Ta práce, matka pokroku, aneb Konec rudé mytologie
27. 2. 2013 / Karel Dolejší
Dokud česká společnost po dlouhá léta většinově žila ve stínu pravicové ideologie, bylo na místě nepouštět se do příliš zevrubné kritiky takzvaného marxismu, který byl ve vládnoucích poměrech záměrně ignorován nebo potlačován. Tradiční kritika kapitalismu tehdy coby silně menšinový směr sloužila k podpoře potřebné skepse vůči slepé víře v neregulovaný trh. Zmíněná situace se teď však postupně mění, jak ukazují nejen výsledky voleb, ale i vyvíjející se postoje veřejnosti k některým mytologickým postavám minulého režimu, jakou byl třeba Julius Fučík. Doba hájení komunistické ideologie by tedy měla všude skončit a nekritické traktování článků železné víry by nemělo být dále tolerováno.
Jednou z nejvíce mýty opředených záležitostí je takzvaná Marxova pracovní teorie hodnoty. Na toto téma dokonce vznikají akademicky fundované práce, jako by snad Marx něco takového jako pracovní teorii hodnoty někdy někde formuloval. (Kritika politické ekonomie ovšem také není "marxistickou politickou ekonomií", o nic více, než je kritika čistého rozumu "kantistickým čistým rozumem"...)
A samozřejmě, že v těsném závěsu za zmíněnou marxologickou fikcí jde ideologický postulát, že hodnoty v kapitalismu tvoří vždy výlučně příslušník vykořisťované pracujicí třídy, na kterém tedy jedině záleží.
Tolik proslulou pracovní teorii hodnoty ovšem u Marxe samotného nikde nenajdeme. Zdědil téma z klasické politické ekonomie a proto se k němu nemohl nevyjádřit, což se však dělo polemicky. To co Marx v Bídě filosofie sám skutečně formuloval nebyla nějaká vlastní verze staré pracovní teorie hodnoty, ale zákon hodnoty. Ten hovoří o jakémsi regulativním principu, který v kapitalismu řídí směnu zboží, jež je produktem lidské práce. Ceny jednotlivých druhů zboží podle Marxe dynamicky kolísají kolem hodnot, které vyjadřují množství společensky nutné práce spotřebované při jejich výrobě. Toto téma se později znovu objeví v prvním díle Kapitálu - a ve třetím se pak Marx (neúspěšně) pokusil překlenout výpočty rozdíly mezi hodnotou a tržní cenou v jednotlivých odvětvích (na základě tehdy běžného, avšak neodůvodněného předpokladu o totožné míře zisku).
Ti kdo hovoří o "marxistické pracovní teorii hodnoty" jsou tedy "marxisty" přesně v tom smyslu, od nějž se Marx sám ještě za svého života distancoval. Toto téma pak vytahují buď proto, že je jim ho z ideologických důvodů zapotřebí, nebo jednoduše proto, že své znalosti problematiky načerpali výhradně ze sekundární literatury, případně dokonce jen z "nalévacích" neostalinistických kursů VUMLu.
"Zákon hodnoty" nevysvětluje konkrétně způsob, jakým má docházet k odvození cen z množství zpředmětněné práce. A esencialistická interpretace tohoto zákona naprosto není namístě. Podle Marxe platí v dané formě pouze pro kapitalistickou společenskoekonomickou formaci, a to ještě ne pro všechny druhy zboží - ale jen pro ty, pro které kapitalismus znamenal příchod věku hypoteticky neomezené technické reprodukovatelnosti. Jinak řečeno, zákon hodnoty se týká pouze toho zboží, jež může být hypoteticky vyráběno v neomezeném množství. Tam, kde do hry vstupuje neopakovatelnost a vzácnost daného zboží, jako tomu bylo v 19. století například i v zemědělství, Marxův zákon hodnoty neplatí - a jeho autor to sám uznával. Podmínka hypoteticky neomezené reprodukovatelnosti zde není splněna a omezená nabídka proto ovlivňuje ceny podle odlišné logiky.
***
John Michael Greer v knize The Wealth of Nature. Economics as if survival mattered konstatuje vzájemnou propojenost tří "ekonomických" systémů: Přírodního ekosystému, jehož produkty vstupují do lidské ekonomiky jako "zdroje"; reálné ekonomiky, která zpracovává přírodní vstupy na "zboží" s vynaložením lidské práce; a finanční sféry, která se stále více odpojuje dokonce i od reálné ekonomiky, o ekosystému ani nemluvě.
Potíž s marxovským zákonem hodnoty je v tomto kontextu nabíledni: Předpoklad neomezené reprodukovatelnosti zboží byl totiž adekvátní výhradně pro období, ve kterém vesměs panoval "přírodních zdrojů" dostatek až nadbytek a jejich cena se tedy nemusela tvořit na základě vzácnosti. Toto období s nástupem ropného zlomu a věcí souvisejících pomalu končí - a s ním skončí i platnost historicky podmíněného regulativního principu vyjádřeného v Marxově zákoně hodnoty.
***
Odmítnout fikci "marxistické pracovní teorie hodnoty" ovšem neznamená, jak bude ideology namítáno, "znevážit význam poctivé práce pro společnost". Znamená to pouze a jedině opuštění dogmatického předpokladu, že nic jiného než lidská práce žádnou hodnotu nemá.
A tento dogmatický předpoklad ovšem nebyl Marxovým předpokladem - protože Marx ve svých hlavních dílech neuvažoval jako stranický ideolog, ale jako analytik konkrétní společenskoekonomické formace pracující v parametrech své vlastní doby.
Diskuse