Pravice se dostala do problémů naprostou ignorací situace občanů
14. 8. 2013 / Michal Horák
Společnost v občanské i politické rovině se dostala na zajímavou křižovatku. V Česku se řeší pouze české problémy.
Není důležité co se stalo s levicí. Důležité je co se stalo s pravicovou politickou reprezentací a ne jenom v úrovni lídrů. O levici si můžeme myslet svoje, ale o pravici už toho dost víme a asi ještě nás různá překvapení čekají. Hlavním ale je to, že pravice svým dosavadním počínáním zcela zpochybnila uplatnění pravicového názoru v praktickém životě a způsobu vládnutí. Řada pravicových politiků se dostala do pasti arogance moci, materiálního prospěchu a klientelismu z vládnutí a v podstatě je vůbec nezajímala situace ve společnosti a životní problémy významné části občanů.
Ti se dostali do problémů nejen reálnou okolní situací, ale naprostou ignorancí významu lichvy, hazardu, drogové mafie, zlodějen a nakonec i násilné trestné činnosti. Pravice zcela zapomenula na to, že společnost a právě ta kapitalistická používá řadu dobře fungujících regulativů a jejich účinnosti a vymezuje prostor pro skutečné podnikatelskou a osobní iniciativu jedinců v rámci těchto regulátorů ať již s e jedná o společenské vztahy, materiální oblast a vztahy k životnímu prostředí, alespoň ve vyspělých zemích. Rovněž tak tyto vyspělé země, mezi něž bychom se rádi zařadili mají i zásadně odlišné hodnotové parametry.
Typickým příkladem je to, že česká pravice v okamžiku kdy jí došel dech nemá jiné argumenty než strašení společnosti nástupem levice a komunistickým nebezpečím a to dělají všichni její lídři.
Nechápou, že návrat ke komunistické praxi tak jak jí známe z minulosti je zcela vyloučený, že tato praxe nefunguje ani v největší světové ekonomice Číně, natož v současném Rusku.
Je naprosto běžné, že ve vyspělých zemích se střídají společenské orientace na základě demokracie a parlamentních voleb a je jen otázkou schopnosti a čestné odpovědnosti českých pravicových stran kdy se vzpamatují ze současné deprese, kterou nezapříčinil nikdo jiný než ony sami aby opět měli onu demokratickou šanci.
Abych byl zcela upřimný, protagonisté typu pan Kalousek, pan Kuba, paní Němcová či pan Schwarzenberg rozhodně nemohou být ti, kteří zvýší prestiž pravice. Levicové strany dokázaly v určitém období proměnit svojí krizi v současný úspěch tím, že na svém čele mají většinou realistické a moderně smýšlející osobnosti schopné reálně myslet a přesvědčivě se vyjadřovat.
Oslovují společnost pojmenováním zásadních problémů se kterými se potýkáme a které je nutno neodkladně řešit, nikoliv formou politických klišé. Neustálé útoky na prezidenta a jeho úřad nejsou důstojné a nic neřeší. I zde se projevuje frustrace pravice z výsledku přímé prezidentské volby.
Příkladně ale, jestliže vezmeme jen post současného premiéra, pak pan Rusnok je svým vystupováním a odborností zcela jiná kategorie, než minulý premiér či ostatní představitelé pravice.
Mám za to, že politická reprezentace pravice a pravice vůbec zažívají hlubokou krizi, ze které je jediná spolehlivá cesta skutečně zásadním obrodným procesem s výraznou obměnou osobností.
Zatím ovšem pozoruji, že hrůza a rozčarování ze ztráty moci způsobilo křečovité ulpívání zkorumpovaných předáků u moci za každou cenu. To ovšem nepřinese nic jiného než ztrátu jejich politického zisku a dalšího prohlubování vlastního marasmu.
Diskuse