Co lze usuzovat o nevyzpytatelné politice Donalda Trumpa

Trump prezidentem? Už se tolik nesmějeme…

10. 11. 2016 / Kryštof Kozák

Jako mnozí mí kolegové na amerických univerzitách jsem nevěřil, že Trump stane prezidentem, dokonce jsem si na Hillary vsadil peníze. Naivně jsem věřil desítkám konzistentních předvolebních průzkumů a spoléhal jsem především na americké ženy, které by přece neměly volit někoho, kdo je otevřeně uráží a chlubí se tím, že těm hezčím na potkání sahá mezi nohy. Je zajímavé, že lidé, se kterými jsem se o tom v Čechách bavil a kteří se o americkou politiku zdaleka tak nezajímají, často instinktivně správně tipovali Trumpovo vítězství. Zřejmě správně intuitivně přečetli širší celosvětový trend, kdy v politice vítězí silné osobnosti slibující jednoduchá řešení, často na úkor cizinců a přeshraničních vazeb.

Autor je vedoucím Katedry severoamerických studií na FSV UK v Praze.

Spousta lidí se teď v šoku nevěřícně drbe po hlavách, atmosféra v New Yorku, Chicagu či Los Angeles je více než pochmurná. Osobně jsem naštvaný hlavně na profesionály, kteří se živí průzkumy veřejného mínění, a na politické vědce s prestižních univerzit, kteří vytvářejí komplexní předpovídací modely. Kdyby tito lidé dokázali s předstihem lépe odhadnout dnešní drtivou výhru Trumpa a Republikánů, mohli na to Clintonová s Demokraty lépe zareagovat (a nenechat se uchlácholit mírným vedením). Stejně jako sovětologové nečekali rozpad SSSR, ekonomové byli zaskočeni finanční krizí z roku 2008, tak je Trumpovo vítězství selháním stovek dobře placených firem a lidí, kteří mají tyto odhady v popisu práce a mají k tomu k dispozici veškerou moderní technologii včetně sběru digitálních dat. Jak se ale ukázalo, měli jsme jim všichni méně věřit…

Všechny zajímá, co se teď stane. Vzhledem k nevypočitatelnosti Donalda Trumpa a jeho vnitřně nekonzistentním slibům v kampani (např. stáhneme americké vojáky a zároveň budeme postupovat tvrději proti protivníkům) se o tom uvažuje jen těžko, zvlášť pak čerstvě poté, co vám nevyjde zdánlivě mnohem jednodušší odhad. Víme navíc, že Trump příliš neposlouchá své poradce a kampaň dokázal vyhrát i když se neřídil jejich dobře míněnými radami (například neurážejte ženy a rodiče padlých vojáků).

Pokud však budeme vycházet z jeho veřejně dostupného heslovitého předvolebního programu, můžeme načrtnout následující scénář:

Dojde k plošnému snížení daní, ze kterého budou mít největší prospěch velké firmy a ti nejbohatší – to výrazně sníží příjmy státního rozpočtu, což vyvolá nutnost škrtat v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotnictví i školství.

Obamova zdravotnická reforma, která přinesla zdravotní pojištění 20 milionům lidí, bude zrušena. Na mexické hranici bude vystavěna neproniknutelná drahá zeď, přičemž dojde k vyhrocenému sporu s Mexikem, jehož vláda ji odmítne financovat. Tento spor povede k obchodní válce, která postihne především mexickou ekonomiku a americké firmy působící na mexickém trhu. Propad mexické ekonomiky ještě zhorší tamní sociální problémy a vyhrotí politickou situaci.

Zvýšení cel na čínské zboží ve výši 35 % povede k výraznému zdražení zboží v obchodech a ke skokové inflaci, americkým firmám se naopak uzavřou možnosti působení na rozvíjejícím se čínském vnitřním trhu. Na nárůst inflace bude reagovat americká centrální banka zvýšením úrokových sazeb, což dále uvrhne ekonomiku do recese.

Ekonomice nepomůže ani fakt, že policie pozatýká přes deset milionů ilegálních přistěhovalců a v obrovské logistické operaci je vyhostí ze země – tito lidé v USA kupovali jídlo, pití, platili nájem, elektřinu, vodu, internet a mobil, a jejich zmizení bude znamenat kromě zanedbaných zahrad a nevyčištěných bazénů také výrazný pokles příjmů firem i HDP.

Avizovaný „deal“ s Putinem může vypadat například tak, že USA zruší sankce proti Rusku, uznají anexi Krymu, zaváží se nedodávat na Ukrajinu zbraně, a výměnou dostanou od Ruska územní garance pro zbytek Ukrajiny a plošné kobercové vybombardování Mosulu a Raqqy – nepohodlná fakta o civilních obětech půjdou na vrub Rusku a američtí spojenci pak snáze dobydou poslední bašty Islámského státu.

Guantánamo se opět zaplní a dozorci budou pro inspiraci jezdit do pražských muzeí mučících nástrojů.

Trump odvolá americký podpis pod Pařížskými dohodami ohledně změn klimatu a znovu za státní podpory rozjede těžbu ropy a uhlí. Omezí investice do udržitelných zdrojů a do programů, které mají za cíl snížení emisí (jako například rychlovlaky). To podpoří podobné tendence v ostatních průmyslových zemích.

Některé z výše zmíněných opatření může prezident Trump nařídit sám jako hlava exekutivní moci. Na jiné bude potřebovat spolupráci Kongresu, který bývá brzdou prezidentových ambicí. Včera však Republikáni získali většinu v obou komorách a tak by se proti Trumpovi museli aktivně postavit jeho spolustraníci - ve světle jeho vítězství to však nebudou mít lehké. Některá Trumpova opatření budou zřejmě napadena u Nejvyššího soudu, který je další důležitou systémovou brzdou. Vzhledem k tomu, že Republikáni kontrolující Senát ani neumožnili Obamovi navrhnout chybějícího devátého soudce, tak je Soud v současné podobě v podstatě paralyzován a nový soudce bude nejspíše Trumpův člověk. Představa, že se Trumpovi podaří prosadit zákaz potratů, je teď také reálná, stejně jako prosazení omezení svobody slova ve formě mnohem jednodušších likvidačních žalob na ochranu osobnosti.

Trumpovo vítězství navíc celosvětově podpoří všechny politiky, kteří jeho přístup obdivují. Reálně tedy hrozí vize budoucnosti založená na xenofobii a opevňování, zničujícím ekonomickém nacionalismu vedoucímu ke globální recesi, drancování životního prostředí a plíživé ekologické a sociální katastrofě ve formě globálního oteplování. Určitá naděje spočívá pouze v tom, že Trump je ve výsledku spíše pragmatický oportunista a svoje volební sliby, na které nalákal nespokojené voliče, plnit nakonec nehodlá. To je však velmi chabá útěcha, a do smíchu by nám být nemělo ani tady ve vzdálené Evropě.

0
Vytisknout
5704

Diskuse

Obsah vydání | 11. 11. 2016