Na sociální dávky si nejprve musíme vydělat

16. 5. 2012

V debatě o sociální politice vlády se často zapomíná na jeden základní problém. Tím problémem je fakt, že peníze pro sociálně slabé neprší z nebe, ani nepadají z Bruselu, není tedy pouze úkolem vlády, jak je rozdá. Někdo je prostě musí vydělat a více či méně dobrovolně je v daních na tyto účely přenechat. Z tohoto prostého faktu vyplývají dva důsledky.

Ti, co se zastávají lidí v nouzi, by měli nejen znovu a znovu požadovat peníze, ale také pravidelně vyjadřovat vděk těm, kteří prostředky na pomoc lidem produkují. To mi v současné debatě velice chybí. A je to hrubý nevděk vůči těm, kdo lidem v nouzi skutečně pomáhají. Ti všichni ostatní jen těží z jejich úsilí.

Druhým důsledkem je porozumění faktu, že nemůžeme v sociálních dávkách vydat víc, než produktivní lidé vydělají a na daních zaplatí. Je sice možné si půjčit, ale jak dostatečně názorně (doufám) ukazuje současná situace eurozóny, pokud za těmi půjčkami není dostatek produktivních občanů, půjčky dříve či později vedou ke krachu.

Připustíme-li i tento druhý důsledek, pak musíme jinak číst grafy, které nám nabízí Evropská Unie. Ano, je pravda, že ČR dává na sociální zabezpečení ve vztahu k DPH asi 18% a průměr EU je 26%.

Jenomže naši ekonomickou sílu (tedy kolik můžeme dávat na sociální zabezpečení) nemůžeme srovnávat s Německem, Holandskem, a jinými silnými ekonomikami. Musíme se srovnávat se státy, které jsou na tom podobně, tedy s těmi, které mají za sebou čtyřicet let ekonomicky nefunkční totality.

Při tomto pohledu stejné tabulky jednoznačně ukazují, že jak co se týká průměru HDP, tak i průměru sociálních nákladů na obyvatele, jsme na tom v naší postkomunistické ekonomické oblasti téměř nejlépe. V drtivé většině ukazatelů jsme druzí za Slovinskem, což není ostuda, tam se ekonomika léta ozdravovala už za vlády J.B.Tita.