Volební guláše

21. 9. 2012 / Václav Dušek

Občane, mohl jsi vidět arogantní nabubřelce, i hřebce, stydlíny a chytrolíny, kašpary a neherce, pověstné mudrlanty, co všude byli, vše viděli a zažili, potom nám o tom vyprávěli -- a měl jsi dostatek času, učinit si obrázek o scéně té i oné. Naštěstí v nedohlednu Temudžin, bič boží, který by obejdy, otrapy, kvedlačky a šičky poslal do patřičných míst! Kulihrachů máme nadbytek, což ví každý obyčejný voličský moula; kopytonov sem, kopytonov tam, muž se svědomím se jaksi vytratil.

Po volbách nastávají hořké dnové, marně se těšíme na nové! Nechají nás na holičkách, k čemu jim lidu, těm vybraným, zvoleným, vyvoleným s kapsáři naditými lacinými a vyčtenými rozumy. A ty, občánku, jsi zralý na cvičák! Pošleme tě na opičí dráhu, proženeme ti šunky, zajdeš na PŠM -- tam tě proškolí politicky, občansky -- přednášet ti bude významná parta s plechovými hubami, kterým zdarma nažrat nedají.

Máš právo, občane, nenechat se okrádat! Nejen o majetky, prašule, ale i o čas a myšlenky! Vysněná řeč nic neznamená! Božské jiskry, žel, nepálí. Básníci prý nebývali bařtipáni, vida!

Vídáme politická představení hodná odměny. Nu což, my zaplatili, tak nás bavte, komedianti. Dostáváme řádně za uši; opotřebované lidské vztahy nabývají obludných rozměrů, strůjci tohoto stavu jsou muží líní, změkčilí, elastičtí, překrmení, na nich si červi pošmáknou. Zduřené pupky v lavicích vylupují hrášek a počítají malou násobilkou, kolik získali, co vydělali, kde se zakousli do státního pecenu chleba vezdejšího -- a pak se přinuť prohlásit: miluj všechny stejně! Svět není špatný, špatní jsou prý jen lidé. Ráj defraudantů, laciná sláva, peřiny bez peří, rány skoro morové, nedobytné pokladny, opeření dravci.

Krátký život na bezcestí. Hravý osud. Cestou neuvidíš útulny pro bezdomovce, projdeš kolem popravišť ducha; ve studánkách nahnilá voda, klečící racapajda, ona málem dizidentka, sestra šišlavé zpěvule sekretářka v satanském hnízdu -- och, chlapi jsou prasata! Bumtarata na vrata! Erotický básník, znalec řemesla by si pošmáknul. Opakuje se vše, voliči váhající: on partyzán, brácha vlajkař!

Po chlebu škytám, mám šlechtický hrdlo, pravil kolohnát v kantýně s božskými cenami. Chleba na lámačku, chleba s hořčicí, písmenkovou polívku s litrem maggi, omáčky bez masa s houskovýma knedlíkama -- kdeže loňské sněhy jsou?! Milý občane voliči, až ti naloží na talíř guláš, zbystři. Kolikrát jsi ho už jedl od sametky, co? Kolik znáš těch čestných, slibujících, kvákajících o potřebách spoluobčanů? V klidu a dobře počítej -- a zapni proud v mozkovně, už se zase hemží plži, mlži, čolci, vlčice, vzteklice, zpěvule a břehule -- slíbí ti ráj na zemi, práci, slušné zacházení, rovnost před zákonem; upadneš do sladkého spánku a po probuzení nestačíš zírat -- po slastném lidském ráji ti zbudou oči pro pláč.

Proč máš plakat, ať pláčou nehodní političtí upíři.

Volební guláše, nechutná strava. Otrava!