Politickou realitu nelze číst na základě stranických vazeb

9. 11. 2016 / Boris Cvek

Po včerejšku je těžko věřit nějakým předvolebním průzkumům, ale zdá se, že kdyby místo Hillary Clinton kandidoval Barack Obama, mnozí voliči, kteří volili Trumpa, by volili jej a vyhrál by. Jak může někdo být zároveň potenciálním voličem Obamy i Trumpa? Dost jsem nad tím přemýšlel.

Obama v roce 2008 proti Johnu McCainovi jednoznačně sliboval i představoval změnu. Byl sám představitel elity, pokud jde o vzdělání a politickou kariéru, ale proti Hillary Clinton, která je starší než on a možná měla logicky dostat příležitost dříve než v roce 2016, byl jasně novou tváří, nikoli jen barvou pleti. Představoval změnu, změna bylo jeho hlavní volební heslo. V roce 2012 proti Mittu Romneymu byl pro voliče Obama asi stále ještě tou změnou a možná by tomu tak bylo i letos. Naopak Hillary Clinton nebyla změnou už v roce 2008.

To mne přivádí v úvahám nad slovem „elity“ a „establishment“. Když vnitřní spory „elit“ Konzervativní strany dokázaly v Británii tak zmanipulovat „lid“, že ten volil v zájmu jedné frakce vnitrostranického boje na základě lží sám proti sobě, ukázalo to, domnívám se, že „lid“ vždycky bude tak či onak v zajetí „elit“. Není to postavené „lid“ versus „elity“, je to vlastně vždy souboj určitých „elit“, v němž je „lid“ jako v pasti.

Ale nejsou „elity“ jako „elity“. Lze jistě snadno pochopit, že lidé mají plné zuby „elit“, které společnosti nic nepřinášejí, nenesou žádnou odpovědnost za svá selhání, ale naopak žijí na vysoké noze a bez kontaktu s realitou většiny obyvatel. Hillary Clinton byla zřejmě mnohými voliči, kteří by letos volili Obamu nebo Sanderse, takto vnímána (její údajně dobře honorované přednášky pro finanční magnáty). Trump jako dědic obrovského majetku a pochybný podnikatel může být přímým představitelem té „elity“, která kompromitovala Hillary Clinton, nicméně byl nový, jiný, bořil hru stranických špiček. Umožňoval hlasovat „aspoň pro destrukci“, podobně jako možnost brexitu v Británii.

Když jsem včera v noci slyšel, že na Floridě je vysoká volební účast voličů hispánského původu, usínal jsem s jistotou, že Hillary Clinton jasně vyhraje. Oni ale mnozí z nich volili Trumpa. Volily ho zjevně i mnohé ženy. Naštvanost na tu podobu establishmentu, kterou představuje Hillary Clinton, je zřejmě u mnohých voličů větší, než když je někdo vulgárně uráží na základě jejich původu nebo pohlaví. Nemají-li pozitivní alternativu, jakou by třeba představoval Obama, volí aspoň destrukci.

Zdá se mi, že hlavní poučení z těchto voleb spočívá v tom, že politickou realitu nelze číst na základě stranických vazeb a stranických establishmentů. Jestliže Demokratická strana nedokázala po éře mladého, nového prezidenta postavit do boje proti „antielitářskému“ Trumpovi, který drtil zajeté vazby v Republikánské straně, někoho čerstvého (a za takového člověka nepovažuji Bernieho Sanderse), nemůže se asi divit výsledku. Hillary Clinton, jak dnes vidíme, ve měla skončit s prezidentskými ambicemi v roce 2008.

0
Vytisknout
3145

Diskuse

Obsah vydání | 10. 11. 2016