Jak mohou být někteří z nejchytřejších lidí tak hloupí?

12. 8. 2021

čas čtení 4 minuty
  • Hloupost nejsou žádné čáry - často jde o zastaralý pojmový rámec sankcionovaný skupinou, který jednotlivec bez přemýšlení přebírá z prostředí a aplikuje na nové jevy, jimž pak nedokáže porozumět. 

Hloupost je velice specifickým kognitivním selháním. Zhruba řečeno, objevuje se, když nemáte správné pojmové nástroje. Výsledkem je neschopnost porozumět tomu, co se děje, a z toho plynoucí tendence cpát jevy do hrubých, překrucujících přihrádek, napsal Sacha Golob.

Nejlépe se to vysvětlí na tragickém případě. Britské nejvyšší velení v I. světové válce často chápalo zákopovou válku s použitím pojmů a strategií jezdeckých bitev svého mládí. Jak později poznamenal jeden z podřízených polního maršála Douglase Haiga, považovali zákopy za "pozastavené mobilní operace": tj. fluidní bojové linie s malou drobnou odlišností, že se totiž léta nehnuly z místa. Nepřekvapí, že to formulaci vhodné strategie příliš nepomáhalo: Kromě nedostatku materiálních zdrojů je trápila také "zastaralost pojmů", neschopnost inovovat kognitivní nástroje tak, aby odpovídaly aktuálnímu úkolu.

Stupidita se často vynořuje právě v podobných případech, když je nuceně použit zastaralý pojmový rámec, což znemožní uživateli pochopit nové jevy. Je důležité tohle odlišit od pouhé chyby. Dopouštíme se omylů ze všech možných důvodů. Stupidita je ale specifická a tvrdošíjná chyba. Historicky vzato, filozofové se dost obávali iracionality toho, když k dosažení cílů nepoužívám dostupné prostředky. Tom chce zlepšit svou kondici, ale na jeho běžecké boty pomalu sedá prach. Rychlým řešením Tomovy obtíže je prostá síla vůle. Stupidita je ale velmi odlišná záležitost. Jde spíše o nedostatek adekvátních prostředků, nedostatek nezbytného intelektuálního vybavení. Boj s ní typicky vyžaduje nikoliv brutální sílu vůle, ale vytvoření nového způsobu, jak se dívat na sebe a na svět kolem.

Taková stupidita je perfektně slučitelná s inteligencí: Haig byl podle všech standardů chytrý muž. Dokonce, přinejmenším v některých případech, inteligence aktivně přispívá ke stupiditě tím, že umožňuje škodlivé racionalizace.

I když jsem stupiditu uvedl prostřednictvím "zastaralosti pojmů", je stupidita také kompatibilní s určitým typem zavádějící inovace. Vezměte zemi, která nadšeně importuje nové pojmové nástroje nikoliv z minulosti, ale z místa velmi odlišného od vlastních podmínek. Například globální debaty o sociální spravedlnosti jsou nyní ovládány sadou myšlenek a pojmů ze Spojených států, tedy země, která se vyznačuje neuvěřitelně specifickou historickou a kulturní trajektorií. Jednoduše přenést tento rámec do jiných zemí, jako jsou ty, jejichž třídní struktura je mnohem méně rasového charakteru (například tam, kde využívají práci migrantů z Východní Evropy), nebo kde je rasový charakter mnohem komplikovanější (například v Jihoafrické republice), je pojmově a sociálně riskantní.

Stupidita se vyznačuje dvěma rysy, které ji ve srovnání s jinými hříchy činí zvlášť nebezpečnou. Za prvé, na rozdíl od charakterových nedostatků je primárně vlastností skupin nebo tradic, nikoliv jednotlivců: Koneckonců, většinu našich pojmů, našich pojmových nástrojů, přebíráme ze společnosti, v níž jsme vyrostli. Jakmile se stupidita v nějaké skupině nebo společnosti uchytí, je zvlášť těžké ji vyhubit - vynalézt, rozšířit a normalizovat nové pojmy je tvrdá práce.

Za druhé, stupidita kvůli své charakteristické hluboké dvojznačnosti vyvolává ještě více stupidity. Pokud je stupidita záležitostí špatných nástrojů, to, zda je nějaká akce stupidní, bude záviset na tom, oč jde; tak jako se kladivo perfektně hodí k některým úkolům a k jiným vůbec. Vezměte si politiku, kde je stupidita zvlášť nápadná: Stupidní heslo přitahuje stupidního voliče, odráží způsob, jakým nahlíží na svět. Výsledkem je, že stupidita může být kupodivu ve správném prostředí extrémně efektivní: V důsledku toho dochází k "přirozenému" výběru určité neschopnosti. Je zásadní oddělit tento bod od dobře známých a blahosklonných tvrzení o tom, jak hloupá a nevzdělaná je "druhá strana": Stupidita je kompatibilní s dosažením vysokého vzdělání a jde spíše o vlastnost politické kultury než jedinců, kteří v ní působí. Je tedy třeba ji "řešit" na této úrovni.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
5463

Diskuse

Obsah vydání | 13. 8. 2021