Politická paralýza v Evropě

18. 3. 2020

Největším problémem Evropy je patrně politická nerozhodnost a paralýza, píše Sven Ortmann.

Nejde o strukturální chybu nedokonalých institucí a pravidel EU. Stejná neschopnost jednat, nebo aspoň rozhodně reagovat, je v mnoha evropských zemích k vidění na národní úrovni.

Ani to celé není otázka zdrojů. Jistě, vlády zemí s pomalu rostoucími ekonomikami a mnoha ustavenými zájmovými uskupeními čelí velkým potížím, když mají realokovat zdroje, protože všechny dostupné zdroje jsou již alokovány a jen velmi málo lze získat i během let, kdy ekonomika roste. To ale stále nevysvětluje paralýzu v mnoha oblastech, kde by k rozhodné a úspěšné akci bylo třeba jen málo zdrojů. Takže nejde ani o zdroje.

Existují určité výjimky z této nadvlády paralýzy, ale žádná nevypadá příliš slibně a přitom aplikovatelně v celé Evropě:

Skandinávci a Nizozemci jsou dosti progresívní a ochotní experimentovat, s příležitostnými obdobími zastavení vývoje, když moc na chvíli převezmou konzervativci.

Někteří vrtošiví politici přednášejí spoustu návrhů, ale nejsou ve skutečnosti dost trpěliví na to, aby si nejprve připravili půdu pro jejich úspěch (nedávní francouzští prezidenti).

Někteří extrémističtí politici vyzývají k rozhodné akci, ačkoliv obyčejně se zjednodušujícími a nevýraznými myšlenkami.

Němečtí konzervativci předstírají, že by žádná reforma nefungovala, a drží kurs "bez alternativ" až do chvíle, kdy již problém nelze dále popírat.

Jiné země, které mají extrémisty převlečené za konzervativce, nám naše konzervativce mohou závidět. Němečtí konzervativci jsou dobrou alternativou reformních stran a jejich reálnou funkcí je příležitostně brzdit, když se autobus pohybuje příliš rychle.

Německá paralýza - neschopnost provést rozhodnou, úspěšnou akci proti problému nebo na základě příležitosti - je tedy politická. Naši voliči dál volí paralýzu, je to jejich vina.

Mám silné podezření, že důvody stojící za zjevnou paralýzou se stát od státu liší. Některé výzvy jsou podobné, zatímco jiné velmi specifické. Přesto lze sotva někde vidět rozhodnou a úspěšnou akci.

Ruská vláda může zahájit rozhodnou akci, ačkoliv pokud jde o většinu nejzávažnějších problémů země, nemá motivaci to dělat. Pokud však jde o úspěchy, selhává. Čínská vláda může zahájit rozhodnou akci a získat spoustu úspěchů, ale vyžaduje to enormní zdroje a arzenál tyranie.

Naším skutečným problémem je paralýza - a předání moci extrémistům, kteří žijí v říši fantazie a nerespektují ústavní svobody, není řešením.

Měli bychom být při svých volebních rozhodnutích mnohem opatrnější. Lidé si zaslouží politickou moc větší než voličské právo jen tehdy, pokud respektují ústavu a všechna práva a ochranu, jež ústava přiznává každému (nejen občanům, ale lidem obecně). Další podmínkou by mělo být, že kandidátovi či straně lze věřit, že dokáže rozhodně a úspěšně jednat v případě problémů nebo příležitostí. Konzervatismus je fajn jen ve výjimečných situacích, kdy došlo k příliš mnoha reformním zmatkům a nějaká jiná strana musí napravit některé nepovedené experimenty, které původní experimentátoři sami nenapravili.

Extrémisté, kteří nabízejí falešnou alternativu k selhávajícím stranám, ohrožují naši svobodu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2999

Diskuse

Obsah vydání | 20. 3. 2020