Umístění ČR a SR v Evropě podle dosaženého HDP (v průměru na 1 obyvatele)

24. 12. 2014 / Miloš Dokulil

čas čtení 6 minut

(Aniž to je rozhodující ukazatel úspěšnosti státu a spokojenosti občanů s ním)

V tomto zařazování ekonomické výkonnosti jednotlivých evropských států se ocitly ČR a SR na 11. a 12. místě zdola, ze 30 srovnávaných států; se zhruba 18 tisíci dolary na hlavu a rok. Jen deset evropských států na tom je z tohoto hlediska zatím hůř. Ale 12 států je z tohoto hlediska na tom podle tohoto ukazatele přinejmenším dvakrát líp (!), přičemž čtyři evropské státy pozitivně přesahují český či slovenský výsledek více než třikrát (což lze vidět níže). Sousední Rakousko nebo Německo jsou na tom ve sledovaném ohledu víc než 2 ½ krát líp... Je to bez komentáře?

(Jedním ukazatelem pochopitelně nemůžeme podchytit další závažné znaky ekonomiky; jako např. vývoj zaměstnanosti, zvláště celkové pracovní zapojení mládeže, nebo teritoriální rozvrstvení pracovních příležitostí, obecnou kvalitu života, včetně stavu ovzduší, dostupnosti lékařské péče, míry kriminality, atd. Samo srovnání vykázaných výsledků hospodaření automaticky neudává, jak by byl ten ukazatel HDP v dolarech dále modifikován, kdybychom zároveň chtěli zohlednit reálnou kupní sílu měny v té či oné zemi.

Svá další a nikoli shodná kritéria uplatňují při těch „žebříčcích“ jak Mezinárodní měnový fond, tak třeba Světová banka. Mj. stojí za povšimnutí, kde teď je v níže uvedeném přehledu třeba nedávno rozmanitě odepisované Irsko nebo v tyto dny s jistými obavami sledované Řecko. Pokud jde o inflační proces, určitě stojí za porovnání s Ukrajinou hned také Rusko; i když může být také politicky otázkou, proč tomu tak v obou zemích ekonomicky – z odlišných příčin – je.)

Ne že by se tu teď mělo něco moc ze široka bilancovat. I když zrovna to se běžně ke konci každého roku ve všech médiích opakovaně děje. A ne že by zároveň mohlo jedno číslo mít suverénní vypovídací hodnotu. Podle jednoho údaje (HDP = „hrubý domácí produkt“) nicméně seskupíme evropské státy do několika skupin (bez ohledu na případnou [ne]příslušnost k Eurozóně). Údaje HDP budou uvedeny v dolarech a budou zaokrouhleny v tisících na stovky dolarů, a to ve zprůměrování „na hlavu“ a rok, aby byla možnost aspoň trochu něco přijatelně porovnat.

Přičemž se zde doprovodně objeví v závorce k dalšímu dokreslení celkového stavu další charakteristická čísla (pravidelně třeba míra inflace nebo občas případný růst HDP vůči předchozímu roku v procentech, aj.). Jedním vykřičníkem v závorce bude poukázáno na případné možné riziko deflace (a tím hrozící příští ekonomické stagnace, bez rozvojových investic). Dvěma vykřičníky naopak bude naznačen reálný proces inflace (s tím souvisícím znehodnocením vlastní měny a vkladů, a podvázáním obchodní výměny se zahraničím). Územím a počtem obyvatelstva jen malé státy zde uvedeny nebudou (jako např. Lucembursko, Lichtenštejnsko, Monako, Andorra, nebo Vatikán). Do tohoto přehledu nebylo možné začlenit ani např. Bosnu, anebo Albánii; ale ani Moldovu nebo třeba Gruzii (nemluvě o Podněstří). Je asi žádoucí ještě připomenout, že – zvláště v technologicky vyspělých zemích – nebývale za posledních několik desetiletí vzrostl podíl služeb na celkové ekonomické výkonnosti těchto států, aniž s tím nutně musela zároveň vzrůst přímá výrobní činnost nebo dokonce export nějakého zboží, dokonce s velkou přidanou hodnotou. (Např. Německo zhruba polovinu své vyráběné produkce vyváží, zatímco třeba Rusko nejméně tou polovinou svého exportu prezentuje surovinu, s mnohem variabilnější cenou, především ropu a plyn.)

