Koronavirus ve světle vědy a politiky

16. 3. 2020 / Boris Cvek

Velmi užitečný zdroj o aktuálním stavu epidemie koronaviru ve všech zemích světa: https://www.worldometers.info/coronavirus

Dnes už vlastně není možné napsat ani politický komentář, aniž by se týkal koronaviru. Ba divím se, když mi textový editor podtrhuje „koronavirus“ jako neznámé slovo. A skutečně: to, co dnes tak prožíváme, před půl rokem nikdo neznal.

Já osobně sleduji a komentuji průběh epidemie na Facebooku, ale to dělám spíše proto, abych se sám zorientoval. Jsem v oblasti virologie nebo epidemiologie naprostý laik a jen si snažím dávat dohromady informace ve světle svých vědeckých návyků.

Především důvěřuji tomu, co prošlo recenzním řízením a je publikováno v odborném zdroji, typicky časopise, ale může jít také o stránky některých univerzit nebo nemocnic, vládních výzkumných agentur atd., tedy v takovém odborném zdroji, který si kvůli standardnímu čtenáři nemůže dovolit publikovat blbosti. Navíc vím, že i takové časopisy, jako je Lancet, mohou publikovat fatálně špatný článek (konkrétně šlo o článek, který „dokazoval“, že prý autismus je způsobený očkováním, což bylo nakonec staženo jako podvod).

Nevýhodou takového přístupu je nedostatek schopnosti jednat proaktivně. Solidní analýzu dostanete až po odeznění událostí. V New England Journal of Medicine, což je nejlepší lékařský časopis na světě, byla publikována studie průběhu nemoci covid v Číně pod titulkem „Klinické charakteristiky covidu-2019 v Číně“. Ten článek obsahuje data o více než tisíci pacientech: jejich pohlaví, věk, zdravotní stav atd. Podle těchto dat 6% pacientů bylo vážně nemocných a 1,4% zemřelo. Jenže co z toho plyne? Neukážou jiné studie z Číny jiná čísla? A lze to aplikovat na situaci v Evropě?

V návalu různých informací o těch či oněch případech člověk ztrácí přehled. Pletou se různé kategorie, typicky infikovaný, nemocný a vážně nemocný. Infikovaný nemusí mít téměř žádné příznaky, nemocný nemusí být hospitalizovaný. Když třeba někdo tvrdí, že covid je nemoc také mladých lidí, protože mladí lidé mohou být infikovaní a dokonce infekční, má naprostou pravdu, nicméně rozdíl mezi mladými a staršími je vážnost průběhu nemoci a počty mrtvých. Navíc zásadní je zdravotní stav. Není pravda, že každý starší člověk musí zemřít, když dostane covid. Zdá se, že většina i hodně starých lidí to přežije. Naopak pokud má někdo za sebou infarkt, má cukrovku nebo hypertentenzi, může být i jako mladý ohrožen více než starý zdravý člověk. Problém je, že vysoký věk a vážné nemoci jdou často ruku v ruce.

Celá epidemie má navíc nikoli jen odborný rozměr. Jde o zásadní politické a společenské téma. A to v mnoha ohledech. Vidíme, jak raketově rostou počty detekovaných v zemích, jako je Švýcarsko a Norsko, které patří ve všech ohledech k nejvyspělejším na světě. Obě země mají na počet obyvatel nejvyšší výskyt detekovaných případů (po Itálii) globálně. Ale zdá se, že jejich zdravotnické systémy to zvládají. Zatím. Mrtvých je tam opravdu málo. Naopak ostrovem stability se zdá Rusko, ale třeba i Egypt nebo Nigérie.

Data nejsou totiž nic, co by spadlo z nebe, data se nějak sbírají, zpracovávají, záleží hodně na organizaci státní administrativy. Západní Evropa se mohla stát centrem světové epidemie prostě proto, že se tu ty případy poctivě monitorují. Nevím naopak, jak by se taková situace dala řešit ve slumech u Káhiry (jsou tam ostatně převážně mladí lidé a navíc umírání na zápal plic u starších a nemocných osob tam nebude nic zvláštního). Stejně tak nevím, jak by prezident Putin mohl preferovat nějakou poctivou reakci na epidemii, která by mohla vyvolat paniku, paniku o to větší, že Rusové vědí o celkové neschopnosti své vlastní vlády a státní správy obecně. Ostatně ruské zdravotnictví má mimořádně špatnou pověst bez ohledu na coronavirus (Rusko si nedokázalo dodnes poradit ani s epidemií viru HIV).

A na našem politickém dvorečku? Andrej Babiš mistrně využívá situace ve svůj politický prospěch. Přesně na tohle je stavěný: pomůže všem, politika musí jít stranou. I ten pan profesor Prymula je přece Babišova dobrá volba. I ministr zdravotnictví je přece Babišova loutka, kterou řídí v přímém přenosu na tiskovce. Ministr vnitra Hamáček, který by měl být, jak jsem se včera dozvěděl v Otázkách V. Moravce, podle standardních pravidel šéfem krizového štábu na úrovni celé republiky, je z Babišova pohledu pouze trpěná ukázka politických zkrachovalců. Nedivil bych se, kdyby se preference Babišova hnutí výrazně zvedly, dokonce na úkor ODS nebo Okamurovy formace, o definitivním vymazání ČSSD z politické mapy nemluvě. 

Taky se obávám, že pro nezanedbatelnou část občanů bude epidemie koronaviru něco jako trest shůry elitám a obecně lidem, kteří cestují, dobře vydělávají, mají rádi kosmopolitní život. Bude to dokonalá příležitost k vylití si vlastní frustrace a nenávisti. Podle tohoto uvažování tu nemoc někdo přivezl, někdo, kdo měl na to, aby si užíval třeba lyžování v italských horách. Lákavost „hermeticky uzavřených“ hranic vzroste opět na síle. A to bez ohledu na to, že epidemie se dokážou samozřejmě šířit i přes „hermeticky uzavřené hranice“. Člověk by např. řekl, že nemoc AIDS se přes železnou oponu za studené války, nota bene vzhledem ke způsobu přenosu viru HIV, nemůže dostat. No jo, první Čech v ČSSR zemřel na AIDS ovšem už v roce 1987. Je ovšem pravda, že koronavirus aspoň nebude vyvolávat homofobii.    

Studie v NEJMu:

HIV v Rusku:

První Čech, který zemřel na AIDS:

0
Vytisknout
5099

Diskuse

Obsah vydání | 18. 3. 2020