Americké primárky: Mediální panika a do očí bijící korupce Demokratické strany

9. 3. 2020 / Daniel Veselý

Americká média středního proudu před sebou mají vpravdě gargantuovský úkol: Musejí se zdárně vypořádat se silně znepokojujícím faktem, že pravděpodobný nominant za Demokratickou stranu Joe Biden vykazuje stále závažnější kognitivní deficit, z čehož trumpovská propagandistická mašinerie dozajista vytěží maximum. A že práce bude jako na kostele, je očividné již nyní. Mezitím nejvyšší orgán Demokratické strany - Demokratický národní výbor (DNC) - již potřetí změnil pravidla hry tak, aby bylo zabráněno nejhoršímu, tj. převzetí Demokratické strany populistickým hnutím zdola.

List Washington Post týden před Vánoci zveřejnil text s názvem Joe Biden je „zdravý, vitální" 77letý muž, tvrdí jeho lékař. Pokud se do článku pozorně začteme, nemůže nám uniknout jedna klíčová věta, na kterou lze narazit až ve 14. odstavci: Jediný test, který nebyl proveden, je test kognitivních schopností. Editoři WP tuto zásadní informaci pohřbili téměř až na konec článku, což je v éře informačního zahlcení a clickbaitů buďto trestuhodná nedbalost, anebo úmysl. Osobně se přikláním ke druhé možnosti.

Dělají si snad editoři listu ze svých čtenářů nemístnou psinu, anebo jde o černý humor? Všichni, kdo nemají klapky na očích a uších, musejí přece dobře vědět, že největší Bidenovou slabinou jsou jeho četné přeblebty, vynechávky paměti a obecně neschopnost vyslovit koherentní větu. Joe Biden je na tom v reálu tak špatně, že si opakovaně nedokázal vzpomenout na jméno svého šéfa, prezidenta Baracka Obamy. Je spíše smutné sledovat stále se zhoršující Bidenův mentální stav, zvláště když se mu posmívají i jeho přívrženci. A jak ilustruje třeba tato videonahrávka, Joe Biden byl ještě před sedmi, osmi lety skvělým rétorem, takže výmluvy na koktavost jsou jen laciným úhybným manévrem.

Až komická vstřícnost mediálního světa vůči politikovi údajně symbolizujícímu slušnost a pravé americké hodnoty (kdo tomuto bezzubému mediálnímu drobnohledu nevěří, nechť si na pár minut pustí televizní stanici MSNBC) jeho umírající kampani pravděpodobně poskytla kýženou vzpruhu před superúterým, kdy hrozil další triumf jeho hlavního rivala Bernieho Sanderse. A propos, srovnejme prosím mediální pokrytí Bidenovy a Sandersovy kampaně (nejen) v americkém mainstreamu jako neklamný důkaz toho, že tyto sdělovací prostředky jsou v reálu velkými korporacemi majícími nahnáno z progresivního zdanění pohádkově movitých, jak navrhují demokratičtí socialisté.

Jestliže největší slabinou Joea Bidena jsou jeho rychle upadající kognitivní schopnosti, Achillovou patou vermontského senátora je jeho údajná záliba v castrokomunismu a Sovětském svazu. Třebaže se Sanders v pořadu 60 minut odvysílaném letos v únoru televizí CBS vyjádřil pozitivně – a nutno dodat, že pravdivě - o kubánské edukační kampani, jedním dechem odsoudil autoritářskou povahu tamního režimu. Totéž můžeme konstatovat o domnělých Sandersových líbánkách v bývalém Sovětském svazu, kam v roce 1988 zavítal jako starosta vermontského města Burlington na návštěvu sesterské Jaroslavli. Nutno dodat, že Bernie Sanders nebyl jediným americkým starostou, který bývalý SSSR v 80. letech navštívil. Tato cesta nebyla žádným obskurním propagandistickým výletem do „Říše zla“, nýbrž pokusem o prohloubení vztahů s Gorbačovovými reformisty - a to s klíčovým požehnáním Reaganovy administrativy, jak v dopise editorům New York Times vysvětlil tehdejší americký velvyslanec a autor publikace Reagan and Gorbachev: How the Cold War Ended Jack F. Matlock Jr. Matlockovo tvrzení podpořila profesorka historie Barbara Keys, podle níž prvotní iniciativa k posílení vztahů mezi USA a SSSR vzešla právě od „komunistobijecké“ Reaganovy vlády.

A zatímco mnozí Sanderse považují za nesvéprávnou loutku Havany a Moskvy, aby tak demonstrovali svou ideologickou předpojatost, nebo přinejmenším intelektuální lenost, zároveň bagatelizují - či rovnou ignorují Bloombergův kvetoucí byznys v autoritářské Číně.

Demokratický národní výbor (DNC) jde na ruku výhradně tzv. centristickým demokratům, neboť už potřetí změnil pravidla hry tak, aby nominaci získal ten správný kandidát. Připomínám, že až do superúterý byl bezkonkurenčním demokratickým tahounem Bernie Sanders.

DNC na konci ledna zrušil kritérium, podle něhož musejí mít uchazeči o demokratickou nominaci finanční příspěvky od vícero donorů. Plutokrat a bývalý republikán Mike Bloomberg poté mohl vstoupit do hry, jelikož si celou kampaň platil z vlastní kapsy. Dokonce i mediální společnost NBC připustila, že toto opatření mohlo Bloombergovi pomoci. Přesto multimilardář pohořel a nakonec vyjádřil podporu Joe Bidenovi. Na začátku března vydá DNC nové rozhodnutí, podle kterého se nadcházející debaty v Arizoně mohou účastnit pouze kandidáti, kteří dosud získali alespoň pětinu závazných delegátů. Ze hry tak vypadne poslední žena - veteránka z Iráku a kongresmanka Tulsie Gabbardová, jež ostře kritizuje americkou zahraniční politiku. O několik dnů později přichází další nařízení: Změní se formát debaty. Joe Biden a Bernie Sanders budou na otázky publika odpovídat vsedě, a to nejspíš proto, aby se Biden příliš neunavil a mohl působit jako státník. Nic na tom, že rtuťovitý a energický Sanders preferuje debatu ve stoje. No považte: Existuje snad názornější příklad politické korupce?

Uvědomují si vůbec elitní demokraté a s nimi sympatizující mediální scéna, jak trestuhodně hazardují, když protežují očividně chřadnoucího „muže včerejška“ a zároveň házejí klacky pod nohy konzistentnímu a nerozkupovanému politikovi? Myslím, že ano. Je to nedůstojné a cynické nejen vůči demokratickému elektorátu, ale i vůči samotnému Bidenovi. Joe Biden je podle mého soudu absolutně nejslabším uchazečem o křeslo v Oválné pracovně v historii amerických primárek, což je neklamným znamením toho, v jak hlubokém úpadku se dysfunkční americká politická scéna nachází.

USA
1
Vytisknout
5373

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2020