavě, ale samozřejmě obecně, ne v souvislosti s konkrétním děním ve Sněmovně.
Moderátor se ptal právníka Preusse, zda byl splněn jednací řád. Preuss vysvětlil, že to je složité a že je složité, kdo by měl být arbitrem. Kolik času je třeba na diskusi? Devět hodin? Osm hodin padesát minut? Prý není jasné, zda je to protiústavní, prý ani právník Antoš v tom nemá jasno. Moderátor se stále ptal na to, jaký princip je správný, zda hodiny, nebo přizpůsobení se konkrétní situaci, Preuss ale nevěděl. Něco jiného je vhodnost, tam měl jasno: nebylo to vhodné, nebylo to vhodné z hlediska důvěry v instituce. Vlastně mě trochu vyděsil ten téměř všeobecný důraz na nepsané hodnoty a kulturu. Jako by to mělo nahradit právo. Jako by existoval nějaký jasný, hlubší konsensus na nepsaných pravidlech. A kdo vlastně bude rozhodovat o tom, jaká to jsou? Nějaké nepsané, neviditelné autority, nebo nějaký mafián?
Podle mě pravidla, psaná či nepsaná, a proto jsou někdy psaná, někdy nepsaná (protože pro daný efekt jsou někdy lepší v té, jindy v jiné podobě), dávají smysl s ohledem na praktickou, fyzicky danou realitu. Musíme se dívat na to, co reálně přinášejí, vlastně evangelium to říká: podle ovoce poznáte je. Máme-li, jak se zdálo, že došlo ke shodě, velký problém s vážnou kriminalitou dětí, tak vražda, krádež, ublížení na zdraví, jsou něco, co se děje ve fyzické realitě, stejně tak jako vyrůstání takového dítěte v interakcích s fyzickými osobami, s dostupností konkrétní, reálné péče atd. Ale když Bradáčová říkala, že je třeba konečně jednat, možná měla na mysli, že musíme pomoci politikům s tím, kdo je odpovědný za tu či onu rozšlápnutou bábovičku ve Sněmovně, respektive zda vůbec k rozšlápnutí došlo a co už rozšlápnutí je a co není. A samozřejmě do toho je možné docela dobře zapojit neustálé nářky nad tím, jak je ve společnosti stále více agrese, hněvu a nespokojenosti, jak se všechno zhoršuje. Možná by se dokonce veřejnost konečně uklidnila a spojila, kdyby mohla pomáhat politikům s bábovičkami.
Diskuse