Podvědomý rasismus

27. 7. 2021

čas čtení 2 minuty

Když jsem odcházela z druhé dávky očkování, hledala jsem toho člověka, který mi vysvětlí, kde si stáhnu certifikát, píše Saša Uhlová. Bylo to v teplické sportovní hale a já tušila, kde je ta kóje, kde by měl sedět, protože minule jsem tam viděla počítač a nějaké lidi, kterým někdo něco vysvětloval. Nakoukla jsem do té kóje a u počítače se tam rozvaloval teenager, kterého jsem rychlým pohledem odhadla na Roma nebo mulata, moc jsem si ho neprohlížela a jala se hledat jinde, protože jsem si říkala, že si tam asi jen hraje u toho počítače. Našla jsem na stěně cedulku, kde byla procedura popsaná a pak mi znova sjel zrak na toho kluka. Na druhý pohled jsem víc zaostřila a napadlo mě, že by to přeci jen mohla být ta technická podpora. Bystrý obličej, chytré oči, milý úsměv a na můj nesmělý dotaz mi to všechno srozumitelně a pečlivě kultivovanou češtinou vysvětlil. Polil mě stud, že jsem ho takhle napoprvé vysklila v domnění, že někdo, kdo je takhle mladý (a ano, asi i takhle "černý", kdyby byl "jen" mladý, asi by se mi to nestalo) nemůže přeci poskytovat rady lidem. Kdo, když ne já, která znám stovky vzdělaných Romů - včetně třeba lékařů a právníků - by měl být schopen jednat bez předsudků? No vidíte, a je to silnější než já.

Reakce na Facebooku:

Já se takto letos na dovolené zastyděla, když na koupáku měla bistro pronajaté (zřejmě) romská rodina. Šlo jim to, odsejpalo, fronta dlouhá, jídlo úžasné. A já si v myšlenkách řekla "super, Romové, a jak jim to skvěle jde." V pár vteřinách jsem si v duchu nadávala a řekla si "a proč by jim to taky jít nemělo"... Až se červenám ještě teď.

K tomu:

0
Vytisknout
6436

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2021