Proč je bojkot protikoronavirových opatření hodně špatný nápad

5. 9. 2020 / Jiří Hlavenka


Drzá předpověď: roušky budou. Všechno bude, celá triáda opatření, roušky, distanc a dezinfekce bude, všude ve veřejných prostorách. Ze začátku lokálně, nakonec stejně po celé zemi, postupně během září. Tak a teď k věci.

 
Z největších ustrašenců největšími chlapáky


Pamatujete ještě na letošní jaro? Totální uzamčení, roušky všude, strach se ke komukoli přiblížit, slova jako “zákaz vycházení”, jako kdyby byla válka, “výjímečný stav” a podobně. A národ tleskal, jak ta vláda správně a rychle reagovala.

O čtyři měsíce později, v prakticky stejné (epidemiologické) situaci: odpor k opatřením, až jejich bojkot. Pro (nemalou!) část lidí je to humbuk, žádný covid neexistuje, je to jen rafinovaný plán USA-Ruska-Číny-Merkelové-Kalouska-světového kapitálu-reptiliánů, nehodící se škrtněte na ovládnutí lidské populace.

Pro podstatně větší část populace je to přehnané a zbytečné opatření: vždyť se nic neděje, nikdo na to neumírá, jestli někdo umře, tak nejspíš proto že je mu 80 a má beztak smrt na jazyku, “nám se nemůže nic stát”. Roušky jsou zbytečné, pojďme je bojkotovat!

Tento postoj je masivní - jsem přesvědčený, že ho více či méně sdílí VĚTŠINA české populace, a nejspíš je to světový unikát. Má ale své, specifické důvody:

1) Je to akce-reakce. Strašení na jaře bylo enormní a z první ruky mohu podat svědectví, že dost lidí, zejména seniorů, bylo doslova zcepenělých strachem. Byli přesvědčení, že už si pro ně jde zubatá, že se blíží konec (trochu mně to připomíná strach z uprchlíků, stejná vyděšenost bránící normálně myslet).

Jsem mimochodem přesvědčený, že jarní strašení bylo též marketingovým počinem ze strany vy-víte-koho, s úvahou, která byla vlastně správná: národ totálně vystrašíme a pak se ukážeme jako jeho zachránce, to nemůže nefungovat.

Nyní na přehnanou akci následuje přehnaná reakce - protože se vlastně jakoby “nikomu nic nestalo” (právě proto že jsme rychle přijali opatření, naprosto se jim podřídili a náš zdravotnický systém se ukázal jako dobrý!), tak se cítíme jako podvedení, ošizení a reagujeme bojkotem a odmítáním.

2) Extrémně důležitým důvodem jsou názory řady významných a známých osob (viz obrázky), vnímaných jako autorit-celebrit, kteří Covid silně bagatelizují. (Pozn. red.: Ohromujícím způsobem nízká úroveň těchto údajných českých "celebrit" a jejich naprostá neschopnost udržovat vlastní informovanost o tom co se mezinárodně už zjistilo o Covidu-19, je obrovským zklamáním. Strašně nízká úroveň českých tzv. "lékařských kapacit" je tragédií.) Video p. Žaloudíka (prof. MUDr. CSc, sice v oboru chirurgie a onkologie) viděly stovky tisíc lidí. Rozporuplnost názorů autorit vyúsťuje v to, že lidé “nevěří ničemu”.

3) Velmi zajímavé a specifické je, že bojkot Covidu je spojen s odporem k Babišovi. Lze to například vysledovat ve facebookových skupinách, které sdružují jeho odpůrce. Jak ukazují průzkumy, tak 70% populace Babiše (řekněme) “nemusí”, ale vnímám že je zde silná část populace, která jej vnímá doslova jako zločinnou, odpornou a odpudivou osobu, které nevěří ani slovo, kteří se na něj už ani nemohou podívat a kterým se dělá zle, když slyší jeho mečivý hlas. A protože si (logicky a správně) spojí opatření proti Covidu s Babišem, pak bojkot těchto opatření je vlastně bojkot Babiše.

4) Poslední věcí jsou pak rysy české povahy. Hrozně nerad takto generalizuji, ale některé rysy jsou u nás opravdu silné a časté. Jsme skeptici, vynikáme preventivní negativní skepsí - pokud něco není potvrzeno na tisíc procent s pevností matematické rovnice, odmítáme. (To je dobře vidět na odmítání klimatické změny a jejího původu).

Současně pak máme tendenci nebrat moc vážně to, co se děje ve světě a vyzvedávat naši odlišnost: “no jo, to je v Brazílii, kdoví na co tam umíraj. Do toho nevidíme. A my Češi jsme zdraví, naočkovaní proti TBC a Slované jsou proti tomu odolnější a máme to v genech”.

I když zde máme vysvětlení, stejně je to bizarní situace obratu o sto osmdesát stupňů: z nejvíce vystrašeného, poslušného národa jsme se najednou stali frajery-popírači. Fakt to nikomu nepřijde praštěné?

