Jak změnily pařížské útoky život muslimů?

21. 11. 2015

čas čtení 5 minut

Cílem pařížských útoků bylo vyvolat v evropské populaci nenávist vůči muslimům a uprchlíkům. Do jaké míry se to podařilo?

"Tím, že média vyvolávají strach kolem obyčejných muslimů, hrajeme do rukou teroristů. Teroristé chtějí, aby mezi muslimy a nemuslimy vznikla propast."

"Mám plné zuby toho, jak se muslimové pořád omlouvají, vždyť jsme neudělali nic špatného!"

Vedoucí představitelé islámské komunity i muslimské obyvatelstvo velmi rychle vyjádřilo solidaritu s Francií a odsoudilo pařížské útoky, píše Carmen Fishwick v deníku Guardian. Na sociálních sítíchj lidé používají hashtagu #IamMuslim a #PrayforParis ("Jsem muslim" a "Modlím se za Paříž"). Jaký ale měly pařížské útoky dopad na život obyčejných muslimů v Británii? Zde je jejich svědectví:

Anonymní mladý muž, 19 let, Preston

Jsem ze Západu. Jsem svobodný, jsem liberál, jsem britský občan, ale jsem také muslim. Není v tom rozpor. Mohu být všechny tyto věci a také jimi jsem. Ale události, jako jsou pařížské útoky, vytvářejí naprosto odlišný obraz.

Můj život byl postižen daleko více, než jsem si myslel, že se to stane. Nechci tady bědovat nebo si stěžovat na svou situaci, protože to vyřeším stejně jako cokoliv jiného. Ale musím říci, že když jsem na veřejnosti, lidi mě nevidí: vidí šátek na mé hlavě a jim to stačí. Lidi se dívají mým směrem, vzdychají a občas se na mě někdo intenzivně dívá. Nevadi mi to, aby být ostrakizován za to, že je člověk muslim, není zrovna vynikající. Mám z toho pocit, že jsem nečistý, zranitelný a co je nejhorší, že jsem oběť. Nechci mít pocit, že jsem oběť, ani nechci, aby lidi ze mě dělali oběť. Chci plakat pro ty, jejichž nevinné duše odešly, ne pro sebe.

Před dvěma dny jsem jen autobusem v 5.41 ráno, protože jsem musel na ranní přednášku. Do autobusu nastoupil běloch středního věku a chtěl si koupit síťovou týdenní jízdenku za 34 liber. Zaplatil 30 a hledal pak v tašce zbývající 4 libry. Řidič si vzal od něho těch 30 liber a čekal dál na ty další 4 libry. V dalších minutách ten muž ty čtyři libry nenašel a zpanikařil: pokud se mu nepodaří jet tímto autobusem, bude muset čekat v dešti na zastávce na další nejméně dalších 45 minut. Zahrabu ve své tašce a najdu 4 libry. Dám ty drobné řidiči. Jak ten cestující, tak ten řidič na mě pohlížejí s ohromením. Vůbec nečekali, že něco takového udělám. Nejkrásnější věc na tom nebyla, že jsem jim dal ty peníze, ale že se mi podařil rozbít ten předsudek, který proti mě měli.

Sharma, 17, Londýn

Muslimové to mají nejhorší. Neseme dvojí břemeno: Nejenom, že se musíme obávat teroristického útoku, jako celý západní svět, ale také útoků od lidí, kteří si myslí, že mají právo po pařížských útocích napadat muslimy. Zvlášť zranitelné jsou muslimské ženy, které jdou o samotě. Lidi na mě ve veřejné dopravě civí nepřátelsky.

Lidé nyní spojují muslimskou komunitu s terorem a s násilím a lidi nás vnímají jako cizí. Generalice odsuují celé náboženství 1,6 miliardy lidí na základě činů několika zdegenerovaných jedinců. Britští muslimové jako já se nyní bojí vycházet z domu v důsledku možných útoků proti nám. Narodili jsme se a vyrostli v této zemi a nyní se musíme bát i jednoduché cesty do supermarketu.

Sdělovací prostředky udělaly muslimův medvědí službu tím, že nerozlišují mezi menšinou teroristů, jejichž obětí jsou i muslimové, a obyčejnými muslimy, kteří jsou stoupenci mírového náboženství, které prosazuje radost a sociální soudržnost. Tím, že média vyvolávají strach kolem obyčejných muslimů, hrajeme do rukou teroristů. Teroristé chtějí, aby mezi muslimy a nemuslimy vznikla propast. Chtějí, aby měli možnost naverbovat odcizené muslimy, kteří budou mít pocit, že je britská společnost ostrakizuje.

Zaynab, 32, Stanmore

Jsem z generace 11. září. Byl jsem v Londýně na univerzitním Dnu otevřených dveříé a viděl jsem živě v televizi, jak druhé letadlo narazilo do newyorských dvojčat. Ale teď, poprvé, se bojím jezdit veřejnou dopravou, poté, co jsem viděl záběry urážek a slyšel, jak často jsou mí přátelé terčem útoků. Za jednou mopu známou někdo něco hodil, co mírně vybuchlo, a kluci, kteří to hodili, se pak smáli a posmívali se jí, že je teroristka. A na Facebooku čtu množství takových výroků.

Osobně nemám pocit, že by se postoj veřejnosti změnil, ale mí muslimští přátelé říkají, že lidi na ně víc civí. Znám nezaměstnané muslimy, kteří uvažují o tom, že si změní jméno, protože se bojí, že se jinak nedostanou na pracovní pohovor. Potřebujeme, aby byla média vyváženější a alespoň informovala o problémech, jimž čelíme.

Mám plné zuby toho, jak se muslimové pořád omlouvají, vždyť jsme neudělali nic špatného! Jsem šiitský muslim a ISIS se zapřísáhla, že nás všechny najde a zabije. Potřebujeme víc podpory a jednoty, pokud máme ISIS dokázat, že tento plán nefunguje. Právě teď nás vraždí v zemích našeho původu a činí náš život zde v našich domovech a v sousedstvích nesmírně obtížný.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
9551

Diskuse

Obsah vydání | 24. 11. 2015