Putinovo Rusko: Reálná sovětizace pokračuje mílovými kroky

9. 8. 2021 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Kreml už křísí nejen Stalinův kult, ale i iluzi o "vládnoucí dělnické třídě". 

Vedle sílících represí a likvidace opozice začíná Putinovo Rusko postupně křísit také prvky sovětské ideologie. Nejde zdaleka jen o obnovu Stalinova kultu, který postupně získává stále více příznivců i mezi mladými. Nyní se Kreml uchýlil i k oprašování iluze, podle níž je "dělnická třída vedoucí politickou silou v zemi".


"Dělnická třída", která v Rusku téměř neexistovala, ovšem nebyla "vedoucí silou" ani během revoluce roku 1917 (kterou s podstatnou německou finanční a organizační podporou zorganizovala úzká skupinka profesionálních revolucionářů, bez jakékoliv významné podpory v ruské společnosti), ani kdykoliv později. A není jí přirozeně ani v podmínkách současného mafiánského kapitalismu s ultrakonzervativní protizápadní ideologií.

V Rusku ovšem na nějakých faktech tradičně příliš nezáleží. Na čem trochu záležet může je sílící podpora rapidně chudnoucích Rusů pro část "systémové opozice" jako Komunistická strana Ruské federace před podzimními volbami. Ale opravdu jen trochu. Vždyť režim předem rozhodl o znemožnění přístupu k záznamům kamer ve volebních místnostech a také důkladně sabotoval pozorovatelskou misi Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Takže podzimní ruské volby už nebude monitorovat ani funkční domácí technický kontrolní systém, ani žádný kredibilní zahraniční subjekt. Vlastně tak o žádné volby - v jakkoliv omezeném smyslu toho slova - nepůjde. Proběhne jen pravidelný režimní legitimizační rituál bez jakéhokoliv vztahu k možnosti střídání u moci.

I kdyby tedy ruská "dělnická třída" od úsvitu do soumraku a naopak masírovaná režimní propagandou nakrásně odevzdala 100 % svých hlasů komunistům, vládnout bude nadále Putin a jeho strana Jednotné Rusko.

Podstatou sovětského systému, jak Putin dobře ví, nebyly kecy o dělnících a jejich postavení, jimiž byl opentlen tehdejší mocenský monopol vládnoucí strany, ale tento monopol samotný.

Dnešní mocenský monopol v Rusku je jednou zdoben stalinským kultem, podruhé dělnickými montérkami, potřetí sympatizujícími západními neofašisty a neonacisty, počtvrté zase homofobní protizápadní propagandou. Na ideologii vlastně sejde jen málo. Podstatná je monopolní struktura ovládání halasně se vymezující proti (neo)liberalismu.

Jak to známe třeba z Madurovy Venezuely.

Postupem času se původní snahy Andropovovy KGB z 80. let zemi zmodernizovat v osobě čekisty Putina obrátily ve svůj naprostý opak. Namísto "dohnání a předehnání" Západu přinesly ještě hlubší propad do tradičního ruského izolacionismu a antizapadnictví. Přitom se ale současný režim rozhodl využít z arzenálu staré sovětské propagandy cokoliv, co by se mu byť jen trochu mohlo hodit k upevnění vlastního mocenského monopolu. Dokonce i proti dnešním komunistům.

Jejich historičtí předchůdci sice dokázali s vydatnou zahraniční pomocí svrhnout sotva zrozenou demokratickou prozatímní vládu - oni však z vlastních zdrojů se současným režimem, který je skutečným historickým dědicem sovětské diktatury, nezmůžou nic.

-1
Vytisknout
5542

Diskuse

Obsah vydání | 12. 8. 2021