Je to opravdu jen chřipečka?

Ať vás dlouho netrápím, shrnu několik známých faktů:

- celosvětově se už nějakou dobu drží stejná čísla: 250 000 nových případů denně, 5000 úmrtí. Nemění se to. Žádný postup, ale taky žádný ústup.

- dosavadní smrtnost z uzavřených případů je 5% (850 000 vs 17 mil.). Je jasné, že tento údaj má jen částečnou výpovědní hodnotu, ale přesto na to nezapomínejme.

- Covidem se dosud, zejména díky přísným opatřením, nakazilo JEN (skutečně JEN) 25 mil. lidí, což je 0.3% světové populace, tři z tisíce. I když si namodelujeme, že dvě třetiny lidí se jim nenakazí nikdy, ani kdyby byli vystaveni jeho silného působení (což ale nevíme), pak lze říci, že při ponechání volného průběhu šíření bychom zde měli nyní 80 miliónů mrtvých. (Nejspíše mnohem více, viz dále.)

To že vás Covid nezabije, neznamená že vás posílí. Za prvé, průběh nemoci bývá extrémně nepříjemný. Mám v okolí několik lidí, kteří jej prodělali a naštěstí nezemřeli: jeden, mladý kluk, říká že to je zkušenost, kterou by už nechtěl nikdy zažít (extrémní bolesti hlavy několik týdnů a celková slabost), druhý, starší pán si s Covidem poležel tři měsíce ve špitálu a když jsem jej viděl po návratu, byl poloviční. Přežil, ale co si na něm nemoc vybrala, to je strašlivá daň.

A za druhé je dnes dost indikací, že Covid může zanechat následky, buď dlouhodobé nebo i trvalé. Studie - byť zatím nejsou dostatečně potvrzené a ověřené - hovoří o poškození vnitřních orgánů, plic, srdce,  krevního oběhu či mozku. I jiné virózy samozřejmě poškozují člověka, Covid se ale jeví být dosti drsným.

Slábne virus?

Diskuse o slábnutí viru mně přijdou jako největší mystifikace ze všech. I kdyby to totiž byla nakrásně pravda, tak bez kvantifikace je to bezcenná informace. Slábne o 5%? V čem přesně slábne a v čem ne, co je toho důsledkem? Najednou všude svítí emotivní výkřik “virus slábne”, z čehož podprahově vyplývá, že se stává menším a stále menším, až se stane nejmenším na celém světě a můžeme se tím pádem na všechno vykašlat.

Pravdou je to, že slábnutí viru (ať už to znamená cokoli) je skutečně jen nepotvrzenou hypotézou, která vychází z toho, že se na něj skutečně nyní méně umírá než na začátku. Jenomže zde je právě ta mystifikace: my vidíme jev (méně se umírá) a okamžitě vystřelíme od pasu příčinu. Přitom dalších právě tak možných příčin lze snadno vidět několik:

- naučili jsme se chránit tu nejzranitelnější populaci, tedy “nemocné seniory”. Ač si to málokdo uvědomuje (protože to nemáme neustále před nosem), tak v seniorských zařízeních a léčebnách se stále dodržují velmi přísná opatření a virus se tím daří držet před dveřmi těchto institucí.

- Naučili jsme se také virus lépe léčit. Toto zdravotnické systémy zvládají - vyměňují si zkušenosti, vytvářejí účinné procesy a dodržují je. To na začátku nebylo, nikdo moc nevěděl co s tím. Zdravotnická zařízení jsou lépe vybavená (ventilátory atd).

- Protože jsme - bez ohledu na nařízení - přece jen opatrnější, což je vidět na první pohled (zejména dodržování vzdálenosti a dezinfekce u vchodů do obchodů, vnitřních prostor), dostáváme menší nálož viru. To že rozdíl mezi velkou a malou prvotní náloží je v důsledku dramatický, je už velmi dobře potvrzeno.

- Jistě hraje roli i léto: vyšší přirozená imunita, hodně sluníčka a vzdušné vlhkosti, jsme venku na proudění vzduchu, naše dýchací cesty jsou na tom přirozeně lépe než někdy na konci zimy.

Povšimněme si že virus v Evropě vlastně zaútočil v tom obecně nejzranitelnějším období, kdy lidé vůbec nejvíce umírají, tj. v předjaří a v časném jaře. Pak se obecně (u většiny nemocí) situace lepší rok co rok, takže vzniká optický klam o slábnutí viru. Neblíží se náhodou podzim, zima a předjaří?

Aby virus slábl, musel by se měnit (mutovat): pokud bychom měli tvrdá fakta o významných mutacích, mělo by to nějakou váhu. Ale informace jsou spíše opačné: vědci uvádějí, že tenhle virus je docela “samoopravný” a vůči mutacím poměrně odolný, a proměňuje se zatím velmi málo.

