Nevysvětlené hřbitovní pročištění

1. 4. 2019 / Pavlína Antošová

čas čtení 2 minuty
V Pardubicích, kde jsem šestnáct let bydlela, se podle svých časových možností starám o dva hroby. U jednoho z nich se mi v těchto dnech naskytl neutěšený a hlavně nečekaný pohled: Nejen prořezané největší stromy, ale i zcela pusté mezihrobní plochy. Místo keřů a trávy pouze oholený písčitý povrch. Na nástěnkách u vstupní brány přitom nikdo o tomto razantním opatření neztratil ani slovo. V Pardubicích, kde jsem šestnáct let bydlela, se podle svých časových možností starám o dva hroby. U jednoho z nich se mi v těchto dnech naskytl neutěšený a hlavně nečekaný pohled: Nejen prořezané největší stromy, ale i zcela pusté mezihrobní plochy. Místo keřů a trávy pouze oholený písčitý povrch. Na nástěnkách u vstupní brány přitom nikdo o tomto razantním opatření neztratil ani slovo.


Rododendron, který před lety vysadila má babička, samozřejmě zmizel úplně beze stopy. Kdyby žila, nesmírně by ji takový zážitek zdeptal. I mé mladé kolegyni, kterou jsem v textové zprávě varovala, okamžitě proběhlo hlavou, že na nový vzhled pietního místa musí svého dědečka postupně připravit. A právě postavení veřejnosti před hotovou věc mě v tomto případě zaráží především.

Chápu, že vichr během uplynulých týdnů spoustu dřevin poničil. S opatřením – ať už městských služeb, nebo jiného subjektu – nikdo z nás nehne. A samozřejmě vím, že stejná instituce musí vzniklé mezery osázet. Do té doby můžeme okolnostem aspoň trochu čelit hezkými, sladěnými barvami hrobní výzdoby. Ale nejsem přesvědčena o nutnosti celkové likvidace, a nynější stav mě tím pádem upřímně mrzí. O to víc, že asanace zeleně proběhla v sousedství pardubického krematoria, které je národní kulturní památkou.

Proč se odpovědná místa nenamáhala takový zásah vysvětlit aspoň dodatečně? Často si stěžujeme, že naše populace stárne. Co kdybychom se tedy všichni víc zamýšleli nad prožíváním lidí dříve narozených? Ti si pochopitelně chrání kterýkoli atribut každé jednotlivé hezké vzpomínky. Jistě – kdokoli z mladších spoluobčanů se svobodně může mihnout jejich zralým věkem a bez objasnění za sebou zanechat stopu, jako kdyby tudy projel buldozer. Měl by ale zároveň předpokládat, že se mu radikální projev neúcty jednou vymstí.



0
Vytisknout
8995

Diskuse

Obsah vydání | 3. 4. 2019