Níže bylo vytčeno pět skupin. Pochopitelně ty meze mezi jednotlivými skupinami byly určeny spíše empiricky (ne-li pragmaticky), než podle nějakých pevných a objektivních standardů. Do 25 tisíc dolarů HDP/osoba/rok se vejde přes polovinu zde sledovaných států; skoro polovina je nad touto hranicí, často s dost výrazným odstupem. (Je teď „nevyslovenou“ otázkou, co všechno a jak může být v rámci Evropy realizováno, aby časem přece jen bylo možné aspoň trochu vzájemně „vyrovnat krok“. Znamenalo by to ovšem především větší vzájemnou fiskální disciplínu ve státech Eurozóny a přizpůsobení se k tomuto požadavku také ve státech mimo tuto zónu. Aby se politika dělala víc koncepčně než třeba populisticky.)

V Evropě máme do 10 tisíc dolarů HDP celkem tři státy:

Ukrajina 2,4 (8,9 % inflace!!)

Bulharsko 7,6 (1,9 % inflace)

Rumunsko 9,2 (2,4 % inflace)

Nejpočetnější je skupina mezi 11 až 25 tisíci dolary HDP (13 států, mj. i ČR a SR):

Turecko 11,2 (7,4 % inflace!!)

Chorvatsko 13,2 (1,7 % inflace)

Maďarsko 13,7 (2,8 % inflace)

Polsko 14,5 (1,2 % inflace)

Rusko 14,8 (7,3 % inflace!!)

Litva 16,7 (3,3% inflace)

Lotyšsko 16,5 (1,9 % inflace)

ČR 17,9 (1,9 % inflace; 2,7 % růst HDP)

Slovensko 18,2 (1,6 % inflace, 2,5 % růst HDP)

Estonsko 20,1 (2,7 % inflace, 3,0 % meziroční růst HDP)

Řecko 21,4 (0,2 % inflace!)

Slovinsko 22,6 (1,5 % inflace)

Portugalsko 22,7 (0,5 inflace!)

Mezi 26 až 40 tisíci dolary HDP jsou jen dva státy:

Španělsko 28,6 (0,5% inflace!)

Itálie 33,6 (0,4 % inflace!)

Další početná skupina je od 41 po 60 tisíc dolarů HDP (celkem 10 států):

Francie 43,6 (0,8 % inflace; -3,9 % HDP má schodek ve státním rozpočtu)

Velká Británie 44,3 (2,0 % inflace)

Německo 47,4 (1,5 % inflace)

Belgie 47,8 (1,2 % inflace)

Rakousko 49,9 (1,9 % inflace)

Finsko 49,9 (1,6 % inflace

Irsko 50,5 (0,6% inflace!)

Nizozemí 50,9 (1,3% inflace)

Švédsko 58,0 (1,7 % inflace)

Dánsko 59,3 (1,3 % inflace)

Ve skupině mezi 61 až 80 tisíc dolarů HDP není žádný stát. Nad 81 tisíc dolarů jsou už jen dva státy:

Švýcarsko 82,1 (0,8 % inflace!)

Norsko 107,3 (2,4% inflace)

Snad nad touto pomyslnou (a určitě nikoli zcela spolehlivou) „tabulkou“ je o čem přemýšlet... (Příště si všimneme, s nikoli tak detailním záběrem, okolního světa, ve zbývajících světadílech.)

0
Vytisknout
11695

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2014