Až budou dva tisíce nakažených denně…

Zásadní podcenění viru spočívá v tom, že bereme hrozbu jako lineární: ok, bude tisíc, budou dva tisíce nakažených denně, takže to bude čtyřikrát horší než dnes, takže jestli se dnes neděje nic, tak to bude čtyřikrát nic. Občas někdo umře a pár lidí bude ležet ve špitále, jestli dnes stovka, tak to budou čtyři. V ČR ročně umře sto tisíc lidí a hospitalizovaných je mnoho set tisíc, takže zase bouře ve sklenici vody.

Jenomže to tak nebude. Nízká čísla v těchto ohledech jsou dána tím, že systém (zdravotníci, hygiena i další) to stíhají kapacitně zvládat. Trochu funguje trasování, pro lidi s horším průběhem jsou k dispozici přístroje a nemocniční kapacity.

Jakmile to ale začne eskalovat, dojde k několika věcem. Za prvé už absolutně nebudou stačit kapacity na trasování (vyhledávání kontaktů nakaženého a “odchyt” těchto osob), takže šíření se ještě zrychlí.

Nebudou stačit testy - nemáme na to testovat 4x víc, takže se opět budeme pohybovat v mlze a nebudeme vědět kdo je infikovaný (a tím pádem i infekční) a kdo ne.

A nakonec samozřejmě přestanou stačit i léčebné a nemočniční kapacity, což znamená, že začnou umírat ti, kteří by jinak neumřeli.

Nejasná role dezinfa

Dezinfo scéna - tedy desítky webů, stovky Youtube kanálů, tisíce facebookových skupin a stránek, řetězové maily - byla ve věci Covidu dlouho docela pasivní. Ale před pár týdny se to vyrojilo a už to jede ve velkém - narativ přitom je všude stejný, tedy je to humbuk, Bill Gates/Soros, chtějí vás ovládnout, lidé nedejte se!

Jsem zatím zdrženlivý a netroufám si to přímo označit za další akci orchestrátorů dezinfo scény; dezinfo scéna totiž docela často jede kontroverzní témata i bez nějakého zřetelného cíle, jen aby si udržela pozornost. Načasování a náhlý sjednocený postup by ale neměl zůstat bez pozornosti a zkoumání.

Rozhodování podle Facebooku

Neplýtvám silnými slovy, ale rozhodování vlády v této věci považuji za strašlivé. Vzpomeňme si: rychlý růst případů a blížící se školní rok vedl k vyhlášení ochranných opatření - poměrně mírných, nedusících ani ekonomiku, ani život. Jenomže následovala zejména na sociálních sítích, které koncernové hnutí pečlivě a neustále monitoruje, bouře proti rouškám, a vláda rozhodnutí odvolala.

Ano, čtete správně: o opatřeních proti zlé nemoci se nerozhoduje na základě tvrdých dat, analýz a matematických prognóz, ale podle nálad lidí na sociálních sítích, protože tyto nálady se promítají do voličské přízně.

Jak je to možné? Inu, jednoduše. Když jste premiér, kterému hrozí hned z několika stran kriminál a když moc dobře víte, že ztratíte-li ochranu, kterou vám dává moc, je vaším jediným motivátorem to, vyhnout se tomuto pádu. Nic jiného není důležité. V březnu obětujete ekonomiku, v září lidi. Co obětuje příště?

Ať roušky přijdou nebo ne, nebojkotujme je

Svět se poučil a naučil se proplouvat mezi dvěma skalami: mezi skálou totálního uzamčení ekonomiky (a následných dramaticky větších škod, včetně těch na zdraví a životech obyvatel!) a mezi skálou bezbřehého šíření choroby. Z poučení vzešla triáda, která je od začátku - nikdy neodvolaná, nezrušená a stále dodržovaná - například v západoevropských zemích: roušky, odstup, dezinfekce, vše pouze uvnitř, ne venku. Nic z toho není smrtící - je to jen trochu nepříjemné a otravné. Ale dá se to přežít, zejména v chladnějších měsících.

Když jsem cestoval v létě po západoevropských zemích, byl jsem překvapený, jak v klidu tam tento režim funguje a jak současně pohodově funguje žití s tímto režimem. Lidé jdou venku - bez roušky, jakmile vcházejí do budovy, automaticky si ji nasadí, úkon na dvě vteřiny. Dají ruce pod dezinfekční přístroj, vteřina, v chůzi dál si je promnou, stejně nemají nic lepšího na práci.

Při vlastním fungování se drží odstup, opět s rozmyslem: nikdo neměří centimetry krejčovským metrem, ale drží se prostě raději větší než menší. Lidé nedělají hloučky dlouho, když už potřebují diskutovat ve shluku, tak prostě udělají větší kolečko než obvykle. Jsou to vlastně jen nepatrné změny v chování, nic víc.

Vše, či prakticky vše lze dělat s tímto omezením jako dříve, a jak ukazují statistiky, daří se držet Covid na přijatelném minimu, aniž trpí země i lidé.

Dělejme to taky tak a vyhneme se průšvihům.
1
Vytisknout
9415

Diskuse

Obsah vydání | 11. 9. 2020